fotocesty FOTOCESTY.CZ
Austrálie - Články
Č L Á N K Y F O T O G A L E R I E Z P R Á V Y   Z   C E S T
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>

Klokánětem v kapse aneb Anika na cestách


duben - prosinec 2003 - Austrálie a Čechy

Tak už je to oficiálně potvrzené. Jsem malé klokáně. Teda, ne že bych byla to chlupaté skákavé zvíře. Jenom jsem na deseti měsících dostala svůj první pas. A tam to píšou černé na bílém - Anika Novak, občan Klokánie. Asi proto se tak ráda nosím v kapse u táty na břiše. A že už jsem za ten rok z kapsy něco viděla. Tady je pár obrázků, posuďte sami.

Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla stát cestovatelkou doslova od narození, začali táta s mámou s tréninkem brzy. Osmnáctý den po porodu jsme na tříkilometrovém okruhu nacvičili techniku kojení a přebalování venku (to v Austrálii jde i na podzim). Potěšeni úspěchem, zdolali jsme druhý den třináctikilometrový pěší okruh národním parkem Yanchep. Nutno podotknout, že jsem z výletu podstatnou část prospala v kapse u táty na břiše. Ono to čerstvé povětří po devíti měsících u mámy v břiše jednoho zdolá. Večer jsem si poprvé zakempovala venku v našem obytném minibusku. V autě bylo jako v pokojíčku.

Výlet do národního parku Yanchep, Anika 18. dní

Kojení na čerstvém vzduchu u jezera
Můj první výlet – tříkilometrový okruh
Přebalování u jezera

Můj první výlet – většinu jsem spokojeně prospala
Moje první kempování venku – v autě jako v obýváčku

To při výletu na Cape Naturaliste u Busseltonu, WA, na třech a půl měsících bylo hůř. V nevytopeném autě bylo jen 8°C. Táta s mámou mají spacáky, já jsem spala v teplé zimní kombinézce. I přes den bylo nevlídno, to jsou ty australské červencové zimy. Do toho strašný mrazivý vichr od moře, tak jsem kombinézu ani nesundala. Ale výhledy z útesů byly nádherné, táta si dobře zafotil a já jsem to všechno viděla s ním.

Cape Naturaliste, WA, Anika 3,5 měsíce

V noci je zima, místo spacáku mám kobinézku
Táta si dobře zafotil a já to všechno viděla s ním
Snídaně

Zatím největší drsňárna ale byl výstup na Toolbrunup (1052m), druhou největší horu pohoří Stirling Ranges. Jaro udeřilo a tak jsme se s rodičema vypravili podívat na malé orchidejky, které kvetou každoročně na jihu Západní Austrálie. Při té příležitosti jsme se rozhodli vystoupit i na Toolbrunup, z kterého je nádherný výhled 360° po okolních Stirling Ranges. Začáteční stoupání jsem zvládla jako vždycky v kapse na břiše, ještě jsem si i trochu schrupla. Pak ale začalo jít do tuhého. Na prudkém suťovitém svahu, kdy táta lezl skoro po čtyřech, jsem si poprvé vyzkoušela jízdu v kapse na zádech, tak trochu jako v batohu. Nejen že mě to probudilo, ale po půl hodině jsem toho měla plné zuby. Taky jsem to rodičům pěkně od plic pověděla, a nepřestala jsem dokud jsme nazatábořili na jednom z balvanů ve svahu. Tam jsem se posilnila mlíčkem a trochu protáhla. Zpátky na tátova tvrdá záda se mi už ale nechtělo a tak jsem závěrečné šplhání skalní rozsedlinou na vrchol zvládla s maminou. Na šest měsíců slušný výkon!

Výstup na Toolbrunup, Stirling Ranges, WA, Anika 6 měsíců

Poprvé se vezu na zádech
Závěrečné šplhání na vrchol
mne rozesmálo
Ale výhledy z vrcholu za to stály

Taky už mám za sebou cestu letadlem. To mi bylo sedm měsíců, tátu jsem předběhla o víc než dvacet let, ten poprvé letěl ve svých jednadvaceti. Rodiče se báli, jak to zvládnu, ale nakonec jsem se vyspala lépe než oni. Letušky mi na přední stěnu v kabině daly rozkládací postýlku, dokonce i s firemním chrastítkem! Letadlem jsme přijeli na vánoce podívat se na babičky a dědečky, z nichž někteří mě zatím znali jen z videa. A protože se letos v Čechách zima vydařila, byla jsem si taky trochu zalyžovat - v kapse s tátou na zádech, pochopitelně. To mi budou v Austrálii závidět, tam se sníh hned tak nevidí!

V letadle s dobrým drinkem
a pejskem od letušek
(Anika 7 měsíců)
Poprvé na lyžích
(Vratislavice, 9 měsíců)

Australský pas
(Anika 8 měsíců)

Ostatně kvůli výletu do Čech jsem absolvovala i zatím nejnudnější výlet. Maminka si mě nechala dopsat do českého pasu. Při odletu z Perthu nám ale pan úředník oznámil, že maminka se na pas s vízem do Austrálie může vrátit. Já jakožto rodilá Australanka ale žádné vízum do Austrálie dostat nemůžu a musím mít svůj vlastní pas. A tak jsme se vypravili na ambasádu do Vídně. V pět ráno z Liberce, šest hodin jízdy. Pas nám naštěstí vyřídili za tři hodiny na počkání, takže večer zpátky, dalších šest hodin nudy v autosedačce. Ještě že máme s táťkou z Klokánie ty dlouhé přejezdy natrénované, a tak jsem většinu prospala. ...jo, a tady je ten pas.

Když mi to tak mamka čte, tak jsem toho za prvních deset měsíců života stihla docela dost. Babičky doma o mně měly trochu starost. Tak jsme je mámou a tátou vzali taky na výlet. Teď už ví, jak mě to všechno baví a už se o mně nebojí. Legrace přece musí být. Proto jsem se přece rozhodla narodit do cestovatelského minibusu...

Anika Nováková

S dědečkem a babičkou
(n.p. John Forrest, WA, Anika 2 měsíce)

Související e-mailová zpráva: Tři měsíce života


Další povídání: Zatím není takže domů ...

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 20. března 2004           Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanka a Mirek Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz