fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Pohádkové údolí a ztracené kostely

7.6.2001, Yusufeli, Turecko

Neohrozeny Indiana Jones odhrnul dalsi vetev neproniknutelneho krovi. "Pokolikate uz?", ptal se sam sebe. Ale tato mela byt posledni. Za hustou stenou zelene se konecne objevil prastary chram, mohutne kameny posvatneho zdiva rozpukane prorustajici vegetaci. Sotva vsak hrdina vystoupil z krytu propletneho vetvovi na malou mytinku pred chramem, objevila se v mohutnem oblouku vstupnich dveri temna postava. Strazce chramu se zlovestne zahnutou savli...
No dobre, tak dost. Ten pan ve dverich neni strazce chramu, ale prosty zemedelec, ktery tu srpem seka prerostlou travu pro kraliky. Misto neohrozeneho Indiana Jonese jsme se z krovi vyloupli my dva. Ale jinak to sedi. Stojime pred klasterem Dortkilise schovanym v horach nedaleko vychodotureckeho mestecka Yusufeli a opravdu si pripadame jak romanticky hrdina v dobrodruznem filmu.

Kostel Dortkilise
Kostel Dortkilise

Yusufeli, male mestecko se ctyrmi tisici obyvateli lezi v nadmorske vysce 1050 metru v prekrasnem udoli reky Barhal Cayi na upati Kacgarskych hor. Do klidu prirody jsme si odskocili na par dni z Erzrumu pockat, nez se nam vyvolaji diapozitivy. Bydlime v tichem Greenpeace campingu s legracnimi zahradnimi bungalovy, pripominajicimi domecky na kurich nozkach, primo na brehu divoke reky. Kolem nas se po zpenenych vlnach cas od casu prezene barevny raft - krome milovniku hor si Yusufeli oblibili i vodaci. Jak Barhal Cayi, tak nedaleka reka Coruh jsou totiz divoke horske toky, na nichz si dobrodruzne povahy mohou po vetsinu roku zvysovat hladinu adrenalinu v souboji s vodnim zivlem. Vycet turistickych atrakci pak doplnuje nekolik prastarych gruzinskych kostelu roztrousenych po okoli.

K tomu nejblizsimu z nich, ctrnact kilometru vzdalenemu klasteru Dortkilise, jsme se dnes rozhodli vypravit. Jeste se nestacime uzkou silnickou ani vyklikatit z vesnice, kdyz nam sam od sebe zastavuje nakladak. Jak se tak hrkotame na korbe, mame pocit, ze jsme nekde museli prejet bludny koren a dostat se do pohadky. Na vodou zaplavenych polickach ore par temne hnedych buvolu. O kus dal u cesty pase divka kravy a pritom si strykuje krajecky do vybavy. Aby byl dojem uplny, vynori se za zatackou na vysokem skalnim ostrohu nedobytny kamenny hrad. Chybi uz jen princezna a drak.

Oraci
Oraci

Kamenny hrad
Kamenny hrad

Z korby seskakujeme ve vesnicce Tekkale, dale uz musime pesky. V cajovne u cesty sedi starici. Ne jeden, hned pet kouzelnych dedecku klabosi nad sklenkou tureckeho caje. Po prasne ceste prochazime sady za vesnici a pokracujeme podel reky pohadkovym udolim vzhuru do hor. Po hodine a pul se zastavujeme. "Tady uz by to nekde mohlo byt", zkoumame okolni krajinu. Prave vcas. Vzdyt mi jsme to presli! Kus za nami, stranou od cesty cni ze zelene sedive zdivo mohutneho kostela.

Vracime se zpatky a po zavlazovacim kanale se protahujeme krovim po strani nad cestou. A pak uz stojime primo u klastera. Dortkilise by opravdu od minuty mohlo byt dejistem dalsiho dilu Indiana Jonese. Z klastera z desateho stoleti stoji predevsim budova dodnes impozantne pusobiciho kostela. Rozmery stavby vypovidaji o zasle slave a dulezitosti tohoto mista. Dnes je strecha pokryta travou a naletovymi stromky a interier jedno velke zboreniste. Jen na stenach vyklenku kolem oltare odpryskavaji a blednou prekrasne malby, posledni zbytky honosne vyzdoby. Ponurou atmosferu podtrhuje svetlo prodirajici se lomenymi oblouky vysoko umistenych oken. Z okolnich staveb pak zbyvaji uz jen kusy obvodovych zdi. Misto strechy se natahuji vetve okolnich stromu, podlahu pokryva koberec po kolena vysoke travy. Kamenne arkady zvolna pohlcuje vegetace.

Obytne mistnosti klastera Dortkilise
Obytne mistnosti klastera Dortkilise

Plni zazitku vracime se z vydareneho vyletu. "Doma" v kempu se vypovidame z naseho celodenniho okouzleni prvnimu cloveku, na ktereho narazime - majiteli kempu Birolovi. "Ano, ano", nadsene s nami souhlasi, "je tu nadherne. Proto jsem tu taky camping vybudoval a proto se jmenuje 'Greenpeace' - zeleny mir, klid". O celosvetove organizaci stejneho jmena se Birol dozvedel az dodatecne. "Akorat nevim, jak dlouho to tu vydrzi." V miste, kde lezi dnes mestecko Yusufeli, je totiz planovana obrovska prehradni nadrz. Nastesti vlada nema dostatek penez, aby stavba mohla zacit. Ale za pet let, s novym statnim rozpoctem, muze byt vsechno jinak a malebne udoli mozna zmizi pod hladinou vody. Spolu s Birolem doufame, ze se tomu nestane. Protoze Yusufelske udoli je dalsim mistem, kam bychom se radi v budoucnu vratili.


Pokračování: Klášterní kavárna a vyvolané filmy (Erzurum, Turecko)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 15.března 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz