fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Parní lázeň v poušti

8.-11.7. 2001 - poušť Balučistánu (Quetta - Rawalpindi), Pakistán

"Gratulujeme! Tak jestli jste přežili tohle, tak vás už v Asii nic nepřekvapí." vítají nás kamarádi Lucka a Pavel na srazu v Rawalpindi. Už od půlky Iránu nás všichni cestovatelé jedoucí proti straší hrůzyplnými historkami o přejezdu Balučistánské pouště. Dokola se opakující vyprávění o nekonečné cestě rozpadajícími se autobusy napříč rozpálenou pouští nás dokonce přiměla na chvíli uvažovat o přeletu letadlem mezi Iránem a Pakistánem. Ale nakonec se rozhodujeme nevynechat prubířský kámen cestovatele a absolvovat cestu z iránských hranic do Rawalpindi po zemi.

Přejezd pouště proběhl k našemu potěšení až překvapivě lehce. Z iránských hranic do Quetty, zhruba šest set kilometrů za šestnáct hodin, jsme překonali v nočním klimatizovaném autobuse jako nic. Dvouhodinové zdržení autobusu, kdy při hledání pašovaného alkoholu maskovaného v kanystrech na olej celníci rozebrali a řidič s pomocníkem opět umně složili horu zavazadel na střeše autobusu, se jevilo jako zábavné zpestření. V Quettě jsme se radovali, jaké jsme měli štěstí s nočním autobusem a divili se, co ti cestovatelé viděli na cestování přes Balučistán tak složitého. To jsme ale netušili, že tu hlavní část máme teprve před sebou.

V Quettě nejdřív na vlakovém nádraží vyběháváme padesátiprocentní studentskou slevu. "Vyběháváme" opravdu nejvíc vystihuje průběh. Zkuste najít kancelář, která se nachází mimo budovy nádraží a každý Pakistánec, kterého se zeptáte vám ukazuje jiným směrem. Ti nejochotnější vás i chvíli vedou, bohužel, jak zjistíte později, úplně na druhou stranu. Ale podařilo se.

Dusno, horko...
Dusno, horko...

Rozhodujeme se získanou slevu investovat do míst v první třídě. Téměř patnáct set kilometrů mezi Quettou a Rawalpindi totiž vlak "hravě" zvládá za 34 - 36 hodin. První třídou jsme ještě nikdy nejeli a tak je na čase zkusit něco nového. Kupujeme jako zázrakem místa už na dnešní večer.

V 18:00 je vlak přistaven a my se zabydlujeme v "našem" kupé, které je na konci vagónu a díky tomu pouze pro nás dva. Představte si poloviční velikost běžného kupé se sedačkou-lehátkem na jedné straně a druhým sklápěcím nad ním. Nabarvěte stěny, strop i koženky na sedačkách do vybledlé zelené. Do okna zasaďte mříže a pod strop zavěste dva velice líné větráky. Snad teď máte úplnou představu místa, kde strávíme dalších dvě noci a jeden den. I když ne tak docela... místa, kde strávíme dalších dvě noci a jeden den, úplnou. I když ne tak docela...

Dusno, horko, kůže se lepí na kůži, propocené oblečení na celé tělo. Potíme se jak při horečkách. Teploměr ukazuje třicet sedm stupňů ve stínu a právě začaly monzuny. Na jídlo nemáme ani pomyšlení. Energii doplňujeme coca-colou a výborným sladkým čajem s mlékem, jejich zásobu doplňujeme od stánků a prodavačů na nádražích. Doufáme, že alespoň noci budou chladnější. Bohužel. První noc je lepší, vlak jede tak, že nám vzduch alespoň trochu fouká do postelí­ na zpocené obličeje. Uprostřed noci ale přepřáhnou lokomotivu na druhý konec vlaku a je po vánku.

Mirkův
Mirkův "lapač větru"

Snažíme se cestu přežít, jak se dá. Během druhého dne Mirek vynašel "lapač větru" - přivazuje velký šátek na mříže v okně a celý se za něj schovává. Blanka se zase začte do knížky "Smrt v hrsti prachu". Děj je napínavý a v naší situaci víc než chápeme pocity hrdinů zanechaných v rozpálené poušti a bojujících o přežití. Dusno, horko, kůže se lepí na kůži...

Třetí den v půl osmé ráno vystupujeme v Rawalpindi. Třicet šest hodin v parní sauně je konečně za námi.




Pokračování: Když monzun přichází (Rawalpindi, Pakistán)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>
Vytvořeno: 10. května 2002          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz