S kánoí po skalách

Volej a šutry. Další volej. A další šutry. Vodákova noční můra. S každými vyschlými peřejemi, přes které je třeba kanoi přetahovat ale za sebou necháváme méně odhodlané výletníky. Od páté soutěsky máme národní park Nitmiluk, rozervané skalní stěny kaňonu i řeku Katherine, teplou jako kafe, jenom pro sebe.

pohled na konec první soutěsky kaňonu řeky Katherine z vyhlídky Pat's Lookout

Třicet kilometrů od městečka jménem Katherine protéká soutěskou zvanou Katherine řeka jménem - ano uhodli jste - Katherine. Národní park, ve kterém všechny "Kateřinky" najdete, se jmenuje ... ale ne, překvapivě Nitmiluk. V posledních letech Australané mnoho míst přejmenovávají původními domorodými názvy. Podle pověsti místního kmene Jawoyn pojmenoval soutěsku na své pouti mýtický Nabilil podle zpěvu cikády - Nitmi, kterou zaslechl při táboření u vstupu do soutěsky. Voda v řece pak pochází z vaku, který i s Nabililem oštěpem propíchl jeskynní netopýr Walarrk.

O starobylých legendách domorodého kmene Jawoyn, ale i o moderní správě národního parku, využívající vedle vědeckých postupů i tradičních znalostí a metod původních obyvatel, se dozvíte v rozsáhlém informačním centru. Tady se také registrujete, pokud chcete v národním parku kempovat.

Jeden z výletních motorových člunů, které potkáte v prvních čtyřech soutěskách

Kaňon řeky Katherine tvoří třináct soutěsek oddělených kamenitými peřejemi. Jsou dva způsoby, jak jej prozkoumat: na kanoi přímo z vody, nebo pěšky z náhorní planiny, do které se řeka zařezává. Ze skalního plata je mnoho odboček příkře klesajícími průrvami až k řece Katherine - do Butterfly Gorge s tisíci motýlů, k vodopádům a jezírku Lilly Pond Falls nebo skále Smitt's rock. Prozkoumání všech odboček podél šestnácti kilometrů hlavního kaňonu je výlet na tři dny s kempováním u jezírka v místě zvaném Dunlop Swamp.

V informačním centru se ptáme i na pětidenní Jatbula Trail, 66 kilometrový přechod z Katherine Gorge k vodopádům Edith Falls na druhém konci parku. "Lidi, neblázněte! Předpověď na dnešek je 38°C. Na náhorní planině se skály rozpálí nejméně o deset stupňů více, to je skoro padesát! V tom se nedá chodit!", odrazuje nás rangerka.

Na konci druhé soutěsky se otáčí ti, kteří si půjčili loď na půl dne

Věříme, ale nehodláme se tak lehce vzdát. Časně zrána vyrážíme pokusně na kratší sedmikilometrový výlet k Southern Rockhole. Na náhorní planině nás čeká letními požáry spálený les. Nikde žádný stín, slunce praží v plné síle. Po třech kilometrech smažení na plochých kamenech rádi sklesáme k řece. Při ponoření do vody téměř zasyčíme. Trvá přes hodinu, než zchladíme přehřátá těla na normální teplotu. Teprve pak se odhodláme vyrazit zpět.

V klimatizovaném návštěvnickém centru dostáváme moudrou radu: "Přijeďte za půl roku, po období dešťů je dobrý čas na chození." A tak si alespoň zamlouváme na další dva dny kanoi.

S pádlem v ruce

Tmavá hladina vody. Na pozadí červených skal svítí žluté kanoe. První soutěska je jich plná. Voda v řece plyne líně. Pádlování proti proudu spíš připomíná jízdu na jihočeském rybníku - "volej". Přes vyschlé peřeje oddělující soutěsky je nutno loď přetáhnout. Čím hlouběji do soutěsky, tím méně pádlování a více přetahování: zatímco sedmou soutěskou proplujete za 5 minut, na konci vás čeká 40 minut rvaní lodi přes šutry. U třímetrové skalní stěny na konci deváté soutěsky končí vodáctví, dále pokračují jen horolezci s lodí na zádech.

Zdolávání řeky je více soustavným překonáváním balvanů nežli plutím na lodi

Většina z jednodenních návštěvníků dopluje na konec třetí soutěsky. I při jednodenním výletu si užijete průplavů mezi příkrými skalními stěnami, domorodých maleb, převislých kapradin, divokých zahrádek na skalních útesech. Když vás pádlování přestane bavit, krátké výlety vás zavedou do soutěsky se stovkami motýlů nebo k vodopádům s nádherným plesem. A až vás veškerá aktivita zdolá, odpočinete si na pláži. Ale raději pozor na sladkovodní krokodýly, kterým se na sluncem vyhřátém písku také líbí.

Chcete-li si ale užít nikým nerušené romantiky, půjčete si kánoi na dva dny jako my. Ve čtvrté soutěsce potkáváme už jen pár lodí, tady také končí celodenní safari výletních motorových člunů. Od páté soutěsky je majestátný kaňon řeky Katherine jenom náš. V horkém dni se co chvíli chladíme koupelí. Dojíždíme do šesté soutěsky. Kanoi necháváme u peřejí na jejím konci a místo půlhodinového přetahování vyrážíme na průzkum sedmé soutěsky pěšky. Chvíli jdeme po břehu, chvíli plaveme, příjemná změna. Když se soutěska zúží a přibývá kamení, otáčíme zpět k lodi. V šesté soutěsce je na písečné duně vyhrazeno místo na kempování, dokonce i s latrínou. Horkou noc trávíme polonazí bez spacáků na karimatkách pod moskytiérou.

Světlé okamžiky na lodi – až k té skále na konci

K horní části vodopádů Edith Falls vás dovede tříkilometrový okruh

K Edithiným vodopádům

...nakonec dojedeme místo pětidenního pochodu za hodinu autem. Krásné jezírko obklopené vzrostlými stromy se štíhlým vodopádem v pozadí nás okouzlí na první pohled. Tříkilometrový okruh nás dovede i k horním vodopádům, kde se nezapomeneme zchladit. Na piknikovišti u hlavního vodopádu užíváme měkké trávy i pořádného plavání. Ostatně, co jiného dělat při čtyřiceti nad nulou?

Takový bazén mít doma na zahradě!

Povolení k přespání v národním parku Nitmiluk: A$ 3,30 za člověka a noc
půjčení kánoe: A$ 66 za den. (tip: řekněte si o klasické jednolistové pádlo, jinak dostanete kajakové dvoupádlo.)
Vhodný čas pro návštěvu: období sucha (květen-srpen)

Související e-mailová zpráva: Pouští i tropickými pralesy, pěšky i na kánoi