fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Odjezd

10.4.2001 Liberec, Česká republika


Konecne! V ruce trimame touzebne ocekavany dopis z australske ambasady s oznamenim, ze nase viza jsou ve Vidni pripravena k prevzeti. Tuto informaci jsme sice dostali jiz pred tydnem e-mailem, presto ale bylo treba pockat az na doporuceny dopis, v nemz prisly jeste posledni formulare, ktere je nutno osobne podepsat a spolu s pasem dorucit na australske zastupitelstvi. Ted uz tedy mame opravdu vse a muzeme jet. Do batohu, ktere jiz ctrnact dni stoji zapakovane a pripraveni v predsini, nabalujeme jeste jidlo na zhruba petidenni prejezd Evropy. Posledni rozlouceni s rodici, rance na zada a pak uz opravdu vyrazime. Cesta na druhy konec sveta zacina.

Zakladnim priznakem vsech nasich toulek vzdy byla a i tentokrate zustala nespocetna setkani. Clovek na cestach je vystaven souvislemu prilivu novych tvari, neustale se potkava s novymi a dalsimi lidmi, z nichz naprosta vetsina nam nejakym zpusobem pomaha.

Jako typickou ukazku nemuzeme nevzpomenout prihodu z nasi prvni navstevy v Istanbulu, kdy jsme se tesne po priletu snazili najit bezny mestsky autobus do centra. Hned prvni clovek, ktereho jsme se optali na cestu nas zavedl na zastavku autobusu a nadavkem nam venoval dve jizdenky. Od te chvile si nas dalsi mili Turci doslova predavali ode dveri ke dverim autobusu, az nas posledni z nich po nekolika prestupech se srdecnym mavanim vystrcil ven primo na nabrezi zatoky Zlateho Rohu ve stredu vseho istanbulskeho deni.

Podobne tedy ani tentokrete na sebe prvni dobrodinec nasi cesty nenechal dlouho cekat. Jeste v Liberci nastupujeme do prvniho autobusu, ktery nas preveze do Prahy. Pan pred nami chce zaplatit jizdne dvoustovkou, ridic jej ale odmita s tim, ze nema drobne na zpet. To nas taky mohlo napadnout. "Dva lidi a dva batohy", se snazive milym usmevem podavam ridici tisicikorunu. Pohled, ktery mi opetuje, jednoznacne naznacuje, ze na hloupe vtipy nema naladu. "Nepotrebujete rozmenit?", ozve se mi v tom za zady dalsi pani. "No, to by nam orpavdu moc pomohlo", vdecne dekujeme pani i cestovatelskemu panubohu, zatimco ridic vytaci ze strojku listky. Dokonce i ten pan pred nami ted uz dostane drobne na zpet a nemusi do Prahy pesky. A tak jsme zase "on the road".


Pokračování: Na cestě a přece doma (Vídeň, Rakousko)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 15.března 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz