fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Trnitá cesta k vrcholu

29.5.2001 - Nemrut Dagi, Turecko

Jeste vcera jsme se pekli v ulicich Antakye a dnes odpoledne, nabaleni v tricku, mikine, flizce a vetrovce mrzneme pri prochazce kolem vrcholu Nemrut Dagi. Je pravda, ze zatimco Antakye lezi 80 metru nad morem, ted jsme ve 2100 metrech. Pocit chladu silne nasobi vitr, ficici proti nam, kterym se stezi prodirame. Nad nami pak uz je jen poslednich padesat metru umele navrsene suti, tvorici vrchol hory. Mnohasettunovou hromadu kameni stejne jako kolosalni sochy, ktere shlizeji ze dvou plosin na vychod a na zapad nechal postavit pred vice nez dvema tisici lety na vrcholu Nemrut megalomansky kral Antiochus I., v letech 64 - 38 pr. n. l. vladce maleho, lec prosperujiciho Commagenskeho kralovstvi. Nekolikametrove sochy a nadherne vyhledy do okolni krajiny jsou atrakci, kvuli ktere se vyplati drat az do luna pohori Anti-Taurus.

Vzhledem k tomu, ze jsme zavrhli jednoduchou cestu organizovaneho zajezdu (nechat se za drahe penize honit od pamatky k pamatce nejak nikdy nebyl nas styl), stal se pro nas i presun pod Nemrut Dagi malym dobrodruzstvim. Po puldennim behani a shaneni v Malatyi, kdyz uz se malem zdalo, ze opravdu neni jine cesty, jak se k 80 km vzdalene hore dostat, nez s organizovanym zajezdem nebo nerestne drahym taxikem, konecne potkavame toho spravneho cloveka. Heslo zni "Dogu garaji", coz znamena parkoviste malych minibusu, dolmusu.

Pote, co zname klicove slovo, je uz snadne se dostat na misto urceni. Komunikace probiha asi nasledovne. My se plynnou turectinou ptame: "Gunaydin - lutfen - Dogu Garaji" (tedy "Dobry den - prosim - stanice Dogu.") Nacez ochotny kolemjdouci spusti vodopad slov, ze ktereho nic nerozumime. Nicmene behem reci mavne rukou smerem, kterym mame jit dal. To je gesto, na ktere cekame. "Tesekkurler, dekujeme" a padime dal.

Na stanoviste minibusu se dostavame prave vcas. Opravdu odtud jede dolmus, ktery nas vezme az do vesnicky Buyukoz, 10 km pod vrchol Nemrutu. Po kratkem dohadovani se o cene, kdy se lehce dostaneme z puvodnich 30 milionu na tretinu, zjistujeme, ze odjezd je asi za 1,5 hodiny. Utahani dopolednim chozenim s bagazi po meste se rozhodujeme stravit je radeji odpocinkem na nadrazi. Coz se vzapeti ukazuje byt rozhodnutim spravnym. Chvili po sklence caje, servirovane v ramci turecke pohostinosti se totiz Mustafa, ridic naseho minibusu, rozhoduje vyrazit.

Asi jsme ho stejne preplatili, nebot vyrazime poloprazdni (normalne turecke dolmuse odjizdeji az kdyz jsou nacpane do posledniho mista, aby se ridici jizda zaplatila). Ale mozna take Mustafa presne vi, na koho ma cekat, protoze (jak se behem jizdy dozvime) je to jeden z mala dolmusu, ktery jezdi az pod Nemrut Dagi. Rano o seste vyrazi z domova a neco po poledni pak z Malatye zpet.

O tom, ze cesta 80 km tam a 80 km zpet muze opravdu byt celodennim vyletem jsme se presvedcili na vlastni kuzi. Jeste pred vyjezdem z Malatye zajizdime do jakychsi zastrcenych ulicek, kde nakladame dalsiho pasazera. O kus dal se pak znovu zastavujeme u pekarny, kde Mustafa kupuje nekolik tasek chlebovych placek. Pak uz konecne vyrazime.

Stoupani
Stoupani - konecne po svych

Asi patnact kilometru za Malatyi odbocujeme na vedlejsi silnicku, ktera se v mnoha zatackach klikati prudkym stoupanim do hor. Tempo jizdy se razem radikalne snizuje. Zhruba po prvni hodine jizdy zastavujeme u nejakeho kramku - obcerstveni, tentokrate zrejme jen na caj. Po dalsi pulhodine jizdy najednou odbocujeme na nezpevnenou bocni cestu. Asi po petistech metrech se objevi nekolik domecku. Mustafa popadne tasky s chlebem a na deset minut zmizi. Donaska az do domu, tomu rikam servis. Pote couvame cely pul kilometr zpet na silnici, nebot neni kde se otocit.

Kdyz po dvou a pul hodinach jizdy stavime ve vesnicce Tepehan opet na caj, zaciname byt trochu nervozni, zda se jeste dnes pred zapadem slunce dostaneme az na vrchol. Mustafa to zrejme citi, protoze nam kupuje caj a preslazenou medovou podkovu na uklidneni nervu. Vzapeti nato zmizi, tentokrate i s autem a nasimi batohy uvnitr. Nastesti nas spolucestujici uklidnuji, ze je to v poradku, ze jenom neco zaridi ve vesnici a pojedeme.

Taboreni pod vrcholem
Taboreni pod vrcholem

Auto se vraci presne za hodinu narvane skolnimi decky. Prisedame, tentokrat na sedadlo vedle ridice. Dalsich dvacet kilometru rozvazime deti ze skoly domu. Posledni caj dostavame v Yandare od Mustafovy zeny, zatimco mistni skladaji ze strechy novou postel a matraci, kterou jsme z Malatye privezli. Pak uz jedeme jen asi deset minut a kousek za vesnickou Buyukoz nas Mustafa vyklada a louci se s nami. Jeste jsme pozvani na prespani k nemu domu na zpatecni cestu, nebot do Malatye se odjizdi uz v sest rano. Kdyz vystupujeme, je pul pate odpoledne. Osmdesat kilometru nam trvalo presne ctyri hodiny a tri caje. K vrcholu Nemrut Dagi nam zbyva poslednich deset kilometru po vlastnich po prasne ceste, ktera se klikati kousek pod vrchol.

P.S. Nase obavy se ukazaly byti opravnene. Poslednich deset kilometru souvisleho stoupani jsme s plnou bagazi opravdu nebyli schopni dojit vcas. Na vrchol jsme se dostali az v osm hodin, tedy pul hodiny po zapadu slunce. Spime u pramene asi tri ctvrte hodiny zpet od vrcholu a prohlidku si nechavame na zitra.


Pokračování: Božský Antiochus a popadané hlavy (Nemrut Dagi, Turecko)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 15.března 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz