fotocesty FOTOCESTY.CZ
Cesta do Austrálie 2001 - Blanča a Mýra
Z P R Á V Y   Z   C E S T Č L Á N K Y  -  Z Á Ž I T K Y P Ř Í P R A V Y
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  >>


Když jde Velký Sáhib spát

5.-7.9. 2001 - Amritsar, Indie

Zlatý chrám v Amritsaru
Zlatý chrám v Amritsaru

Dvě patra zlatem obloženého mramoru, bohatými ornamenty a věžičkami zdobený chrám, stojí přímo uprostřed jezírka. Večerní větřík si pohrává s odlesky zlaté nádhery na vlnkách okolní hladiny. Podle posvátného jezírka Amrit Sar, "Nádrže nektaru", bylo pojmenováno celé okolní město. Zlatá stavba v jeho středu je pak proslulý Hari Mandir, "Chrám Boha", lépe známý jako Swarna Mandir, Zlatý chrám v Amritsaru, nejposvátnější místo Sikhského náboženství a jedno z nejznámějších poutních míst v Indii. Cestovatelé jej pak spíše znají pod anglickým názvem Golden Temple jako místo příjemného odpočinku od všudypřítomného indického shonu a ruchu.

Když jde Velký Sáhib spát

Něco po západu slunce se davy poutníků začnou shlukovat u začátku mostku vedoucího do chrámu ve středu jezírka. Z budovy sikhského parlamentu se vynoří procesí nesoucí bohatě zdobená, polštáři vykládaná nosítka. Začíná obřad "ukládání knihy". Procesí přejde po lávce do chrámu, kde je uložen obrovský exemplář svaté knihy. Za zvuků hudby a obřadných zpěvů je "Velký Sáhib", živoucí kniha a učitel Sikhů, naložen na nosítka a odnášen po celodenním předčA­tání k nočnímu odpočinku do honosné postele v budově parlamentu. Procesí co chvíli zastavuje, aby se každý z poutníků mohl vystřídat při nošení nosítek s vzácným nákladem.

Poutníci u Jezera nektaru
Poutníci u Jezera nektaru

Sikhismus je poměrně mladé náboženství, založené Guru Nanakem na přelomu patnáctého a šestnáctého století. V oblasti tradičně ovládané hinduismem a islámem hlásal Guru Nanak revoluční myšlenku víry v jediného Boha dostupného všem lidem bez rozdílu kasty, náboženství či pohlaví skrze každodenní konání a nikoliv pouhé studium jakýchkoliv svatých knih. Jeho myšlenky pak postupně dotvořilo a rozvedlo devět dalších guruů, z nichž poslední Guru Gobind Singh je všechny uspořádal a zakotvil do knihy zvané Adi Grantha, která se od té doby stala "biblí" a "Velkým Sáhibem" řídícím konání Sikhů. V souladu s původními myšlenkami je ale hlavní důraz náboženství stále kladen na konání v životě a nikoliv studium knihy.

Ubytovna Gurudwara

O tom, že sikhští guruové byli svatými muži jasně chápajícími nejen duchovní, ale i praktické potřeby člověka, svědčí i dvě zcela světské instituce, zřizované u každého sikhského svatostánku. První z nich je "gurudwara", ubytovna pro poutníky. Ta amritsarská je vskutku obrovská. Rozlehlé nádvoří obklopuje několik pater balkónů, z nichž se vchází do stovek prostých pokojíků. Navečer se ještě celé nádvoří zaplní rohožemi. V ubytovně je rušno po celý den, první z poutníků vstávájí před čtvrtou hodinou ranní na obřad "Probouzení knihy", poslední pak uléhají na své rohože přímo na náměstíčku uprostřed budovy po desáté hodině večer po "Uspávání knihy". Přes den se náměstíčko rozzáří plápolajícími kusy látek jasných barev - čerstvě vypranými turbany a sárími visícími v patrech přes zábradlí.

Jídelna Langkar

Těžko je vstřebávat vznešené myšlenky, když vám kručí v žaludku. Proto je nedílnou součástí sikhského chrámu i "Langkar", společná jídelna. Sedíme v jedné z mnoha dlouhých řad spolu s dalšími poutníky na prosté rohoži položené přímo na zemi . Před námi leží plechový tác s několika prohlubeninami, který jsme spolu s lžící dostali u vchodu. Hala se stále ještě plní, když přichází první jídlonoš. Z plechového kbelíku naběračkou zručně plní nastavené talíře vařenou čočkou. Z dalšího kbelíku nám na tácu přistává nakládaná zeleninka, za chvíli přiletí chlebová placka. Jídlonoši svižně postupují nekonečnými řadami. Jen s takovou organizací mohou v jídelně nasytit denně až čtyřicet tisíc hladových krků. Jídlo je zdarma, placené z milodarů, jídlonoši, uklízeči a myči nádobí jsou dobrovolníci. Dojídáme tradičně pálivou indickou krmi, za námi už sbírají naše rohože a další zametají rozměrnou podahu ohromné haly. Vycházíme bočním vchodem ven, před hlavními dveřmi už čeká dlouhý zástup dalších jedlíků.

Sedíme na mramorové dlažbě na okraji jezírka. Kolem nás se procházejí muži s pestrobarevnými turbany na hlavě, pod nimiž schovávají nikdy nestříhané vlasy, a s dlouhým nestříhaným plnovousem, úhledně stočeným do ruličky uchycené pod bradou. Na schodech z jedné strany jezírka se poutníci noří do posvátné vody a poklidná hudba podmalovává duchovní atmosféru místa. Za chvíli se z chrámu opět vynoří nosítka s Velkm Sáhibem, odnášeným k zaslouženému odpočinku po celodenní výuce věřících. Dobrou noc, Velký Sáhibe, dobrou noc Svatá kniho.

Pokračování: O Tibetu v Indii a jablkách s ušima (Indie, Dharamsala)

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Obsah B&M do Austrálie dále  > >
Vytvořeno: 20. července 2002          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Blanča a Mýra Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz