fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Bramborové hody, dobří lidé
a procházka po ledovci

20.-22.8. 2001 - Passu, severní Pakistán

Vesnička Passu se krčí pod skalními špičkami Katedrál
Vesnička Passu se krčí
pod skalními špičkami Katedrál

Na závěr našeho jedenapůlměsíčního putování horami severního Pakistánu jsme naplánovali něco odlišného. Po všech výstupech do základních táborů, kdy jdete několik dní do kopce, abyste poté zase několik dní klesali stejnou cestou zpět, nám krátká vycházka procházející řadou malých horských vesniček mezi Gulmitem a Passu připadla jako příjemná změna. Patnáctikilometrový přechod se dá podle našeho průvodce zvládnout asi za sedm hodin, zpestřením na cestě má být překonání Ghulkinského ledovce a horské jezero Borit. Máme dost času, a tak výlet plánujeme na dva dny, s přespáním na půl cesty u jezera. To ale ještě netušíme, jak se nám výprava zvrtne.

Gulmit je dodnes hlavním centrem Gojalu, jednoho z bývalých malých horských království. Obyvatelé Gojalu jsou přívrženci uvolněnější ismailské větve islámu. Zatímco na jihu se šíitské ženy celé zahalují, a pokud kolem nich procházejí cizinci, ještě odvracejí a zahalují tvář šátkem, tady na nás ženy na poli vesele mávají a dokonce se s námi dávají do řeči. Překvapuje nás i vysoká vzdělanost dětí v tak malé a zapadlé horské vesničce. Kus cesty klikatící se mezi domky a políčky nás provázejí dvě školačky, první a třetí třída. Starší z děvčat je schopna se s námi plynně bavit v angličtině a i znalosti prvňáčka jsou silně za hranicí "Helou, jak se máš?" obvyklé jinde v horách.

Brambory stokrát jinak

Žena z údolí Hunza s typickou vyšívanou čepičkou
Žena z údolí Hunza s typickou
vyšívanou čepičkou

Když přijedeme do Gulmitu, většina obyvatel vesnice je zrovna zaměstnána na polích sklizní brambor. "No to je nápad, brambůrky už jsme dlouho neměli!", zaraduje se Lucka, jinak hlavní provianťák a šéfkuchař výpravy. Najít krámek s potravinami nám netrvá dlouho. Ale k našemu překvapení žádné brambory nemají. Nevadí, odkládáme batohy vedle krámku a Pavel s Blankou se vydávají zpět odkoupit pár kilo k večeři přímo od zemědělců na poli. Jen co nám zásobovací četa zmizí z dohledu, projíždí kolem jeden z vesničanů s kolečkem plným brambor. Když majitel krámku vidí, že jsme ješte neodešli, vybíhá a po několika minutách vyjednávání se k nám vítězně vrací s igelitkou brambor.

Sled věcí následujících se dá vytušit, leč pracně pro nás vyškemrané brambůrky nemáme sílu odmítnout. Když se vrátí druhá půlka expedice úspěšně také s plnou igelitkou, je jídelníček na dalších pár dní jasný: bramborová polévka, bramborová kaše, brambory s cibulkou. Ve chvíli, kdy se třetí den Lucka nekonečné zásoby snaží udolat specialitou, bramborami s výbornou bramborovou omáčkou, začínají nám už všem rašit bramborové naťky z uší.

Těžká pohostinnost

Prostup malými vesničkami se ukázal složitější nežli namáhavé výstupy do základních táborů. Výpravu naprosto rozložila tradiční pakistánská pohostinnost. Ještě než vyjdeme z Gulmitu, přidáváme k nákladu další igelitku slaďoučkých meruněk. Když nás o pár kilometrů dál ve vesničce Kumaris dobří lidé obdarují taškou výborných jablek, je výprava handicapovaná bramborovou zátěží zcela demoralizována a rozhodujeme se k předčasnému táboření kus za vesnicí. Hlavním programem odpoledne je likvidace zásob.

Výrazně odlehčit se nám ale podařilo až druhý den. Když scházíme do vesničky Ghulkin, silně prší a tak se schováváme pod rozlehlý strom vedle hliněné zídky jakési zahrádky. Netrvá dlouho a z domku na druhém konci vyjde muž a zve nás k sobě. Malý domeček má jednu místnost, podlaha je pokrytá koberci. Uprostřed je obývací část, po stranách prostor na spaní a vyvýšeným schůdkem oddělená kuchyňka s malými kamínky. Déšť překonáváme při šálku tradičního silně slazeného čaje s mlékem. Dobrý muž se nebrání, a tak mu za milé pozvání necháváme spoustu brambor a jablek.

Prechod ledovce
Přechod Ghulkinského ledovce

Lehké batohy oceňujeme při přechodu Gulkhinského ledovce. Jeden a čtvrt kilometru napříč sutí, sněhem a ledem vede neznatelná pěšinka, chvíli bloudíme, než se nám na ní podaří trefit. Po více než hodině jsme konečně na druhé straně. Z morény ledovce už vidíme jezero Borit, z dálky vypadá velmi romanticky a lákavě. Zblízka už tak pěkné není, většina vodní plochy zarostlá žabincem a spíše nežli horské pleso připomíná rybník-kačák u babičky. Poslední část cesty za Boritem stoupá na morénu ledovce Passu, který se obchází po okraji. Posledních pár hodin pochodu můžeme z nejrůznějších úhlů obdivovat postupně se přibližující špičky "Katedrál", jedinečného skalního útvaru nad vesničkou Passu, cíle naší výpravy.

Trochu díky dešti, ale především kvůli neustálému zastavování a povídání s domorodci se nám ze sedmihodinové cesty stala třídenní expedice. Nicméně právě proto byl hlavní cíl výpravy, bližší seznámení se se zajímavými obyvateli Godžálu a nakouknutí do života v horských vesničkách, naplněn mírou nejvyšší.

Pokračování: Když jde Velký Sáhib spát (Indie, Amritsar)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  > >
Vytvořeno: 20. července 2002          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz