fotocesty FOTOCESTY.CZ
Austrálie - zprávy z cest
Č L Á N K Y F O T O G A L E R I E Z P R Á V Y   Z   C E S T
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>

Klokaní bobky V.
aneb Mobilní obývák, klokaní podrbání, spousty barvy a broskve v kapse (pokračování)

Ze Sydney do Melbourne

Od Brisbáně jsme se vrátili do Sydney. Tam se náš prostorný vůz poprvé hodil, když jsme odváželi kamarády Gabču a Radka i s jejich koly na letiště (odlétali na Nový Zéland). Poté už jsme vyrazili směrem na Melbourne a začali se učit, jak se cestuje autem. Už jsme viděli spoustu míst, kam bychom se stopem těžko podívali. Taky si oba pochvalujeme, jak se nám v autě dobře spí.

Nejdřív jsme projeli spálený Royal N.P. Celou dobu jsme pak vybírali hlavně vedlejší vyhlídkové silnice podél nádherného pobřeží, s mnoha odbočkami na zajímavá místa:

- "blow hole" v městečku Kiama je otvor ve skále asi padesát metrů od pobřeží, který je spojen s mořem podzemním tunelem. Při velkých vlnách z něj čas od času stříká vodotrysk mořské vody.
Royal N.P. Pobřeží u Wollongongu Kiama blow hole
Royal N.P. Pobřeží u Wolongongu Kiama - blow hole

- malebná Pebbly beach, kde jsme z blízka pozorovali a dokonce si i podrbali za ušima klokany (původně jsme je drbat ani nechtěli, ale šli jsme hodně blízko a pozorovali je, až jeden přihopkal blíž a přímo nastrčil hlavu)

Klokani Klokani Klokani
Pebbly Beach Drbání Klokan ve skoku

- národní park Mimosa rock, kde jsme si užili jízdu po nezpevněné cestě a krásnou procházku podél pobřeží. Při svačině na nás koukal z větve kukabura a kolem se prošel asi metr dlouhý leguán.

Pobřeží Mimosa rock Kookaburra
Pobřeží Mimosa Rock N.P. Kookaburra

- The Grand Ridge Road, prý jedna z "nejspektakulárnějších" cest ve Victorii, asi sto padesát kilometrů po nezpevněné cestě po jednom z horských hřebenů. Připadali jsme si jako doma v Jizerkách nebo na Šumavě, a to nejen proto, že tu rostou husté lesy klasických jehličnanů a listnáčů, žádné banánovníky. Přespali jsme na nejvyšším kopci v kraji Mt. Tassie s překrásnými výhledy na kopce podobné Velké Fatře, na loučce dokonce i s jetelem.

Cesta Výhledy do kraje Značka
Grand Ridge Road Výhledy do kraje Značky

- procházeli jsme se kaparadinovým lesem v národním parku Tarra Bulga s obrovskými stromy "Mountain Ash" a dřevěným zavěšeným mostem.

Strom Blanka strom Kapradinový les
N.P. Tarra Bulga Blanča u stromu Kapradinový les

- na ostrově Philip Island jsme zblízka pozorovali koaly na dřevěném chodníku vedoucím až k nim do korun stromů a večer jako diváci na tribunách byli svědky toho, jak se malí tučňáci vrací z moře ke svým hnízdům.

Koala Koala Tucnaci
Táta koala Spící koala Tučňáci

Možnost vlastní dopravy si moc pochvalujeme, protože většinu z těchto míst bychom stopem těžko navštívili. Cestou spíme na odpočívadlech, kde bývají záchody, většinou i lavičky se stolečkem, venkovní gril (barbecue) a dost často i pitná voda.

Vzhledem k tomu, že jsme se hrnuli na čas pomoci kamarádce Marliesye se stěhováním, nechali jsme si ještě velké, časově náročnější národní parky na později. Sněžné hory a Wilsons Promontory tedy až příště.

Mariesya - stěhování do Grovedale (Geelong)

U kamarádky Marliesyi jsme kromě přestěhováná a vymalování celého domu stihli ještě ušít nové potahy na naše matrace (tmavě modré) a krásné záclonky do naší "ložnice" (oranžovo-červené). Látku na obojí jsme získali z povlečení "made in Pakistan". Taky jsme dovybavili autíčko chladícím boxem, kterému tu říkají esky, do něhož kupujeme led v supermarketech. A naše vaření získalo na zajímavosti díky pořádné veliké wok pánvi.

Mezi malováním jsme podnikli odpočinkový výlet kolem městečka Lorne na začátku Great Ocean Road. Prošli jsme několik procházek k nespočetným vodopádům, často schovaní v příšeří kapradinových lesů. Kapradí tu totiž sice vypadá stejně jako doma, ale roste tady ve velkých několikametrových stromech s ohromnými listy. Na závěr výletu jsme u Elizabetina jezera trpělivě čekali, zda kolem nepoplave ptakopysk. A plaval. Sice z něj byl vidět jen velký "zobák" a vlnění na hladině, ale i tak se nám to moc líbilo.

Erskine Falls Hendersson Falls Cesta
Erskine Falls Hendersson Falls Chodníček mezi kapradím

Lake Elizabeth Walk Elizabetino jezero
Ptakopysk Elizabetino jezero

U Marliesyi jsme také dvakrát promítali naše diáky. Každý večer byl vždy po dvou státech - Sýrie s Jordánskem a Turecko s Iránem. Ke druhému večeru Marliesia obstarala originální "turecké" občerstvení. Řešení bylo prosté a pro Austrálii značně typické: zajela do restaurace k opravdovým Turkům a nakoupila pravé turecké pomazánky, čerstvě upečený chleba a nezbytné želatinové cukrovinky. Ba dokonce ani nezapomněla v supermarketu koupit pravé turecké kafe a z knihovny vypůjčit CDéčko s tureckou muzikou, a tak atmosfera byla dokonalá.

Trhání broskví

Ve středu 13.2. jsme definitivně domalovali poslední pixlu barvy u Marliesy a vzhledem k tomu, že další výdaje si bude moct Marliesya dovolit až po příští výplatě, rozhodli jsme se změnit lokál. Za pomoc s malováním jsme dostali nějaké peníze a ještě taky krásný přehrávač na CD s kompletní výbavou na připojení do auta. Tím - jeden z Marliesiných synů - nám přepálil asi pět hudebních CD, tak jsme měli cestou co poslouchat.

Překulili jsme se asi o tři sta kilometrů severně nad Melbourne, kde v Cobramu zase dovyděláváme penízky. Cobram je ještě asi osmdesát kilometrů nad Sheppartonem, kde byl Mýra posledně na jablkách. Tentokráte trháme broskve. Uvidíme, jak dlouho tady vydržíme, zatím to vypadá tak na tři týdny. Penízky z třešní, kde jsme dělali tři týdny, nám vydržely na měsíc a půl a to jsme z nich ještě z velké části platili dovybavování vozu. Takový příznivý poměr práce/zábava nás mile potěšil, a tak ho asi budeme dodržovat i na dále.

Blanča na broskvých

Tentokráte je změna, farmář nemá žádné místo na ubytování česáčů na farmě. Ale jeden z místních, Mark, který nám tratorem odváží plné bedny, nám doporučil naprosto skvělé místo na kempování. Bydlíme tedy pod eukalptovými velikány, v takové krásné zátočině s malou písečnou pláží u řeky Murray (jestlipak si pamatujete seriál "Co přináší řeka", nebo tak nějak se to jmenovalo?). My jsme na straně Viktorie a na druhý břeh koukáme do Nového jižního Walesu. Kolem skáčou klokani, navečer se nám tady chechtají kookabury (ledňák obrovský) a rvou hejna "cockatoo" - takových ohromných bílých papoušků se žlutou chocholkou. Prostě idyla. Každý den, hned jak přijedeme z práce, hupneme do řeky. Podruhé si chodíme zaplavat po večeři těsně před spaním. Je tady mírný proud, takže když člověk plave proti němu, stojí v podstatě na místě a může plavat, jak dlouho chce. Naší druhou oblíbenou zábavou je vyběhnout po pláži až na konec a pak se nechat proudem snést pěkně zpátky dolů. Takovou koupačku jsme si už hodně dlouho neužili.

Broskve se trhají do velkých plátěných tašek, které se nosí na břiše. Vypadáme v nich trochu jako řezníci (zástěra) s klokaní kapsou. Plníme velké dřevěné bedny "biny", do jedné se vejde 500 kg. Jsou vždycky tři bedny na vozíku, který nám Mark traktůrkem během dne posouvá, abychom nemuseli daleko chodit. Zatím jsme natrhali každý den šest beden, každá za 29 AUD (540 Kč). Trháme od sedmé hodiny ranní. První den jsme šestou bednu naplnili ve tři hodiny odpoledne. Druhý den jsme končili se stejným počtem už ve 14:30 a dnes dokonce ve 14:15. Doufáme, že koncem týdne budeme "roztrhaní" na sedm beden denně.

Mějte se krásně a my se zase ozveme s dalším povídáním.
Zdraví spokojení motorizovaní cestovatelé

BaM


Související články:
Pobřežní jízda - turistické zajímavosti na cestě ze Sydney do Melbourne (NSW a Victoria)
Nešlapejte po tučňácích! - pozorování zvířat na ostrově Philip Island(Victoria)
Bydlení po australsku - návštěva u australské kamarádky
Velká mořská cesta - známé i neznámé zajímavosti Great Ocean Road



Další povídání: O škodlivosti práce, hrozinkách a australské zvířeně
(Mildura, VIC; N.P. Mungo, NSW)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 14. února 2002           Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanka a Mirek Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz