fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


O černých ženách v černé tmě, lodičkách a podivném pánovi

19.6. 2001 - Jeskyně ALI SADR, Irán

"Pokud už máte dost mešit, archeologických nalezišť nebo muzeí, zajeďte si do těchto pozoruhodných jeskyní 65 kilometrů severně od Hamadanu. Jeskyně byly objeveny teprve před čtyřiceti lety pastýřem, kterému se zaběhla koza. Jsou místy až čtyřicet metrů vysoké s několika průzračně čistými jezery až osm metrů hlubokými". Takovými slovy láká náš průvodce k návštěvě jeskyní Ali Sadr, ba dokonce je uvádí jako jednu z největších atrakcí západního Iránu. Nejenže jeskyně jsou příjemnou změnou v programu po všech tržištích a mešitách, ale i utéct na chvíli sluncem rozpáleným městům do chladu podzemí stojí za úvahu. Když se ještě dočteme, že součástí prohlídky jeskyní je i plavba na lodičkách po podzemním jezeru, je rozdodnutí jasné.

Po hodinové jízdě vyprahlou krajinou bez jediného stromu, kde jediným porostem je seschlá žlutá pichlavá tráva, nás minibus vyhazuje na maličké návsi vesničky Ali Sadr. Horký vítr honí prach po rozpálených zbytcích asfaltu, kolem projede muž s oslíkem na dvoukolové káře. Kam jsme se to, proboha, dostali? Teprve po chvíli si všimneme, že přímo za našimi zády je velká cedule a vstup do jeskyní.

Betonovým plotem obehnaná zahrada je v této pustině jako z jiného světa. Šťavnatě zelený, na krátko střižený anglický trávník, pečlivě udržované záhonky s květinami a bělostným písečkem vysypávané pěšinky nás vedou ke vstupu do jeskyní. Cedule v angličtině "Prosíme, nevstupujte do zahrady!", "Prosíme, netrhejte květiny!" nebo "Prosíme, nešlapejte na trávník!" nás utvrzují v přesvědčení, že kdosi vynaložil nemalé úsilí a finance aby v jinak zapadlé vesničce vytvořil luxusní atrakci pro bohaté turisty. Přímo u vstupu do jeskyní je betonová plocha s lavičkami, stíněnými moderně tvarovanou plachtovou střechou, krámek se suvenýry a občerstvením. My snad ani nejsme v Iránu! Naše pocity potvrdí cena vstupného - pro cizince třicet tisíc tisíc riálů (asi 150,- Kč) za osobu je na iránské poměry více než dost. Za to jsme nedávno spali dva ve slušném hotelu na pokoji s vlastním příslušenstvím! Obdobným způsobem je ale napálené i vstupné pro místní - deset tisíc riálů je cena pouze pro bohaté rodiny (obvyklé bývá vstupné pro domácí desetina vstupného cizinců).

Za své peníze dostanete ke vstupence, úplně jako na západě, i barevný leták. V něm se sice nedozvíte o jeskyních o nic více, než ze stručného odstavce v našem průvodci, zato dlouhosáhle vysvětluje přístup iránské vlády k turismu. Stručné shrnutí letáku je asi toto: Iránská ortodoxně muslimská vláda si všimla, že ostatní státy vydělávají nemalé peníze na turismu. Protože Irán je země s nesmírným kulturním bohatstvím, které přitahuje západní turisty s naditými peněženkami, rozhodla se riskovat možný nakažlivý vliv volnomyšlenkářkého západu za cenu nemalého příjmu do státní pokladny a turismus také podporovat. Jeskyně Ali Sadr jsou jedním z prvních takovýchto "osvícených" projektů.

Na lodičkách do jeskyní
Na lodičkách do jeskyní

Ohromným umělým tunelem vcházíme dovnitř. Když na kraji první rozlehlé jeskyně mineme další luxusní krámek se suvenýry a občerstvením za neiránské ceny, necháváme konečně bláznivý venkovní svět zcela za sebou a ponoříme se do klidu podzemního království. Několik schodů nás vede k zužujícímu se konci jeskyně, kde se nastupuje do lodiček. Když se sejde dostatek lidí, oddělí se z přístaviště na protějším břehu malý vodní vláček - dva mladíci pohánějí šlapadlo, za kterým jsou připojeny, jedna za druhou, čtyři loďky. Nás - cizince - usazují do první loďky, za námi pak muže a do další loďky odděleně ženy, v černých čádorech v temné jeskyni téměř neviditelné.

Krápníková výzdoba
Krápníková výzdoba

Následující dvacetiminutová plavba spletí rozbíhajících a spojujícíh se tunelů, čas od času se rozšiřujících do obrovského dómu jeskyně, je asi největším zážitkem. Některé zajímavější skalní a krápníkové útvary jsou nasvíceny. S notnou dávkou obrazotvornosti kdosi pojmenoval jeden ze stalagmitů po americkém symbolu "Socha svobody". V pravidelných intervalech jsou po trase projížďky rozmístěné cedule s úryvky z koránu, včetně anglického překladu. Kontrast k citátům ze svaté knihy tvoří kýčovitá sádrová socha dinosaura se světelkujícíma očima, jakoby přivezená z Disneylandu. Tvůrci plavby se zřejmě snažili v nelehkém kompromisu skloubit svůj obiv k americkým zábavním parkům s požadavky islámské vlády na morálně vyhovující atrakci pro ortodoxní věřící. Výsledek působí až komicky rozporuplně. Pokud se ale oprostíte od uměle přidaných "vylepšení", je plavba podzemním labyrintem úžasná.

Když po dvaceti minutách vystoupíme z lodiček na molo, už na nás čeká průvodce. Následuje asi půlhodinový pěší okruh s výkladem v perštině. Čas od času se průvodce otočí i k nám a několika nesouvislými anglickými slovy pro nás vypíchne hlavní zajímavosti. Na nás, zhýčkané Koněpruskými jeskyněmi a Moravským Krasem, krápníková výzdoba jeskyní velký dojem neudělala. Přesto jsme se ale nenudili.

Největším trhákem pěší prohlídky je obrovský jeskynní dóm s asi třímetrovým stalagmitem. Jen co průvodce dovysvětlí, že obrovskému krápníku trvalo několik miliónů let narůst do dnešní velikosti, oddělí se z davu lidí slušně oblečený muž v saku a kravatě. Jedním krokem překoná nízké zábradlí, zaujme pózu ležérně se opírajíc o prahistorického obra a nechává se fotit. K našemu překvapení to průvodci nijak nevadí, a tak si sebevědomý pán k sobě přitáhne na další fotku ještě malého syna.

O chvíli později nás pobaví, když jedna z černě zahalených žen vytáhne odkudsi ze záhybů svého čádoru videokameru. Vidět výdobytek moderní techniky v rukou ženy oblečené podle pravidel jak ze středověku je další z prapodivných iránských paradoxů.

Ale to nejepší nás čeká o kus dál za zatáčkou: přímo pod cedulí "Nedotýkejte se krápníkové výzdoby!" zahlédneme toho samého chlapa, který se fotil u krápníku, jak plnou vahou visí na kusu stropu se zdobným lemem. Naštěstí vůle kamene vydržet na svém místě ještě pár milionů let i po tomto návštevníkovi byla silnější nežli posedlost turisty toužícího po unikátním suvenýru. Když se objevíme na dohled, pán i s rodinou rychle mizí k přístavišti loděk.

Zpáteční plavba byla stejně úchvatná jako ta na začátku. O rozloze podzemních prostor vypovídá i fakt, že na zpět se proplétáme zcela jinými průplavy než na začátku. Po dvaceti minutách připlouváme ke známému dinosaurovi a o chvíli později už přistáváme u mola ve vstupní jeskyni.

Co dodat na závěr. Jeskyně Ali Sadr jsou určitě příjemnou změnou programu v Iránu. Spíše než krápníková výzdoba nás ohromila rozloha jeskynních prostor, objevených teprve v nedávné době. Velice příjemným zpestřením návštěvy je projížďka podzemního labyrintu na lodičkách. Pro nás nemenším zážitkem bylo i pozorování místních turistů a iránského způsobu komercionalizace přírodní atrakce. Celkově tedy, pokud budete mít cestu kolem, vám návštěvu jeskyní můžeme opět vřele doporučit.


Pokračování: O voňavém dýmu, zlatých iránských ručičkách a největším hřišti
(Esfahán, Irán)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 23. února 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz