fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Výlet za lesními vílami a horskými obry

20.-26.7. 2001 - Nangá Parbat, severní Pakistán

Vedro! Krpál! Tedy přesněji: Strašné vedro! Příšerný krpál! "Jak soumar naložen, v soumara měním se", pravil klasik. Batoh naložený jídlem na šest dní je nesnesitelně těžký. Cesta se zdá nekonečnou a sluncem rozpálené skály sálají vedrem. Nic nepomohlo, že jsme vyrazili již v půl páté, v osm hodin už se vzduch zase tetelí čtyřicetistupňovým horkem. To máme za to, že jsme odmítli zaplatit dvanáct stovek za dvacet kilometrů džípem. Ale kdo má tušit, že cesta na pohádkově zelené "Vílí loučky" s výhledem na zasněžený vrchol osmitisícového Nangá Parbatu povede přes rozpálené pusté skalní peklo!

Nanga Parbat
Nanga Parbat

Včera večer jsme na korbě náklaďáku dorazili k Raikotskému mostu. Z údolí Indu do dvacet kilometrů vzdálené a o dva tisíce metrů výše položené vesničky Tato, východisku treku do základního tábora osmitisícového Nangá Parbatu, jezdí všichni džípem. Klikatá, do svahu strmého údolí zakousnutá, částečně do skal vystřílená a z velké části volně na sebe seskládanými kameny podložená džípová cesta je jedinou spojnicí do malé horské vísky. Místní platí sedmdesát rupek za místo v přeplněném autě, turisté pak dvanáct až patnáct set za celý vůz. Místní cenu neusmlouváme a do turistické nehodláme investovat. Tak se plahočíme pěšky.

Po čtyřech hodinách pochodu nás dojede první ranní džíp, plně naložený místními. "Kolik vás je?", řidič zkušeně odhaduje, že do přervaného vozu určitě pár turistů ještě vmáčkne. "Čtyři, ale nemůžeme vám zaplatit!", kontruje odvážně Lucka, naučena, že smlouvání o cenu je dobré začít nízko. "Vezmu jednoho", překvapuje nás opět pakistánská pohostinnost. Na to, že by se dalo jet místo za dvanáct set stopem zadarmo, jsme ani nepomysleli. S Mirkem cpeme do auta ještě dva nejtěžší batohy a džíp mizí stoupáním v serpentinách. O chvíli pozdÄ?ji další auto nabírá Lucku. Když v autě Organizace spojených národů dorazí do Tato i Pavel a Blanka, je zrychlený přesun do hor dokončen a opět kompletní výprava může vyrazit dál.

Pastevec
Pastevec

Krajina nad vesničkou se kompetně změnila. Ta tam jsou suchá prašná údolí a holé skály kolem Indu, když dojdeme na Fairy Meadows, jsou kolem nás zelené pastviny, rozkvetlé louky a borové lesy. Při pohledu kolem není těžké uvěřit legendě o tom, že toto místo stvořily lesní víly. Nebýt okolních "přerostlých" hor, kterým vévodí sněhem a ledem pokrytá špice osmitisícového Nangá Parbatu, připadali bychom si skoro jako doma v Českém ráji. Idylicku atmosféru "Vílích paloučků" ale trochu ruší tři kempy zbudované pro turisty, a tak raději pokračujeme. Spíme o pár kilometrů dále na malém bočním hřebínku s výhledem na zasněžené horské velikány.

Druhý den dále stoupáme. Krajina se s přibývající nadmořskou výškou opět mění. Vzrostlé borové lesy zůstaly za námi, kolem už jsou jen nízké keříky, které postupně mizí a přechází v horské traviny s opět na povrch se deroucí holu skálou . Když navečer dojdeme až k hraně Raikotského ledovce, nemá cenu pokračovat. Nad námi ční severní stěna Nangá Parbatu strmá tak, že se na ní neudrží sníh ani led, podle které dostala "Nahá hora" své jméno. Kempujeme na posledním rovném plácku. Do hrnce s polévkou nám v záři zapadajícího slunce nakukuje 8 125 metrů vysoký Nangá Parbat, 7 070 metrový Raikot, 6 606 metrové Ganalo a 6 830 metrová špička Čongra.

Na kraji věčného sněhu a ledu obklopeni půlkruhem horských velikánů si připadáme jak nepatrní tvorečkové v lůně mocné matky přírody.

Společné foto na moréně ledovce
Společné foto na moréně ledovce

Pokračování: Vítr sviští, svišti piští (Deosaiské pláně, severní Pakistán)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie
Vytvořeno: 22. června 2002          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz