fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Stopem do hor

30.7. 2001 - Skardu, Pakistán

Prakticky jediným způsobem, jak se dostat do odlehlejších částí severopakistánských hor, kam autobusy nejezdí, je pronájem džípu. Z Gilgitu, turistického střediska, si můžete pronajmout za nemalé peníze vůz do snad kteréhokoliv autu přístupného místa v třech nejvyšších pohoří světa - Himálaje, Karákoram a Hindúkuše. Pokud máte ale spoustu času a málo peněz, vydejte se do hor stopem. Odměnou za kosti rozlámané několikadenním natřásáním na korbách a v kabinách náklaďáků, dopravujících proviant do odlehlých horských oblastí, vám budou nevšední zážitky, překrásné výhledy a intimní seznámení s životem v zapadlých vesničkách.

Jak se jezdí v Pakistánu stopem

Jak se jezdí v Pakistánu stopem

Stopování v severopakistánských horách není nijak složité. Mávnete na první projíždějící náklaďák, a ten vám hnedle zastaví. Někdy se čekání na první náklaďák může protáhnout až na půl dne, obzvláště na sever od Gilgitu nebo na bočních silničkách, jako je nezpevněná cesta do Skardu, východiska treku na Deosaiské pláně, ale vždycky vás nakonec rádi svezou.

Již dříve jsme zjistili, že nejlepší cestování je v dřevěném kastlíku na střeše kabiny, odkud jsou nádherné výhledy do kraje. Jakožto cizincům, a tudíž váženým hostům, nám jsou obvykle nabízena místa v kabině, odkud ale, díky mohutné výzdobě vnitřku květinami, obrázky, úryvky koránu a nezbytnými hustými třásněmi, je sotva vidět. Řidič je ochoten vyhnat všechny cestující včetně závozníka (v kabině pro tři často jezdí až sedm lidí) nahoru na korbu, jen aby pro nás udělal místo. "Ham úpar džáná, bahút ačá gumná, tasvír karná!" "Jdeme nahoru, moc pěkné výhledy, dělat obrázky!", sypeme ze sebe "plynně" v urdu náš požadavek na místa na střeše vozu. Aby bylo jasno, zuřivě gestikulujeme a raději se rovnou škrábeme po malém žebříčku vzhůru na korbu, dříve než se celá osádka kabiny vyvalí ven.

Dřevěná ohrádka je dostatečně prostorná, čtyři lidé se rozvalujeme na bedně s nářadím, neustálým natřásáním otlačené tělo podkládáme starými plachtami, abychom si zpohodlněli posez. Jízda na střeše kabiny není ani zdaleka tak šíleným nápadem, jak by se zdálo. Plně naložený, přesněji řečeno přetížený náklaďák supí do prudkého kopce průměrnou rychlostí patnáct kilometrů v hodině, a tak máme spoustu času obdivovat okolní krajinu. Lucka pak dostává příležitost provětrat své znalosti jazyka urdu, když k nám za jízdy z kabiny přeleze po žebříčku na kus řeči závozník. Aby se nám lépe jelo, přinesl nám něco hroznového vína, které právě kolem dozrává.

O chvíli později stavíme na čaj. Čaj je černý, vařený půl z vody a půl z mléka, poctivě slazený. Sezení je prosté - místo stolu a židlí jakési dřevěné "pódium", na kterém se všichni usazujeme v tureckém sedu. Sotva dopijeme, velí řidič nasedat. Když se sháníme, komu čaje zaplatit, zjišťujeme, že už za nás zaplatil náš pan řidič. Prý jsme jeho hosté a pozvat nás na čaj je jeho potěšením a muslimskou povinností.

Navečer stavíme na nocleh v "zájezdním hostinci". Prostá jednopatrová budova se střechou z vlnitého plechu, se třemi místnostmi a velkou verandou. V jedné z místností je kuchyň, ostatní jsou prázdné. K večeři si objednáváme "gulášek", omáčku s třemi kousky masa, kterou jíme pomocí chlebových placek, sloužících jako hlavní plnidlo a příbor zároveň. Sedíme tentokráte na postelích s dřevěným rámem, řídce vyplétaným širšími plátěnými popruhy. Po večeři se na těch samých postelích uložíme k spánku - my, turisté, v jednom z prázdných pokojů, řidič a ostatní pasažéři si ustelou pár dek přímo na terase, kde jsme jedli.

Vstáváme v půl páté ráno za svítání, abychom se ještě dnes, pomalu ale jistě, s několika čajovými zastávkami, dokodrcali do sto osmdesát kilometrů vzdáleného Skardu.


Poznámka na závěr: Stopování v jakékoliv části světa, natož pak v severním Pakistánu, není nikdy zcela bezpečnou záležitostí. Autoři tohoto článku neberou zodpovědnost za jakékoliv případné ztráty na majetku, zdraví či životě kohokoliv, kdo by se na základě tohoto článku rozhodl dělat obdobné pošetilosti.

Pokračování: Výlet za lesními vílami a horskými obry (Nangá Parbat, Pakistán)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  > >
Vytvořeno: 15. června 2002          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz