fotocesty FOTOCESTY.CZ
Indie & Nepál ´97-98
Indie: Dillí Přesun do Nepálu Nepál: Nepál Bardia N.P. Kathmandu Pokhara Himaláj - Everest
Nepál: Himalájské hry Zápisky z nížin Indie: Darjeeling Kalkata Sagar Deed Bodh Gaya
Indie: Varanasi Kajuraho Sanchi Taj Mahal Jaipur Pushkar Bala Praghati Kendra Bombay
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Indie a Nepál obsah dále  >>

Kajuraho

30. 12. 1997

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Můj budoucí muž, otec mých dětí, nastávající architekt již pět hodin prohlíží jedenáct nevelkých kamenných chrámků v parku. Já sedím na terásce jedné z hospůdek, upíjím čaj a pozoruji odpolední proměny světla na náměstí. Jsme v Kadžuráhu, kde mezi lety 950 a 1050 n.l. nechala vystavět dynastie Čandélů své sídelní město. Proč právě tady, není příliš jasné, široko daleko není nic než nepříliš úrodná kamenitá planina. Kadžuráho je doslova na cestě odnikud nikam, což na vlastní kůži zakusí každý, kdo do něj hodlá nějakým tím indickým hromadným prostředkem dojet.

Chrámy v Kajurahu

Ale právě díky této odlehlosti zůstaly nádherné kamenné chrámy s bohatou sochařskou výzdobou ušetřeny všech muslimských i jiných pustošení a mohly se stát jedním z dnešních symbolů Indie. Asi nejpůsobivější je takzvaná "západní skupina", již zmíněný komplex jedenácti chrámů v hezky udržovaném parku. Šikárové stavby s homolovitými kupolemi zdobí po všech stranách umné pásy vlysů, mimo jiné se slavnými erotickými motivy. Člověk se občas i stydí podívat na to, co před tisíci lety sochaři zcela bezostyšně vytesali z kamene. Postavy milenců ve všech možných i nemožných polohách, nakrucující se tanečnice s bujným poprsím, muž dokazující, že kůň může být jeho nejlepším přítelem.

Erotická výzdoba

Poněkud ostrý kontrast s dnešní Indií, kde je takřka nemyslitelné, aby se chlapec s dívkou vedli za ruku, nebo se dokonce na veřejnosti políbili.

Kadžuráho však není pouze bohatým zdrojem ilustrací ke Kámasútře, chrámy krášlí velké množství výjevů z obyčejného života a stavby jsou především pozoruhodné svou architekturou. Připomínají mi stavby májských indiánů v Mexiku nebo Jižní Americe. Podoba je tak nápodná, že jeden večer rozpřádáme debatu o možném ovlivnění obou kultur. Městečko oplývá nejen historickými krásami a velkým množstvím turistů, ale také spoustou lidí, kteří se na turistech přiživují. Stačí, aby člověk vystrčil nos z autobusu, a už se k němu řítí přeochotní prodavači pohlednic, sádrových sošek, náramků, rikšáci, autorizovaní i neautorizovaní průvodci.

Složitá výzdoba chrámů

"Hello Sir, look my shop, come on, come on.." popohání nás jeden.
"Yes, riksha, yes," tahá mě druhý za rukáv.
"You want postcard," oznamuje rozhodně třetí, zatímco se snažíme vysvětlit, že fakt nic nechceme, nepotřebujeme a koupit nehodláme.

Další den si půjčujeme velocipédy (neznám přesnější výraz pro indická kola) a jedeme si prohlédnout okolí. Moc nás zaujme stará vesnice Kadžuráho poblíž džinistických chrámů. Sem už asi turisté z klimatizovaných autobusů nezabloudí, protože tady jsme coby neobvyklé zjevení a tedy hlavní atrakce. Připojuje se k nám jeden místní kluk, nechává se vozit na nosiči Pavlova kola a láká nás na jakési 4-20 km vzdálené vodopády. Když vysvětlujeme, že už bude brzy večer a že se nám nikam nechce, prohlásí rezolutně:
"Everybody sometimes going waterfalls," čímž nás naprosto odzbrojí. "Každý občas jít k vodopády," opakuje znovu a požaduje pět rupií, jako že nás provedl vesnicí.

Smůla chlapče, každý občas nemít rád turistické otrapy.

Sanchi

1. 1. 1998

Noční autobus nás zcela nesilvestrovsky odvezl z Kadžuráha do Bhópálu, kde nás v půl osmé ráno nového roku vyplivl rozespalé a ještě nepříliš probuzené na nádraží. Máme namířeno do Sáňčí, jedné z nejstarších buddhistických památek v Indii, na místo, kde nechal velký panovník Ašóka ve třetím století před Kristem postavit cihlovou stúpu. Ta byla později zvětšena a obestavěna kamenem a kolem roku 35 našeho letopočtu přibyly čtyři nádherné vstupní brány - tórany, ze světlého kamene, bohatě zdobené sochami a reliéfy s výjevy z Buddhova života.

Stúpa v Sanchi

V Bhópálu nasedáme do prvního "lokálu", který vypadá, že do Sáňčí jede, a Pavel kupuje od průvodčího lístky. "Sto rupií," říká bezostyšně chlapík a podává nám jízdenku, na které je arabskými číslicemi napsáno 28. Kdyby to alespoň napsal v dévanágarí, trdlo jedno, zlobím se. Kdepak, pro většinu místních navždy zůstaneme bohatými Američany, jimž z kapes volně vypadávají svazky stodolarových bankovek.

Doteď se usmíváme při vzpomínce na jednoho nepálského kluka z Džanakpuru. Poté, co jsme mu vysvětlili, odkud jsme, usmál se a řekl:
"Ukaž mi svůj americký dolar!" čímž nás naprosto dostal.

Jó, chlapče, taky bych nějaký ráda viděla. Naše ušetřené korunky se nakrátko proměnily v marky a cestovní šeky a teď už máme kapsy plné leda tak pětirupek.

Do Sáňčí přijíždíme před polednem a po pár samosách a talíři pakody vyrážíme na kopec ke stúpě. Během staletí k ní přibyly další stúpy a chrámky a dokonce několik malých klášterů, jejichž půdorysy a části obvodových zdí se dochovaly dodnes.

Sanchi - zdobená brána

Na indické poměry je chladno, asi jako u nás koncem léta, a krajina střední Indie z výšky připomíná České středohoří. Když má člověk trochu fantazie, odmyslí si pár palem a zapomene, že v Čechách žádné buddhistické památky nejsou, může si připadat jako doma. Fantazie máme dost, a tak se chvíli opravdu cítíme jako někde na Řípu. Areál je jako obvykle plný piknikujících indických rodin, poněkud drzí mladíci by se s námi rádi vyfotografovali. "Jedna fotka, stoupni si semhle, dělej, dělej," pobízejí nás anglicky s hindskou přímočarostí.

Nazítří si opět půjčujeme kola a podnikáme průzkumný výlet po okolí. Kousek za Sáňčí je u silnice cedule Milk Product Factory a od ní vede cesta k malé tovární hale v polích. Zlákáni vidinou čerstvého mléka přijíždíme k bráně a snažíme se vysvětlit, že bychom si rádi trochu "dúdh" koupili. Naše přání lidi v továrničce nejprve trochu překvapí, ale pak nám moc ochotně mléko přinesou, ohřejí na vařiči a nic za něj nechtějí. Když dopijeme, přinášejí další dva pytlíky, ať máme na památku.

Nepravosti všech turistických otravovačů jsou rázem vyváženy a Indové jsou pro nás zase příjemní a pohostinní lidé.

zpět na hlavní stránku   <<  zpět Indie a Nepál obsah dále  >>
Vytvořeno: 20. října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Nováci, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz