fotocesty FOTOCESTY.CZ
Austrálie - zprávy z cest
Č L Á N K Y F O T O G A L E R I E Z P R Á V Y   Z   C E S T
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>

Klokaní bobky XIII.
Pouští i tropickými pralesy, pěšky i na kánoi

(Tennant Creek, Wiclife Well, Devils Marbles, Daly Waters, Mataranka, Katherine Gorge)

posláno: 6. 10. 2002, Jabiru, Austrálie

Ahoj všichni,

právě odpočíváme u bazénu v městečku Jabiru v národním parku Kakadu, tak vám chceme napsat, co jsme zažili od posledního mailu z Alice Springs.

Desert Park

V Alice Springs jsme celou sobotu (14.9.2002) strávili v Desert Parku, kam jsme ještě měli (jako poslední dva dny zaměstnanci Glen Helen) vstup zdarma. Desert park je vlastně taková botanická a zoologická v přírodě. Můžete si tam prohlédnout rostlinstvo i zvířátka z různých částí okolní krajiny - pouště, lesa i kolem vody. Užili jsme si procházení přímo uvnitř voliéry s ptáčky z lesa. Pak nás úplně nadchnul Noční dům. Tam chovají v teráriích živočichy, které můžete normálně zahlédnout pouze v noci, tedy prakticky nikdy. Mnohé z nich jsou pak ještě vzácné druhy na pokraji vyhynutí. Vedle různých ještěrek, hadů a myšek jsme konečně na vlastní oči viděli pouštní ještěrku Thorny Devil (na obrázku dole), australskou specialitu "bilby" (takový myšoklokan asi 40 cm velký s protáhlým čumákem) a téměř vyhynutého malého klokánka "mala".

Během dne rangeři organizují různé přednášky a povídání - O léčivých rostlinách pouště, Kde domorodci nacházeli jídlo, tedy co vlastně se dá jíst (divoký pomeranč, pouštní kokos, různá semínka a tak) - většinu rostlinek vá pak rovnou ukážou na vlastní oči jak rostou v parku.

Úžasné bylo i předvádění chování ptáků-dravců. Sokolník povídá o nějakém ptákovi, a najednou se vám nad hlavama objeví přímo ten dravec, co o něm povídá. Ukázky jak ptáci loví - jedni chytali krmení ve vzduchu (chytli si je do pařátku a pak teprve přišel do zobáku), jiný pták vychytrale rozbíjel pštrosí vejce pomocí kamenu, aby se dostal k potravě.

Zajímavý byl taky film o vzniku okolní krajiny. Nejlepší trik byl závěr. Film končí záběrem na okolní hory, načež se celé plátno sroluje a vy máte přes obrovskou prosklenou stěnu výhled přesně na ten skalnatý hřeben hor před vámi, o kterém vlastně film byl. Paráda, geniální.

Konečně zase na cestě

V pondělí (16.9.2002) jsme konečně po víc jak pěti měsících odrazili z Alice Springs. Asi čtyřicet kilometrů nad Alice jsme přejeli obratník Kozoroha a tím se alespoň zeměpisně ocitli v tropech.

Krátce jsme se zastavili v městečku Ti Tree, kde jsme si prohlédli další galerii s domorodým uměním, tentokáte poměrně moderně vypadajícím. Baví nás procházet galerie po cestě, neboť každá zatím měla trochu odlišný charakter. V křesťanské misii Hermansburgu se třeba mezi domorodými tečkami objevovaly křesťanské motivy.

S posledním sluníčkem jsme dorazili na místo zvané Devils Marbles. Žulové kulaté kameny rozsypané po okolí opravdu vypadají, jak kdyby tu čerti (devils) hráli kuličky (marbles). Do západu slunce jsme ofotili, co se dalo a zatábořili se na tábořišti hned za skalami s krásným výhledem na ně. Po večeři jsme chvíli seděli venku a povídali a uvědomili jsme si, že po dlouhé době je ve vzduchu cítit vlhkost a slyšet cvrččí koncert. Jenom pro vysvětlení: na vlhkoměru v Alice Springs jsme viděli hodnotu 25 % a jestli se nepleteme, tak vlkost u nás doma je asi 70 - 80 %.

Pozor na UFOny!

Ráno jsme se vrátili 22 km zpátky na jih, abychom si prohlédli mimozemské civilizace, které na svých mezigalaktických letech obvykle zastavují na pivo v hospodě ve Wyclife Well. Tedy asi tak nějak je to prezentováno na nástěnce plné novinových výstřižků o úkazech UFO na světě a především přímo ve Wyclife Well a okolí. Poslední ufoni tady byli spatřeni letos v květnu, když místní asi po tři týdny pravidelně ve stejný čas na večerní obloze pozorovali podivné úkazy. Pokud byste snad měli smůlu, a žádný marťan by zrovna nebyl na dohled, můžete se alespoň vyfotit se třemi zelenými figurami, které stojí před místním roadhousem.

Festival v Tennant Creeku

Pak jsme přejeli dál na sever stále po Stuartově dálnici až do Tennant Creeku - "zlatého srdce Austrálie", kde probíhala poslední australská zlatá horečka a něco málo zlata spolu s mědí se tu těží dodnes. Nejdřív jsme si v moc pěkném turistickém centru prohlédli výstavku o historii stavby telegrafního vedení a historii těžby. Při tom jsme zjistili, že v Tennant Creeku právě probíhá festival Desert Harmony (Harmonie pouště) a že dnes večer tu v rámci festivalu hraje hudební skupina z Darwinu proslulá svými africkými rytmy. V programu nás ještě zaujal večerní program na druhý den: hudba, poezie a tanec na místní Staré telegrafní stanici. Tak jsme se rozhodli, že tu místo několika hodin strávíme dva dny.

Odpoledne taky v rámci festivalu jsme si prohlédli zajímavou výstavu trojrozměrných obrázků, videa a diáků. Na obrázky, které byly dva stejné proti sobě se dívalo pomocí dvou zrcadel, postavených tak, aby každé odráželo obrázek na jiné straně. O hran mezi zrcadly si opřete nos, takže každým okem koukáte na jeden obrázek a pak se stane zázrak a obrázek se stane prostorovým. Obdobně trojsrozměrné bylo i video v televizi, které se pozorovalo pomocí speciálních brýlí a na závěr i diashow, promítané ze dvou promítaček s polarizačními filtry a opět pozorované přes speciální brýle.

Před večerním koncertem jsme zajeli k místní přehradě, kde jsme si užívali po dlouhé době nezvyklého pohledu na zelený trávník a stromy a modrou vodní hladinu. Foukal moc silný vítr, tak jsme si ani nezaplavali. Zato jsme využili místní sprchy s teplou vodou.

Večerní koncert probíhal na pódiu ve veřejném parku uprostřed města. Nejdřív hrála místní paní na kytaru country písničky. Doprovázelo jí pár členů darwinské kapely, kterým vždy před písničkou ukázala akordy a ti pak volně improvizovali. Ale šlo jim to dobře. Pak dorazil z Darwinu i zbytek skupiny Mandanka. Ze slibovaných afrických rytmů se vyklubalo příjemné reggae, africký byl pouze jeden zpěvák-bubeník. Koncert byl velká událost i pro místní domoroce, kteří se postupně scházeli na taneční parket, chci říct trávník, a pěkně v "hawajském" stylu se natřásali a vrtěli zadky. Celkový dojem z jinak zajímavého tanečního stylu trochu kazily jen převalující se tukové polštáře na odvážně vyšpulených břichách. Celkem to byl vydařený večer. Sedělo se jako obvykle na trávě na přinesený dekách či skládacích židličkách.

Druhý den v Tennant Creeku jsme vyplnili prohlížením místních turistických atrakcí. Z vyhlídky na město a okolí jsme si jen potvrdili náš dojem, že tady ale opravdu nic není. Zajímavý byl křesťanský kostel, původně postavený začátkem století (1905) v Pine Creeku a v roce 1935 převezený do Tennant Creeku. Jako všechny staré stavby v odlehlých končinách je totiž celý postaven z vlnitého plechu. Interiér je pobytý bíle natřenými dřevotřískovými deskami. Uvnitř nás zaujala malba událostí z bible, včetně odkazu na příslušný odstavec, ale kreslená domorodým způsobem, tečkami a symboly, ale s křesťanskými kříži.

Na procházce po hlavní třídě jsme pak pár dalších historických budov - ubytovny horníků asi z roku 1935 (taková garáž z vlnitého plechu) a řeznictví s cedulkou o tom, jak místní řezník, který tu podnikal ve 30.-40. letech, neměl k dispozici lednici ani led, a tak porážel dvakrát do týdne krávu a pak prodával čerstvé maso, než se stihlo zkazit.

Navečer jsme ještě zajeli kousek za město na The Pebbles, "Oblázky", takové malé Devils Marbles. Je to celkem rozsáhlá oblast, ale kameny svou velikostí ani kulatostí nedosahují úctyhodných rozměrů a k zajímavosti opravdových Devils Marbles mají daleko. Je to jedno z posvátných míst místních domorodců, které je dodnes využíváno k ženským obřadům. Připadali jsme si tak trochu jako v Jizerkách, spíše tím, kameny byly žulové a podobně rozházené jako u nás na některých pasekách, nežli celkovým rázem krajiny.

Večerní program na místní Staré telegrafní stanici začal klavírista příjemou hrou ve stylu "Romantický klavír Jiřího Maláska". Pak velice svérázná paní reverendka dramaticky přednesla báseň Muž od Sněžné řeky a pak povídku o Vránách, dynamitu a rozbité kadibudce. Další na programu byl "bushdancing", tedy country tanečky za doprovodu houslí, kytary, rumba koulí a klavíru. To jsme si zaskákali i my. Pak nám zahrálo a zazpívalo kytarové trio s názvem "The Detention" (něco jako Uvěznění). Zvláštní na nich bylo, že ani jednu písničku nehráli všichni dohromady (a taky to, že ze tří kytar měli dvě rozladěné). Pak takový malý kulatý pán v koženém klobouku a montérkách připomínající nám krtečka přednesl tři básničky (jedna bylo o jeho klobouku).

Celý večer, inzerovaný jako hlavní událost festivalu, připomínal spíš takovou pěknou rodinnou sešlost. Asi jako bychom se my sebrali, Iďa by učila country tanečky, Pavel s Mírou a Právkem zahrál na kytaru a Kulíšek na píšťalku. Maminky by připravili nějaké chlebíčky a tatínkové přečetli něco z rodinné kroniky... Události nemusí být velké, ale hlavně když jsou pohodové a lidé se při nich sami umí bavit.

Cesta do Mataranky

Cestou do Mataranky jsme se prošli po naučné stezce ve vesničce Elliot. Celkový dojem - vedro, vyprahlo a ke všemu někdo sundal všechny informační cedule, tak jsme jen obešli městečko po šipkách. Zatím jednoznačný vítěz v naší soutěži "Jak udělat z prdu kuličku".

Dál jsme se zastavili ve vesnici Newcastle Waters, původně důležité křižovatce honáckých tras. Dnes už se krávy tisíce kilometrů napříč pustinami nehoní po zemi, ale převážejí je "road trains", "silniční vlaky", obrovské náklaďáky s třemi návěsy a celkovou délkou přes padesát metrů. Dobrý nám přišel nápad prvního majitele místního hotelu (opět z vlnitého plechu), který si hotel nechal postavit od svých dlužníků výměnou za smazání dluhů.

Velkou událostí dne byla návštva dalšího zapadákova - Daly Waters. Uprostřed ničeho stojí nejstarší australské mezinárodní letiště, kdysi provozované společností QANTAS. Za války tu sídlili vojáci a letiště využívali. To vše podrobně dozvíte z informačních cedulí v dodnes stojícím hangáru. Letiště sice bylo pěkné, ale to co z Daly Waters udělalo vynikající zastávku byla, no jistě, hospoda. Ta místní se totiž pyšní titulem nejstarší nálevny v Austrálii a úžasnou výzdobou interiéru, po léta doplňovanou. Na stěnách najdete bankovky z celého světa (včetně českých), doplněné trochou toho spodního prádélka, plakáty a dalšími relikviemi nashromážděnými od projíždějících návštěvníků. V horkém dni je výzdobu nejlépe studovati s půllitrem studeného piva v ruce (no ano, žádná sklenice, ale poctivý ušatý půllitr, teda spíš pinta). Objevili jsme, že tu za dva dny mají rodeo a tak jsme ze rozhodli se na hlavní událost roku vrátit.

Před Matarankou nás čekala návštěva ještě jednoho městečka jménem Larrimah (20 obyvatel). V místním muzeu jsme si potvrdili celkový dojem z australského vnitrozemí: vyprahlo a většinou široko daleko nic. Dříve se tudy honily krávy, pak tu stavěli a udržovali telegrafní vedení, které spojovalo Austrálii s Anglií. Za 2. světové války se tu zalidnilo vojenskými tábory a teď zase zbylo vyprahlé vnitrozemí s pár dobytkářskými stanicemi. Hlavní atrakcí v Larrimahu je figura růžového pantera sedícího s ohromnou flaškou píva u Larrimahského jezera, takového malého zahradního bazénku. Vše stvořeno místním samozvaným starostou, to aby byla alespoň nějaká atrakce ve "městě". Pozitivní zastávkou ale byly domácí koláče (mlask!) a kafe v místní čajovně u paní Fran.


Koupání v Matarance

V Matarance jsme nejdřív zajeli na celkem nově otevřené termální prameny Bitter Springs. Byl to takový vlnicí se potok asi dva metry široký s neskutečně čisťonkou vodou, takže bylo krásně vidět až na dno. Do vody teplé 34°C jsme zapadli velice lehce. Pak jsme plavali, či spíše se nechali unášet po proudu mezi lekníny, rákosím a palmami. Kolem termálního potůčku roste totiž krásný zelený tropický palmový háj, úplná oáza v okolní suché řídké buši.

Dalšího termálního bazénku u Mataranka Homesteadu jsme si užili asi šest kilometrů na jih od města. K němu vede pěšinka po dřevěném chodníčku vysokým palmovým lesem. Tady bylo koryto potůčku uměle rozšířeno a zpevněno. Celkově však působí velice přírodně. Cáchání se v tak teplé vodě (opět 34°C) nám připomnělo, že naposledy jsme se naložili do vany asi doma. Po cestě jsou stále jen sprchy. Tak jsme toho pořádně využili.

Na večer jsme ještě zajeli na koupání do nedaleké řeky Roper. Voda nebyla tak teplá, ale zato víc osvěžující a příjemná na plavání.

Rodeo v Daly Waters

Z Mataranky jsme se vrátili 150 km do Daly Waters na rodeo. Vybrali jsme sobotu, která měla z celého víkendu nejnabitější program. Po ránu probíhaly souteže v "honácké dovednosti", do ohrady vypustili bejčka, cílem bylo ho co nejrychleji zahnat zpět do správných vrat. Poté nastoupila "jízda dovednosti" - několik soutěží v projíždění mezi různě klikatými brankami. Krásné na tom celé bylo, že soutěže probíhaly v různých věkových kategoriích. V nejmladších do osmi let jezdila dokonce jedna holčička, odhadem tak 4-5 let na asi metr vysokém poníkovi, tak se na něm legračně klátila, ale úplně fantasticky a s bravurou jej prováděla po složité trati. Odpoledne začalo vlastní rodeo. Nejprve rajtovali na mladých býčcích "dorostenci" - kategorie asi do 18let. Po nich přišly zase na řadu děcka na úplně malých bejčcích - ta samá holčička, vedená dvěma dospělými, jeden ji držel za flígr, druhý ležel na teleti, aby moc neskákalo, ale rajtovala! Seriózní rodeo začalo navečer - nejprve rajtování na koních, to už byla divoká podívaná. Vrcholem večera pak bylo ježdění na býcích. Teda takové ohromné hory svalů s velikánskými rohy jsme ještě neviděli. Něčemu takovému bychom se neodvážili postavit do cesty, natožpak si na to sednout. Jak jsme vypozorovali, koním i býkům podvazují na rodeo na tu chvíli slabiny, což jim vadí a právě je nutí k takovému zuřivému vyhazování a kopání zadních nohou. Jezdec se musí udržet po určitý čas, asi půl minuty, hodnotí se bodově "elegance" jízdy na šílejícím zvířeti. Jakmile je jezdec na zemi, uvolní pomocníci provaz a zvíře se v relativně krátké době stane zase "normálním". Inu, zážitek jako hrom.

Katherine

Třicet kilometrů od městečka Katherine se nachází v národním parku Nitmiluk překrásná soutěska. Vlastně je to celá soustava soutěsek, vyhloubených řekou Katherine a oddělených malými kamennými peřejemi. Původně jsme měli v okolí měli naplánováno hodně chození, když jsme ale dorazili do návštěvnického centra, tak nám tam paní rangerka prozradila, že teploty nahoře na skálách nad soutěskou mohou být až od deset stupňů vyšší než dole u řeky. Předpověď na ten den byla 38 °C a na skalách 45 °C! V tom se nedá chodit. Zkusili jsme alespoň po ránu jeden z kratších výletů (asi 3.5 km tam a to samé zpět) a v půlce jsme byli rádi, že jsme sešli k řece a mohli se ochladit. Trvalo nám asi hodinu soustavného namáčení se, než jsme se dostali na normál a odhodlali vyrazit zpět. Prostě na chození bychom tu museli bých asi o měsíc dřív, takže příště.

Tak jsme si zamluvili na další dva dny kanoi. Ježdění v soutěsce vypadá tak, že nejdřív se jede proti proudu (tedy spíš po hrozném voleji) a mezi jednotlivými soutěskami, kterých je dohromady třináct se přetahuje loď přes kameny. Na lodích se dá dostat nejdále do deváté soutěsky, pak je třímetrová skalní stěna. Při půjčení lodi na půl dne se dostanete nejdále do druhé a ze celý den do třetí. Dál už je víc přetahování než pádlování. Za třetí soutěskou jsme už nepotkali vůbec nikoho. U vody bylo opravdu chladněji než na skálách nad ní a hlavně možnost průběžně se okoupat a zchladit.

Dojeli jsme do šesté soutěsky, kde je i tábořiště. Zajeli jsme s lodí až k dalšímu kamení a pak ještě kousek plavali a šli po břehu. Myslíme si, že jsme viděli úplný konec šesté soutěsky. Přespali jsme na karimatkách pod moskytiérou na písečné duně.

Na zpáteční cestě jsme hodně fotili a užívali si lebedění na mělčinách, kde kolem nás plavaly rybičky jako v akváriu.

V pátek (22.9.2002) jsme v Katherine zařizovali diáky a velký nákup a pak si užívali v místních termálních pramenech. Oproti těm v Matarance nám už tak výrazně teplé nepřipadaly, ono totiž když je kolem přes čtyřicet stupňů, tak vás i 34 °C teplá voda spíš ochladí.


Tak to je pro dnešek všechno, mějte se krásně. Příště vám povíme, jak jsme si užili národního parku Kakadu, ochutnali na ohni pečeného hada po domorodém způsobu a si namalovali originál prehistorickou malbu hlinkami ředěnými ve vodě.

Mějte se moc krásně

Zdraví

BaM


Související články:
Na sever od Alice - Obratník Kozoroha, UFOni a Devil's marbles
Rodinný festival v Tennant Creeku - výstava, tanec, hudba, to vše na festivalu "Harmonie pouště"
Letište, hospody, růžový panter a zvířený prach - hospody, letiště Severního Teritoria i s nefalšovaným rodeem
Koupání v rajských zahradách - termální i říční koupání v Matarance
S kánoí po skalách - Katherine, n.p. Nitmiluk, pěší a vodácké výlety
Park pouště a divokých zvířat - ukázka divokých zvířat jejich přirozeném prostředí


Další povídání: Národní park Kakadu (NT)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 8. října 2002           Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanka a Mirek Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz