fotocesty FOTOCESTY.CZ
Indie & Nepál ´97-98
Indie: Dillí Přesun do Nepálu Nepál: Nepál Bardia N.P. Kathmandu Pokhara Himaláj - Everest
Nepál: Himalájské hry Zápisky z nížin Indie: Darjeeling Kalkata Sagar Deed Bodh Gaya
Indie: Varanasi Kajuraho Sanchi Taj Mahal Jaipur Pushkar Bala Praghati Kendra Bombay
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Indie a Nepál obsah dále  >>

Sagar Deed - ústí Gangy

18. 12. 1997

Předevčírem jsme v Dakšinešváru potkali Surynjana, 27letého postgraduálního studenta počítačů, který si přál jet s námi do Diamond Harbouru, přístavního městečka asi 50 km na jih směrem k ústí Gangy, a ukázat nám, co je tam zajímavého. Odjíždíme z Kalkaty společně autobusem a po hodině a půl nás přivítá vlhký, čistý přímořský vzduch. Jdeme se podívat na pevnosti postavené Brity a podemleté vodou, pak jedeme přes řeku přívozem. Huglí je tu už pěkně široká, sotva se dá dohlédnout na druhý břeh. Nastoupili jsme do loďky a usedli na palubu. Na palubě jsme jediní, všichni ostatní cestující museli bez výjimky do podpalubí, ať se jim to líbilo nebo ne. Jsme tu prostě hosté. Sem nejezdí houfy západních turistů s kšiltovkami a cvakajícími fotoaparáty, tady jsme středem pozornosti, ať se hneme kamkoli a děláme cokoli.

Focení

Loďka se jemně kolébá, kolem nás ubíhají vody posvátné řeky a na nich se plaví rybáři v dřevěných bárkách s fénickými plachtami.

"Nebýt Gangy, nebylo by čím zavlažovat pole s rýží, nebylo by dobytka, nežili by tu lidé," vysvětluje Surynjan posvátnost řeky. Dívám se do ubíhajících vlnek a dávám mu za pravdu. To není jako u nás, kde když dojdou zásoby, jde se nakoupit do obchodu, a když je neúroda brambor, dovezou se třeba z Francie. Když tady nic nevyroste, lidé umírají hlady, když je období sucha, je pro ně řeka často jediným zdrojem vody. Ganga, voda která dává život. Jdeme společně na čaj a pak s Pavlem naskakujeme do autobusu směrem ostrov Ságar díp. Náš bengálský kamarád nám mává a my slibujeme poslat pohled z Váránasí nebo Ágry. Jsme moc rádi, že jsme ho potkali. Konečně zase někdo, kdo v nás nevidí zdroj zisku, ale chová se k nám jako ke svým přátelům. Díky jeho výborné angličtině se dozvídáme spoustu zajímavých věcí o Indii a díky vzdělání je nám jeho myšlenkový svět bližší než uvažování lidí z venkova. Už za tmy jedeme malým trajektem na ostrov Ságar, tam nasedáme spolu s dalšími dvanácti lidmi do džípu a uháníme pravou bengálskou tmou na jih.

Naše představa o levném ubytování se poněkud neshoduje s představami majitele hotýlku v Ganga Ságar, a tak zlákáni romantickou představou zamíříme k pláži. Zatímco hledáme vhodné místo k přespání, přicházejí dva chlapíci s baterkami. Ti nám tu chyběli! Určitě nám budou vysvětlovat, že se tu nesmí spát a pak nás vyhodí.

"Tady spát nemůžete," začíná jeden z nich.
"Jděte támhle do kempu," ukazuje druhý na hromadu čehosi opodál.

Překvapení, že nás nevyhodili úplně, se přesunujeme k určenému místu. Z hromady čehosi se vyklubou rákosové rohože a vedle rozeznáváme bambusové kostry domečků. Za pár dní tu prý začíná velký hinduistický svátek a chlapi staví rákosové domky pro poutníky.

Abychom unikli komárům a čumilům, rozhodneme se nespat pod širákem ale postavit stan. Rozbalujeme tropiko a vytahujeme tyčky. Když ti dva pochopí, co máme v úmyslu, přinášejí pár rákosových rohoží a staví nám krásný přístřešek.

Rákosový stan

Tak tohle jsme tedy nečekali. Nastěhováváme se do našeho exotického obydlí a v písku rozděláváme ohníček. Chlápci přinášejí trochu dřeva a pomáhají nám zapálit neochotné větvičky. Všude v Evropě bychom se svým plamínkem byli za vandráky a bezdomovce, tady jsme se zařadili do normálního běhu věcí a náš ohýnek se stal jedním z tisíců, které právě teď plápolají po celé Indii.

19. 12. 1997

V naší rákosové boudičce na pláži jsme se probudili v půl sedmé ráno. Spíš bych měla napsat, byli jsme probuzeni, protože je zřejmě indickým zvykem nedopustit, aby někdo spal, když je přece už světlo. Chlapíci jsou ale moc milí, přinášejí nám čaj a dopřávají nám soukromí na chvíli lelkování a pozorování právě vyšlého slunce. Od nekonečna do nekonečna se táhne stříbrný pás moře, občas přerušený černým obrysem rybářské lodi, pláž s bělošedým pískem, pár stromů jen nepatrně narušuje pocit neskutečné plochosti a prázdnoty. Rovina zemského povrchu se jen na obzoru jemně zaobluje, což mi vnucuje představu, že sedím na obrovské hladké kouli. Je tu všude tolik místa, až je mi z toho trochu úzko. Jdeme se projít k moři. Nedá mi to a nabírám do dlaně vodu. Opravdu je slaná. Vody posvátné Gangy, začínající svou pouť nahoře v Himálaji, doputovaly až sem a tady se ve více než 400 kilometrů širokém ústí vlévají do Indického oceánu.

Potkáváme fotografa z Kalkaty, který se prochází po pláži a stejně jako my využívá ranního sluníčka k fotografování tmavých siluet lodí proti šedému moři. Chvíli s ním povídáme, pak rádi přijímáme pozvání k návštěvě jeho domu v Kalkatě, abychom si mohli prohlédnou fotografie.

Kýče

Slunce stoupá a vzduch se otepluje. Vyrážíme po pobřeží směrem, kterým tušíme maják, míjíme rybářskou vesničku a také velké množství malých červených krabů, vyhřívajících se na pláži v písku. Celá pláž je plná barevných teček. Ale jen přijdeme blíž, jeden po druhém rychle mizí do malých děr a podívaná je u konce. Musím se smát, celé to vypadá jako důmyslné vojenské cvičení.

Leháme si do vyhřátého písku a rádi bychom chvilku jen tak lenošili na slunci. Jenže za chvíli je kolem nás jako vždycky plno lidí. S tichou idylou je konec, vesničané pravděpodobně Evropany dlouho neviděli (pokud vůbec někdy ano), a tak o nás jeví živý zájem. Anglicky neumí, stejně jako my bengálsky, ani slovo, takže konverzace vypadá velmi zajímavě.

"Vzali byste nás na loď?" maluje Pavel do písku lodičku, ukazuje na nás a pak na moře. Rybáři ochotně přikyvují, nakládají nás do jedné z dřevěných loděk a veslují na moře. Může být lepší příprava na vánoce? Pár snědých chlápků s kusem látky kolem beder, dřevěná loďka vymazaná dehtem. Jako když na přelomu letopočtu vyplouvali rybáři na Genezaretské jezero. Čas jako by zapomněl plynout, loďka by klidně mohla patřit dávným Féničanům a naši hostitelé by se také klidně mohli jmenovat Šimon, Petr nebo Jan.

Rybářská loďka

Muži kontrolují sítě a vytahují úlovek - různou mořskou havěť, krevety, malého rejnoka, platýze, kraby a spoustu drobných rybek. Pozvání na jídlo odmítáme, protože jim nechceme ujídat z úlovku, a vracíme se podél rákosových domků zpět do vesničky Ganga Ságar.

Skoro to už vypadá, že budeme spát na pláži jako včera, ale nakonec je všechno jinak. Potkáváme znovu našeho známého fotografa a necháváme se zlákat vidinou pokojíku v chrámovém hotelu, kde fotografova rodina právě bydlí. Žádný volný pokoj tu ale není, takže nás ubytovávají v místnosti pro poutníky v bývalé stáji přímo vedle chrámu. Než stačíme rozbalit batohy, začíná bengál. Hare Krišna, Hare Krišna, Hare Rama, Hare, Hare... ozývá se z chrámu směsice lidských hlasů, doprovázená bubínky a jiných rachtadly. Učiněná modloslužba. Pavel se modlí, aby barák spadl, já přemýšlím o tom, jak jsou lidské cesty k Bohu různé.

Rámus trvá celou noc a pokračuje i druhý den. Nevyspalí ráno balíme a dáváme knězi čtyřicet rupií. Za ubytování není pevná cena, přispívá se dobrovolným darem. Dáváme víc, než je nutné, ať se pohané pomějí. Doklad o příspěvku pro chrám si schováváme do deníčku a těšíme se, až budeme od krišňáků pryč.

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Indie a Nepál obsah dále  >>
Vytvořeno: 20. října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz