Rodinný festival v Tennant Creeku

Těžko bychom se v Tennant Creeku zdrželi déle než pár hodin. Ano, historická expozice v turistických informacích o dobách zlaté horečky a výstavbě telegrafu je pěkná a pár historických staveb z vlnitého plechu v centru města zajímavých. Ale když z vyhlídky na kopci přehlédneme město a především donekonečna se táhnoucí nudnou pláň kolem, viděli jsme vše. Jenže v Tennant Creeku právě probíhá festival...

O festivalu "Desert Harmony" (Harmonie pouště) se dozvídáme od milé paní v informačním centru. Dnes je na programu večer afrických rytmů s hudební skupinou z Darwinu, známého kotle světových etnik. A zítra závěrečný gala večer festivalu s hudbou, poezií a tancem pod velkými eukalypty v historickém prostředí Staré telegrafní stanice. A tak se místo původních pár hodin rozhodujeme zdržet v Tennant Creeku celé dva dny.

Výstava v prostoru

Při čekání na večerní program objevujeme v místní škole také v rámci festivalu pořádanou výstavu trojrozměrných obrazů. První část výstavy připomíná zrcadlový sál. Dvě zrcadla postavená kolmo k sobě odrážejí dva zdánlivě stejné obrázky na dvou protějších stěnách. O hranu mezi zrcadly si opřete nos, takže každým okem koukáte do jiného zrcadla. Pak se stane zázrak a obrázek se stane prostorovým. O kus dále shlédneme video v televizi, které díky speciálním brýlím opět vystupuje z obrazovky ven. Na závěr výstavy pak trojdimenzionální diashow, promítané ze dvou promítaček s polarizačními filtry a opět pozorované přes speciální brýle.

Afrika v parku

Večer vyrážíme na slibované africké rytmy. Malý altánek v rohu veřejného parku uprostřed města se díky několika reflektorů změní v pódium. Reproduktory a ozvučovaní technika jsou připraveny, diváci na přinesených dekách a skládacích židličkách zaplnili trávník, chci říci hlediště, koncert může začít. Jenže většina členů darwinské kapely je stále ještě na cestě - z Darwinu do Tennant Creeku je to přece jen tisíc kilometrů.

Situaci zachraňuje místní hudebnice, která zpívá country písničky za doprovodu kytary. K ní se přidává kytarista, basista a klávesista, kteří již jsou na místě. Před každou písničkou jim zpěvačka přehraje rychle akordy a oni pak do country volně improvizují.

Skvělý "jam session" pokračuje s příjezdem zbytku skupiny Mandanka. Ze slibovaných afrických rytmů se vyklubalo příjemné reggae, africký byl pouze jeden zpěvák-bubeník. Trávník pod pódiem se brzy plní tanečníky. Většina z nich jsou snědí domorodci, kteří se pěkně v "hawaiiském" stylu natřásají a vrtí zadky. Celkový dojem z jinak zajímavého tanečního stylu trochu kazí jen převalující se tukové polštáře na odvážně vyšpulených břichách. Vydařený hudební večer končí po mnoha přídavcích pozdě v noci.

Druhý den trávíme na místní přehradě, sloužící zároveň jako zásobárna vody pro městečko. Po dlouhé době si užíváme nezvyklého pohledu na zelený trávník, stromy a modrou vodní hladinu.

Gala program pod hvězdami

V podvečer dorážíme pár kilometrů za město na Starou telegrafní stanici. "Sál" je zcela v duchu australské tradice. Dvůr pod hvězdným nebem ohraničuje ohrada z hrubě tesaných fošen, diváci posedávají na dekách a židličkách pod obřími eukalypty, jejichž kůra se leskne v záři světel. "Pódiem" je plac z udusané hlíny, ovšem s působivou kulisou historického kamenného zdiva na pozadí.

Večerní program otevírá klavírista hrou ve stylu "Romantický klavír Jiřího Maláska". Poté následuje poezie, báseň A.B Petersona "Muž od Sněžné řeky". K našemu překvapení postava v džínech, kožené bundě a klobouku velice dramaticky přednášející epos o legendární jízdě na koni není kovboj z farmy, ale svérázná paní reverendka. Aby naše zkostnatělá představa ctihodného kněze v rouchu vzala zcela za své, pokračuje paní duchovní šprýmovnou básní o vránách, dynamitu a rozbité kadibudce.

Následuje "bushdancing", tedy country tanečky za doprovodu kytary, houslí, klavíru a rumba koulí. Když jsme všichni tancem znavení, pokračuje v kulturním programu amatérské kytarové trio s názvem "The Detention" (něco jako Uvěznění). Kromě názvu je zvláštní, že z "kytarového tria" vždycky hraje na kytaru pouze jeden. K tomu dvě ze tří kytar neladí. Když pak malý kulatý pán v koženém klobouku a montérkách, silně připomínající krtečka z večerníčků, přednese tři básničky z vlastní tvorby (jedna bylo o jeho klobouku), je večer u konce. Žádný další účinkující se již nepřihlásil, a tak se opět za zvuku romantického klavíru loučíme.

Odcházíme do hvězdné noci s pocitem, že spíše než vrcholného závěru oficiálního "Festivalu roku Outbacku" jsme se zúčastnili takové větší rodinné oslavy na vesnici. K zábavě přispěl každý tím, čím uměl. Žádný z účinkujících nebyl profesionál, drobné nedostatky však všichni nahradili nadšením a odvahou přispět i svou troškou do mlýna. Je osvěžující pocit, že i v dobách televize se dokážou lidé bavit sami bez profesionálních zábavných programů a placených "entertainerů". Koneckonců, události nemusí být velké, hlavně když je při nich pohoda. A ta v krásném prostředí staré telegrafní stanice v Tennant Creeku rozhodně byla.

Související e-mailová zpráva: Pouští i tropickými pralesy, pěšky i na kánoi