fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


O voňavém dýmu, zlatých iránských ručičkách
a největším hřišti

23.-28.6. 2001 - Esfahán, Irán

Průčelí mešity
Průčelí mešity

"Esfahán nesf-é jahán" - Esfahán je půlka světa, říkávalo se koncem 16. století, když se Šáh Abbás I. rozhodl vystavět z Esfahánu důstojně honosné hlavní město Perské říše. Doby slávy a rozmachu netrvaly o moc déle než sto let, a zcela skončily, když město padlo do rukou afghánských nájezdníků. Dnes již dávno Esfahán není "půlkou světa", přesto překrásné mešity, honosné mosty a ohromná tržiště ze 16. a 17. století dávají více než miliónové moderní metropoli punc výjimečnosti a nadčasovosti. Nádherná architektura se spoustou zeleně a v porovnání s ostatními iránskými městy poklidnější a uvolněnější atmosférou univerzitního a turistického centra jej rozhodně činí nejkrásnějším a nejpříjemnějším z iránských měst.

Mosty

Most Sí ó Sé
Most Sí ó Sé

Z vodní dýmky sousedního stolu se line vůně ovocného tabáku a příjemně dotváří zpomalenou náladu čajovny. Právě jsme spočítali všech třiatřicet oblouků přes tři sta metrů dlouhého mostu Sí ó Sé a doobdivovali výzdobu dvoupatrového mostu Khájú, postaveného zároveň jako přehradní nádrž. Nyní sedíme na širokém, kobercem potaženém parapetu v okně čajovny v jednom z pilířů mostu Čubí a z konvičky a malých kalíšků popíjíme černý čaj, doslazovaný odštěpky karamele.

Mosty na řece Zayandé spolu s parky na břehu jsou výjimečně příjemným místem k procházkám. Na kraji řeky lákají lodičky a šlapadla ke svezení. Bohužel naplano, neboť v korytě je pouze kamení, písek a zaschlé bláto se zbytky zelené trávy. Veškerá voda byla totiž v parném létě z řeky odkloněna kus nad městem do elektrárny a dále do zavlažovacích kanálů. Večerní toulka tak postrádá jedno z hlavních kouzel - odraz nasvícených mostů ve vodách Zayandé.

P.S: Od cestovatelů, kteří navštívili Esfahán o tři týdny po nás, jsme se později dozvěděli, že odklonění řeky bylo jen dočasné a voda pod mosty již zase vesele zurčí.

Barvy na porcelán
Barvy na porcelán

Bazar

Tradice ručně malované kachlíkové výzdoby je v Iránu stále živá. Nejen staré, ale i moderní z betonu odlévané mešity jsou dodnes pokrývány nespočetnými modrými keramickými čtverečky s ručně kreslenými ornamenty. V esfahánském bazaru nakukujeme mistrům přímo pod štětec, když zkušenými tahy přenášejí na zatím ještě čistě bílé kachlíky zdobnou kaligrafií verše koránu. Pak nás s úsměvem nechávají prohlédnout celou dílnu - od přípravy barev, přes vypalovací pec až po balení do dřevěných pilin.

Příprava kachlíku
Příprava kachlíku














Notnou chvíli také trávíme pozorováním titěrné, zdlouhavé a přesné práce kovotepců. Jeden právě pomocí obrovského kružítka a ocelového pravítka vyrývá vzory na stříbřitě kovový talíř. Jeho kolega pak soustředěnými údery kladívka do důlčiku vytváří bod po bodu překrásný květinový motiv na z půlky hotovém tácu. Překvapuje nás rychlost s jakou skládá z tisíce a tisíce poklepů složitou výzdobu talíře. Před dílnou-obchůdkem učedník pomocí jakési leštící pasty se sazemi dokončuje společné dílo. Vystouplé tepané části motivu se teď kovově lesknou na černém pozadí.

Kovotepci
Kovotepci
Tisk na látku
Tisk na látku

"Buch buch, buch buch" ozývá se z další dílny. Kdepak, nejsme na poště, ačkoliv se zručný řemeslník ohání hned několika dřevěnými razítky. Do tvrdého dřeva vyřezané složité ozdobné ornamenty se namáčí do přírodní barvy a zanechávají otisk na látce. Ubrousky, ubrusy, přehozy na postele, tkaniny od malých až po velké. Čím víc tisku, čím komplikovanější kombinace barev, tím je výrobek dražší. Natisknuté barvy se vaří a pak ustalují praním v řece. Dostali jsme se do rodinné dílny výrobců ručně tištěných látek. Děd vyrábí razítka, otec tiskne a syn se právě zaučuje do tajů obchodního umění. Kolik století asi pokračuje podobná tradice? Neodoláme a dva ubrusy s razítkem firmy a značkou "Handmade in Esfahan" kupujeme. Dlouho váháme, než vybereme z mnoha překrásných vzorů ty pravé.



Šáhovo náměstí

Po zeleném trávníku se ženou hráči na koních. Dusot kopyt se smísí s výbuchem nadšení z okolních tribun, když první z jezdců přesnou ranou v plném trysku pálkou pošle míček přímo mezi branky. I sám panovník s úsměvem kyne vítězi ...

Kočár na náměstí E. Chomejního
Kočár na náměstí E. Chomejního

Tak takhle nějak si představujeme zápas v pólu, jak jej sledoval na hřišti uprostřed "svého" náměstí někdy počátkem 17. století z terasy paláce Šáh Abbas. Náměstí v Esfahánu, po revoluci přejmenované po velkém vůdci Emámovi Chomejním, se řadí k jedněm z největších na světě. Obdelník se stranami úctyhodných sto šedesát na pět set metrů ohraničují budovy šáhova paláce, několik měšit a dlouhé zdi bazaru. Dochovaly se dokonce i branky na pólo. I v dnešní době náměstní působí velkolepě. Většinu prostoru zaujímá zelený trávník s květinovými ornamenty a fontánami. Auta mohou jen na malou vyhraženou část, zato se kolem celého obvodu náměstí můžete nechat provézt v kočáře taženém dvojspřežím.

Palác a tribuna Šáha Abbase
Palác a tribuna Šáha Abbase

Nejkrásnější náladu má náměstí v podvečer. Když slunce přestane pálit a stíny se začnou prodlužovat, začne se náměstí plnit iránskými rodinkami. Přicházejí korzovat po chodníčcích mezi záhonky, projet se v kočáře, ale ponejvíce jen tak posedět na dece na trávě s malým piknikem. Kolem vískají děti honící se za nafukovacími balónky. Poklidná rodinná atmosféra je pro nás přesto trochu zvláštní. I tady totiž všechny ženy a dívky zahalují hlavy šátkem a oblékají dlouhé kabáty tmavých barev, většinou ještě navrch s čádorem - vše zakrývajícím kusem hladké černé látky. Pouze malé holčičky jsou zatím ušetřeny. Pobíhají, snad schválně nastrojené do krátkých sukýnek a šatečků výjimečně zářivých barev se spoustami volánků, jen aby si užily svobody, než se budou muset také celé zakuklit do černého. Hedžáb, tedy pravidla oblékání, ale platí i pro turisty - i Blanka při celém pobytu v Iránu smí sundat šátek z hlavy pouze dobře zavřena ve vlastním hotelovém pokoji a sukně po kotníky a košile s dlouhými rukávy tvoří její každodenní oblečení.

Průčelí mešity
Průčelí mešity

Ležím na chodníku, objektiv fotoaparátu opřený o zvýšený obrubník. Kolem mne spěchají vousatí muži a černě zahalené ženy. Zatímco bláznivý turista se snaží těsně po západu slunce získat poslední a jedinečné snímky skvostné historické památky nasvětlované právě zapnutým umělým osvětlením, místní se scházejí do nejhonosnější z iránských mešit Masjed-é Emmám splnit svoji každodenní povinnost večerní modlitby. Oba rozdílné světy se prolnou ve chvíli, kdy pravověrní věřící s nechápavým pohledem překračují nohy podivného cizince povalujícího se po zemi. Pobavený úsměv na obou stranách a o okamžik později už pokračují za hlasem muezina. Poslední modlitbou končí i dnes, stejně jako po staletí předtím, další den v krásném Esfahánu.


Pokračování: Ze života (Esfahán, Irán)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 8. března 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz