fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Památky a koupání v poušti

22. - 25. 5. 2001 Palmyra, Sýrie

Pokud byste meli videt jen jednu jedinou vec z cele Syrie, nas pruvodce doporucuje jet do Palmyry. Na okraji syrske pouste Badiyyat ash-Sham se nachazi jedno z nejvetsich archeologickych nalezist na svete. Autor knihy odvazne tvrdi, ze Palmyra by jste si nemeli nechat ujit ani v pripade, ze uz jste videli tolik vykopavek, ze vam to staci do konce zivota a byt i jen pomysleni na dalsi vas vytaci k nepricetnosti. K tomuto tvrzeni jsme se staveli pomerne skepticky. Presytit se mnozstvim pamatek na Strednim Vychode dokaze normalni, archeologii neprilis zaujaty clovek, za ktereho se take povazujeme, pomerne rychle.

Na ruiny, amfiteatry, kolonady a zbytky vyznacnych kralovskych palacu i mest narazite v oblasti, ktera byla kolebkou veskere nasi civilizace jiz ctyritisice let pred Kristem opravdu na kazdem kroku. Proc se tedy vlacet za dalsimi, znalci prominou, popadanymi kameny a nekolika sloupy do prasne, rozpalene pouste? Snad jen proto, abychom si mohli odskrtnout, ze teda i tu nejvetsi syrskou atakci jsme take videli. Psychycky jsme se pripravili na prochazku poustnim sluncem rozpalenym rumistem veku a vyrazili z urodneho kraje okolo reky Orontes do 160 km vzdalene Palmyry. To ze si uzijeme opravdu jedny z nejhezcich dni v Syrii a na pamatky budeme koukat z bazenu stineneho datlovymi palmami nas ani ve snu nenapadlo.

Tadmor, mesto datli, jak je Palmyra dodnes nazyvana mistnimi, je poprve zminovan na tabulkach pochazejicich z 19. stol. pr. n. l. Jiz tehdy to bylo vyznamne misto na karavanni stezce. Vetsina ze zbytku mesta, po rozsahlych archeologickych pracech dnes zabirajicich pres padesat hektaru, pochazi, stejne jako nazev Palmyra - mesto palem, z doby rimske. Ve 3. stol. n. l., kdy bylo mesto vyjmuto z povinnosti platit dane a jeho obcane ziskali prava stejna jako Rimane, Palmyra nesmirne zbohatla na karavannim obchodu. V teto dobe byly postaveny rozsahle chramy a rozsirena kolonada, coz jsou stavby ktere tvori zaklad dnesni historicke casti Palmyry.

Z rimske kolonie se postupne stala Palyra samostatnym kralovstvim. Jeho vladce Odenathus byl natolik skvelym vojevudcem, ze mu bylo svereno veleni nad rimskymi legiemi v cele okolni oblasti. Upadek mesta zacal pote, co byl Odenathus roku 267 zavrazden a vlady se ujala jeho druha zena Zenobie. Ta se snazila osamostatnit Palmyru od rimskeho vlivu, coz se ovsem nelibilo cisari Aurelianovi. Pote co roku 271 porazil Zenobiina vojska, obsadil Palmyru, kralovnu uveznil v Rime a z mesta se opet stala rimska provincie. Mesto pak bylo kompletne zniceno Aurelianem roku 273, kdyz v dalsi rebelii obyvatele povrazdili 600 lucistniku rimske armady v meste umistenych. Od te doby byla Palyra jen bezvyznamym mistem at ve 12. stoleti zcela zanikla a stala se legendou.

Diky rozsahlym archeologickym a reonstrukcnim pracem, ktere tu zacaly jiz v roce 1924 je dnes v Palmyre co obdivovat. Nejvyraznejsim monumentem je ohromny Beluv chram, jehoz zdi obehnane nadvori pokryva uctyhodnych 200 m2. Neprehlednutelnou pateri vykopavek pak je pres 700 metru dlouha kolonada, kterou dnes tvori pres 300 znovuvztycenych sloupu zacinajicich honosne zdobenou branou. Puvodne spojovala chram boha Bela s pohrebnim chramem na druhe strane mesta. Na kazdem ze sloupu pak byla socha nektereho z dulezityc ci bohatych Palmyranu, kteri pomohli stavbu hlavni tridy platit. Zajimavosti je, ze tato dulezita ulice nikdy nebyla dlazdena, aby ji mohly prochazet karavany s velbloudy.

Znate lepsi pohled na historicke stavby nez z hrbetu velblouda?
Znate lepsi pohled na historicke stavby
nez z hrbetu velblouda?

Rozesete po obou stranach kolonady jsou pak zbytky ostatnich dulezitych staveb: senatorske domy, znovuopravene divadlo a mensi chramy. Za hradbami mesta na upati kopce pak stoji nekolik masivnich pohrebnich vezi. Pro dokresleni byvale slavy a dulezitosti mesta si zajdete do muzea, kde se nachazi spousta ze soch, reliefu, speru a predmetu denni potreby, ktere byly pri archeologickem pruzkumu nalezeny.

To co z Palmyrskych ruin ucinilo jednu z nejhezcich zastavek v Syrii, alespon v nasich ocich, jsou dve zvlastnosti tohoto mista. (Tedy podarilo se nam priplest jeste ke treti vyjimecne zajimavosti, ale o tom az priste.) Tou prvni je, ze cely areal vykopavek je volne pristupny. Ano, platite (podle nas az neprimerene vysoke) vstupne do Belova chramu, za prohlidku pohrabnich vezi nebo do muzea. Nicmene ten hlavni zazitek, prochazka po hlavni tride temer dva tisice let stareho mesta, je zcela zdarma. Diky tomu, ze areal neni nijak oplocen, muzete si promenadu antickym slouporadim uzit i v nejkrasnejsich casech z celeho dne - brzy z rana nebo navecer pri zapadu slunce, kdy nizke svetlo a dlouhe stiny daji vyniknout podmanivemu kouzlu mista.

Palmyra
Palmyra

Asi nejlepsim mistem, ze ktereho si lze uzit vecerni hru stinu v klidu s vyhledem na celou historickou cast Palmyry je maly kopecek nad Diokletianovym kempem. Primo pod vami zacinaji zbytky budov a chramy a sloupy lemovana trida a ostatni ruiny se tahnou zy k mohutne siluete Belova chramu na obzoru. Neprchnete odsud prilis brzy, nebot nejlepsi svetlo na foceni je tesne po zapadu slunce, kdy uz se zjemni ostry kontrast stinu, ale cele mesto je jeste nasvicene ornazovo-ruzovym odrazem prave zasleho slunce.

Pomerne dulezitou drobnosti je, ze z tohoto mista sledujeme cele predstaveni hry svetla uplne sami. Vetsina lidi, mistnich i turistu, totiz chodi (ti bohatsi se taxikem dovezou) pozorovat zapad slunce z dalsiho, o dost vyssiho kopce k pevnosti arabskeho hradu Qala'at Ibm Maan, postaveneho v 17. stoleti. Tam se drapeme strmym svahem navecer druheho dne. Ackoliv historicky areal je odtud ponekud dal, je z hradeb hradu prekrasny vyhled nejen na ruiny, ale i na novou moderni cast Palmyry a daleko do okolni pouste. Z tohoto mista je take videt druha zvlastnost poustniho mestecka - rozsahla plocha zelene, palmova oaza davajici mestu zivot.

O pritomnosti oazy jsme se dozvedeli a o jeji uzitecnosti presvedcili hned prvni den naseho pobytu v Palmyre. Hned pote, co jsme se ubytovali, ve sprse smyli prach a pot z cesty autobusem a trochu rozdychali v chladu pod hotelovym vetrakem, vyrazime jako spravni turiste obdivovat pamatky. To aby nam snad neco neuteklo. Je jedna hodina po poledni, rozzhavene slunce je prave v nejlepsi kondici. Nez se dovleceme k vratum Belova chramu, vypijeme pul lahve vody. Mistni ale na rozdil od nas maji rozum - v nejvetsich vedrech pres poledne je chram zavren. Otevira az ve ctyri. Spasu pred slunecni vyhni tusime mezi datlovymi palmami, zacinajicimi kousek za zdi chramu.

Jeste nez se po ceste vinouci se mezi ploty z blata a kameni stihneme ponorit mezi stromy, odchytne nas majitel krajni zahradky. Pozvani na caj se vubec nebranime, a tak uz za chvili sedime na hrubem koberci ve stinu datlove palmy. Ahmed, majitel zahrady nam snasi k caji obhutnavku z urody - datle, merunky a mala jeste zelena jablicka. Tiche bublani dieseloveho cerpadla z druheho konce zahrady podporuje povidani o zazracne vode a lidske pili, ktera umoznuje vydupat ovocnou zadradu z prachu pouste.

To nejvetsi prekvapeni nas ale ceka hned za rohem. Sotva jsme se rozloucili s Ahmedem, potkavame dalsiho zahradnika Musu. Dalsi caj s diky odmitame, ale Musa trumfuje: "Mam bazen, pojdte si zaplavat." Tak to se teda opravdu musime podivat.

Prochazime brankou v hlinene zidce, malym, skromne zarizenym domkem a po pesince se norime do nitra zahrady. No a tam to vskutku je! Za malou pergolou z palmoveho listi, nekolika stolecky na popijeni caje se po par schudcich dojde ke krasnemu, klasickymi bledemodrymi kachliky vykladanemu, uctyhodnych 10x5 metru velkemu bazenu. Musa myslenku zavlazovani zahrady domyslel jeste o kus dale. Vodu cerpa nejprve do bazenu, na ktery laka v horkem palmyrskem podnebi turisty. Ti s radosti zaplati mirny poplatek za velice prijemne osvezeni. Voda v bazenu se za cas uspini a je ji treba vymenit. Zhruba jednou tydne Musa cely bazen vypusti a vodou, ktera uz se davno zaplatila, dumyslnym systemem kanalku zavlazi celou zahradu.

Musovi opravdu nedalo mnoho prace premluvit nas ke kempovani mezi datlovymi palmami jeho zahradky, a tak se hned druhy den rano stehujeme z hotelu do stanu. Ted polehavame u bazenu, kam se cas od casu skocime ochladit. Primo od vody koukame na slouporadi Belova chramu. Inu, takhle jsme si vykopavek jeste nikdy neuzili!


Pokračování: Trnitá cesta k vrcholu (Nemrut Dagi, Turecko)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 15.března 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz