fotocesty FOTOCESTY.CZ
Indie & Nepál ´97-98
Indie: Dillí Přesun do Nepálu Nepál: Nepál Bardia N.P. Kathmandu Pokhara Himaláj - Everest
Nepál: Himalájské hry Zápisky z nížin Indie: Darjeeling Kalkata Sagar Deed Bodh Gaya
Indie: Varanasi Kajuraho Sanchi Taj Mahal Jaipur Pushkar Bala Praghati Kendra Bombay
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Indie a Nepál obsah dále  >>

Pókhara

24. 10. 1997

Cesta z Káthmándú do Pókhary nám trvala dva dny. Ne, že by se oněch 206 kilometrů nedalo ujet najednou, ale nám se prostě nechtělo kodrcat se celý den autobusem, a tak jsme vyrazili už ve čtvrtek navečer. Autobusem jsme dojeli do Majawa Khirene, protože jsme chtěli v pátek navštívit královský palác v horách poblíž Gorkhy. Člověk míní, počasí mění. Než jsme stihli najít místo na postavení stanu, začalo pršet. A pršelo celou noc. Tropikem protékaly studené dešťové kapky a usidlovaly se na našich spacácích, takže jsme nakonec přes sebe přehodili i pláštěnky.

Prší i celý další den, počasí si zřejmě usmyslelo, předvést nám, jak tu vypadají monzuny. Z návštěvy Gorkhy nebude nic. Sedíme vepředu v autobuse do Pókhary, zachumlaní do alespoň trochu teplých a suchých bund a pozorujeme krajinu. Leje a leje, proudy vody neberou konce. Připadáme si jako ve Vietnamu nebo v Laosu. Bujná tropická vegetace, palmy, bambus, rýže, hliněné chaloupky a neuvěřitelné vlhko. Kopce se halí do cárů mraků, déšť stéká po předním skle. V Pókhaře to vypadá úplně stejně. Z nádherných výhledů na masiv Annapúrny není zhola nic, mohli by nám klidně tvrdit, že je odsud vidět Pik Kommunizma, a my bychom nemohli nic namítat. Nakonec se nám i v hrozném lijáku podaří dojet městským autobusem k Pókharskému jezeru a ubytovat se tam. Odpoledne trávíme v nedaleké evropsky vypadající restauraci, obědváme - já si dávám rizoto s houbami a sýrem, Pavel špagety s kuřecím masem, pozorujeme déšť, a pak dlouho sedíme u krbu, posloucháme Beatles a upíjíme čaj. Není tu sice nejlevněji ani nepálsky, zato tu posedává spousta lidí z celého světa, v krbu plápolá oheň a atmosféra je útulná a příjemná.

V příručce "Infekce na cestách a jejich prevence", v kapitole o průjmech cestovatelů se píše, že průjem je častý u lidí, kteří cestují dobrodružným způsobem bez zajištěné dopravy, stravy a ubytování. Celou dobu naší cesty jíme hlavně v domorodých hospůdkách - je to levnější a dá se tím lépe seznámit s místní kulturou - z nichž by většina neprošla naší hygienickou kontrolou ani jako sklad pneumatik. Restaurace s krbem, kde jsme dnes obědvali, patřila k těm nejluxusnějším turistickým podnikům, v nichž jsme dosud jedli. Jiného názoru byla ovšem má zažívací soustava. Žampióny v rizotu zřejmě pamatovaly dobu, než do Pókhary přijel první automobil, a tak se s nimi můj žaludek radikálně rozloučil. Kolem půl třetí v noci použil všech dostupných cest, aby houby vystrnadil, a ještě následující dopoledne na sebe bolestivě upozorňoval a odmítal cokoli přijmout. Naštěstí se mi ho nakonec podařilo ukonejšit místním čajem a v Pókharské vodě omytými jablky. Ať mi ještě někdo vypráví o lidech, co cestují dobrodružným způsobem!

25. 10. 1997

Vyčasilo se, po dešti ani památky. Vylézáme celí rozespalí z pokoje a - díváme se přímo na štíty Himálaje. Nad námi se tyčí nádherné sedmitisícové Maččhapučháre, ostrý hrot pokrytý sněhem a ledem. Jeho jméno znamená v nepálštině "rybí ocas", při pohledu z boku má totiž hora ještě jeden vrchol a připomíná ocas ryby. Maččhapučháre je pro Nepálce svaté. Je zvláštní, že tolik nesvatých himálajských hor nese jméno nějakého božstva, ale zrovna posvátné Maččhapučháre se jmenuje rybí ocas. Nalevo je vidět Annapúrnu South, napravo pak Annapúrny II,III a IV a Lamjung Himál. Nejde mi to do hlavy, takových krásných hor a samé Annapúrny. Jako kdyby lidem najednou došla fantazie.

Mačhapučháre

Ani jednomu z nás není dvakrát nejlíp, a tak jdeme jen na procházku k jezeru, na jehož břehu část Pókhary leží. I když na to nevypadá, je Fewa tal druhé největší jezero Nepálu. Ukončuje jej hráz a z ní vytéká potok. Lidé se tu koupou, perou prádlo, sluní se a my se k nim přidáváme. Prázdniny jak mají být. Ležíme ve výšce asi 800 m.n.m., kolem nás palmy, bambus, skály, sluníme se, koupeme se, a kdyby nebylo mraků, tak bychom měli výhled přímo na himálajské štíty.

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Indie a Nepál obsah dále  >>
Vytvořeno: 20. října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz