fotocesty FOTOCESTY.CZ
Austrálie - Články
Č L Á N K Y F O T O G A L E R I E Z P R Á V Y   Z   C E S T
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>

Země téměř opuštěná


duben 2002 - Oodnadatta, SA, Austrálie

Na sever od Flinders Ranges v městečku Lyndhurst končí asfalt. O osmdesát kilometrů dále, v městečku Maree, začína sedm set kilometrů dlouhý Oodnadatta track, jedna z nejhezčích nezpevněných cest v Austrálii. Provoz na této cestě není nijak silný - na první části, 203 kilometrů mezi Maree a "živou metropolí" William Creek s jednou hospodou, benzínkou a deseti obyvateli, za celý den potkáváme asi deset aut.

Velbloudí karavany

Celá trasa Oodnadatta tracku vede podél zbytků staré železnice, proslulého "Ghanu", spojujícího Adelaide s městečkem Oodnadatta. Železnice byla vybudována podél trasy velbloudích karavan spojující "outback", tedy nehostinné vnitrozemí, s civilizovaným světem. Původní koleje skončily právě v Oodnadattě, odkud se i nadále náklad dopravoval posledních šest set kilometrů do Alice Springs na velbloudech. Teprve o sto let později byla celá železnice dostavena a z větší části přeložena na novou trasu poblíž dnešní Stuartovy dálnice. Velbloudi dovezení i s afghánskými velbloudáři, kteří po desetiletí zajišťovali veškeré zásobování, doručování pošty i přepravu osob, zůstali však dodnes alespoň v názvu vlaku - "The Ghan". Pojmenování vzniklo zkrácením slova Af-ghan a velbloudář s velbloudem tvoří znak železnice.

Je libo čerstvý koláček?

Farina

Na mapě s popisy zajímavostí podél Oodnadatta tracku nacházíme u městečka Farina heslo "podzemní pekárna". Hurá, bude kafíčko a nějaký ten koláček k tomu, těšíme se. Na místě nesoucím hrdé jméno Farina se ale musíme smát své mlsnosti. Z městečka vyrostlého a žijícího pouze za časů železnice zbývají pouze trosky a podzemní pekárna je jediný zrekonstruovaný malý baráček, ve kterém bohužel už nikdo nic nepeče. Slávu zašlých časů naznačuje směrovka na "Dvanáctou ulici", trčící uprostřed pustiny. Představujeme si, jak asi vypadala Farina plná života po dobu své krátké existence a kam se asi poděli její obyvatelé.

Curdimurka

Meluzína sviští mezi nedoléhajícími dřevěnými okenicemi a nese s sebou všudy přítomný prach. Cihlová stavba poskytovala přístřeší dvěma rodinám zajišťujícím provoz této železniční stanice. Každá rodina obývala dvě místnosti, v jedné se spalo a v druhé bydlelo přes den, o čemž svědčí začernalý krb. Místo by bylo dnes stejně opuštěné a v troskách tak jako Farina, nebýt spolku železničních nadšenců. Zastávka i část kolejí a telegrafního vedení byla zrekonstruována a pro větší slávu se na železnici každý druhý rok pořádá bál. A bál to není jen tak ledajaký - účast přes pět tisíc lidí! Přesto se pořadatelé nemusí bát přeplněného sálu - tanečním parketem je udusaná poušť pod širým hvězdným nebem, a té je kolem ješte několik set kilometrů volné.

Solné jezero

Solné jezero Eyrie

Nekonečná světle šedá plocha jezera Eyre Lake je kupodivu ještě placatější než krajina okolo. Jeho zvláštní barvu způsobují krystalky soli smíchané s prachem. Solné jezero je totiž vyschlé a to povětšinu času. Absolutně rovná solná plocha vyschlého jezera dokonce zlákala v šedesátých letech Donalda Campbella k pokusu o světový automobilový rekord v dosažení pozemní rychlosti ve speciálně vyrobeném voze podobném raketě na kolech.

Jednou za několik let ve vnitrozemí i zaprší. Dešťové kapky pak mají na krajinu udivující účinnek - rostliny začnou růst a poušť rozkvete. Místní příroda je na dlouhá období sucha s nepravidelnými dešti dobře připravená. V jezeře dokonce žije i zvláštní druh žab, které se na začátku sucha zahrabou hluboko do bahna, které na nich uschne do hroudy. V bahenném krunýři dokáží pak v podzemí přežít až několik let do příchodu dalších dešťů. Vaše šance, že si v solném jezeře zaplavete, jsou ale mizivé. Během 130-ti let obývání této oblasti Evropany se jezero naplnilo vodou pouze třikrát, naposledy v roce 1989.

Artézské studně

Artézské studně

Atrakce podél napříč pustinou vedoucího Oodnadatta tracku nejsou nijak velké. V nekonečné monotóně placaté polopoušti však působí o to jedinečněji. Překvapeně zastavujeme u vělkých "krtčích hromádek", které jakoby do ploché krajiny vůbec nepatřily. Když se vyškrábeme na vrcholek jedné z nich, zůstáváme stát s otevřenou pusou. V prohlubni "krtčí hromádky" je nádherné malé jezírko lemované štavnatě zelenou travou - jev v okolní krajině nevídaný. VyvěrajícA­ podzemní prameny z artézské zvodně bohaté vysokým obsahem vápníku postupným usazováním navršily stěny těchto umělých kopečků.

Pokud při pohledu na jezírka dostanete jak my chuť na pořádnou koupel, popojeďte ještě o pár kilometrů na sever do tábořiště Coward Springs. Tady můžete nejen přespat, ale hlavně se vykoupat v krásně bublající lázni termálního bazénku stylově obloženého pražci ze staré železnice.

Růžovou, tu já mám nejradši

Roadhouse v Oodnaddate

Po dvou dnech hrkotání po nezpevněné cestě dorážíme do Oodnadaty, ospalé osady o dvou stech obyvatelích. Na ulicích postávají skupinky domorodců Aboridžinců s téměř černou pletí a s typickými rozpláclými nosy. Prolézačky na dětském hřišti před bývalou železniční stanicí - nyní muzeem, v poledním žáru nikoho nelákají. Rychle hledáme stín a trochu chládku v místním roadhouse - benzínka, potraviny, restaurace a ubytovna s kempem v jednom. Ne že by se snad jediný roadhouse na 300 km kolem dal minout, přesto si jej majitelé pro jistotu natřeli celý na růžovo. Růžové stěny, růžová střecha, růžové stojany benzínové pumpy s růžovým zásobovacím náklaďákem. Vedle růžové lavičky sedí i dvě růžové kanoe - to snad kdybyste přes růžové brýle měli pocit, že si chcete v písku okolní pouště trochu zapádlovat.

Dva dny natřásání se a polykání prachu při průjezdu placatou a pustou krajinou, kde není nic, taková byla naše představa Oodnadatta tracku. Oproti tomu náš turistický průvodce popisuje tuto trasu jako jednu z nejhezčích nezpevněných cest v Austrálii. Dnes už víme, že právem. K vidění je toho mnohem více - 400 metrů dlouhý most přes řeku, v které skoro nikdy není voda, venkovní galerie artefaktů ze staré farmy, stylová hospůdka v maličkém William Creeku... ale přeci vám to nepovíme všechno, však si taky přijeďte objevit svůj kus odlehlé Austrálie - drsné a vyprahlé, ale i nekonečné a dodnes nespoutané a svobodné.

Více obrázků: Fotogalerie Oodnadatta

Související e-mailová zpráva: S kamarády na cestách


Další povídání: Chodit pozadu se nedoporučuje! (Coober Pedy, SA)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 5. října 2003           Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanka a Mirek Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz