fotocesty FOTOCESTY.CZ
Austrálie - Články
Č L Á N K Y F O T O G A L E R I E Z P R Á V Y   Z   C E S T
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>

Jak uplácat horu


září 2002 - NT, Austrálie: (Uluru / Ayers Rock)

Dva chlapci putovali pouští. U malého jezírka, či spíše velké kaluže, si začali hrát. Míchali hlínu s vodou a z bláta plácali hromadu. Když už sotva dohlédli na vrchol, začali se z hliněného kopce klouzat, prsty při tom do povrchu ryli nepravidelné rýhy. A tak vzniklo Uluru, červená skála uprostřed červené pouště, jeden z nejznámějších symbolů Austrálie.

Uluru
Uluru

Roztodivný tvar skály s mnoha rýhami, prohlubněmi, výstupky, převisy a oblinami, který v mýtické době Snění dva hraví domorodí chlapci vytvořili dnes láká do odlehlých pustin střední Austrálie téměř půl milionu návštěvníků ročně. Podíváte-li se na mapu, zdá se být Uluru jen kousek od Alice Springs. Měřítko mapy vám ale ukáže poctivých 450 kilometrů, tedy asi jako přejet naši republiku napodél. Navigačně je cesta jednoduchá: z Alice Springs dvě stě kilometrů rovně na jih, v Erlundě doprava a po dalších dvěstě padesáti kilometrech už tam jste.

Procesí housenek

Před vstupem do národního parku Uluru doporučujeme zastávku v turistickém resortu Yulara, kde se několik hotelů, restaurací, obchodů a kempů stará o blaho návštěvníků slavné hory. V turistickém informačním centru totiž mají skvělou přírodopisnou expozici o australském vnitrozemí. V několika obrovských vitrínách najdete vycpané snad všechny druhy zvířat žijících v národním parku, zasazené do umělé krajiny. Vedle klokanů, pštrosa emu i s mladými a spousty dalších druhů ptáků si můžete zblízka prohlédnout i noční či plachá zvířata, která ve volné přírodě spatříte jen stěží: štíry, skákající pouštní myšky nebo "procesní housenky", které zásadně pochodují po písku v dlouhém procesí mnoha housenek za prvním vůdcem.

V domorodém kulturním centru na začátku národního parku se seznámíte s kulturou Anangu, tradičních domorodých obyvatelů a vlastníků hory. Z maleb, vyprávění a videozáznamů tanců a zpěvu se dozvíte nejen legendu o vzniku Uluru a okolní krajiny, ale i o tradičním umění a kultuře a jedinečném způsobu života v krajině bílému člověku zcela nehostinné.

Uluru - procházka Mala
Uluru - procházka Mala

Chodí pešek okolo...

Už z dálky 3,6 kilometrů dlouhá a 348 metrů vysoká skála působí ohromujícím dojmem, ještě lepší je pak pohled zblízka. Při devítikilometrové procházce okolo hory si nejlépe prohlédnete nespočetná zákoutí, záhyby, soutěsky s jezírky, která udrží vodu i v letních vedrech a jeskyně s domorodými malbami. Fantastické jsou převisy ve tvaru zkamenělé vlny či zvětralé místo na skále připomínající lidskou lebku včetně členité kresby mozku. Některá místa (obvykle ta nejhezčí a nejzajímavější) se nesmí fotit, protože jsou pro domorodce posvátná a zachycením na fotografii, která je vytrhuje z kontextu okolní přírody by byla poškozena.

Sluneční podívaná

Uluru - východ slunce
Uluru - východ slunce

Aby si všichni turisté užili dalšího úkazu, měnících se barevných odstínů Uluru v záři zapadajícího slunce, bylo vybudováno speciální parkoviště. Auta stojí v řadě vedle sebe, tak aby všichni měli nerušený výhled. K našemu úžasu se přes kilometr dlouhé velkokapacitní parkoviště s blížícím večerem zaplňuje do posledního místa. Objevuje se spousta stativů, lidé posedávají v kempinkových stoličkách. Nad všemi vyčnívá dvojice usazená na zahrádce na střeše auta v pohodlných křesílkách se sklenkami šampaňského v ruce. Když se slunce dotkne obzoru, začíná představení a skála přechází postupně tmavnoucími odstíny červené až do šeda, když už okolní krajina setměla.

Obdobná podívaná se opakuje ráno. I na východ slunce je připravené speciální "východosluncové" parkoviště, i když poněkud menší. Vycházející sluníčko rozzáří horu jemnou oranžovo-růžovou barvou. Když na oblohu připluje i pár mráčků stává se fotografův sen realitou.

Blanča odpočívá při výstupu
Strmé stoupání podél řetězu

To je vrchol

Poté, co jste si prohlédli skálu zdola, nabízí se ješte možnost obdivovat úžasné tvary zvrchu. Přímo z parkoviště stoupá po skalní stěně příkrý řetěz. Po zdolání prvního šíleného krpálu vás členitým terénem vrcholu hory povede bílá čára až k nejvyššímu místu s vrcholovým patníkem. Když se podíváte z parkoviště na dlouhou řadu lidiček plahočících se podél řetězu na vrchol, pochopíte proč turistům lezoucím na horu říkají domorodci "minga" - mravenci.

Výstup býval vrcholným zážitkem výletu k Uluru, ale dnes se mnoho turistů rozhoduje respektovat přání domorodých Anangu a na horu nelézt. Důvody jsou hned dva. Pro tradiční obyvatele je hora posvátná a cesta, kterou se jde k vrcholu kopíruje cestu mýtických předků, po které tradiční zákon Tjukurpa zakazuje chodit. Druhý důvod je zcela praktický - Anangu jako majitelé a hostitelé cítí zodpovědnost za turisty. Výstup, obzvláště v horkém počasí, je extrémně fyzicky náročný, a řada náhrobních desek na úpatí hory je nejlepším doporučením nepodcenit varování před infarktem, horkem či pádem. Správci národního parku cestu dokonce zavírají při silném větru nebo při teplotách nad 38 °C.

Pamětní tabulka
Pamětní tabulka

Jestli se někdy dostanete do střední Austrálie, nedejte se odradit mnoha sty kilometrů, nehostinnou pustinou, drahým vstupným do národního parku ani davy turistů. Návštěva Uluru se přes všechna proti stane jedním z největších zážitků vašeho výletu do Austrálie.

Související e-mailová zpráva: O velkém šutru uprostřed pouště


Další povídání: Krátery, malby a štrůdly střední Austrálie (NT)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 5. října 2003           Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanka a Mirek Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz