fotocesty FOTOCESTY.CZ
USA 2008 (Lucka + Pavel + Filip + Tomáš)
zpět na hlavní stránku   <<  zpět USA obsah dále  >>

K a p i t o l a    d r u h á

Jak jsme to všechno zvládli s dětmi?



Tak tohle je ta nejčastější otázka, kterou nám teď po návratu lidé kladou. Odpovědi na ni jsou dvě. Moje a Pavlova.

Malý výletník pod pohořím Sierra Nevada
Malý výletník pod pohořím Sierra Nevada

Můj muž, který běžně vídá kloučky tak hodinku večer před spaním, tvrdí, že cestování s dětmi je náročné. Musíte upravit program, zkrátit dlouhé přejezdy, neustále utírat zadečky, nosy, rozdávat svačinky a pitíčka. Když děti nemohou, nosíte je nebo vozíte. Zkrátka a prostě, je to určité omezení.

Já se o děti starám už 4 roky v podstatě 24 hodin denně. Myslím si, že cestování s dětmi není o nic těžší, než být s nimi celý den sama doma. Protože jsme na ně byli dva. Kdo doma zvládne se dvěma malými dětmi dojet autobusem do města, vystát s nimi frontu na poště, dojít do banky, do knihovny a ještě nakoupit, nemusí se bát ničeho.

 Lucka s Tomášem
Lucka s Tomášem

Určitě se nám o dost zpomalil denní režim. Než jsme ráno vstali, uvařili snídani, převlékli a umyli sebe i děti, bylo většinou skoro deset. Každý kilometr pěšího pochodu trval celou věčnost, člověk si holt musí užívat místo, kde právě je, a neplánovat žádné velké sportovní výkony. Jen jednou jsme šli s batohy na dvoudenní výlet, zrovna v místech, kde jsme museli nést také 10l vody. S víc než dvaceti kily na zádech a Tomášem za krkem jsme se ploužili jako slimáci.

Překvapilo nás, jak jsou děti přizpůsobivé. Ať pršelo, sněžilo nebo bylo zrovna čtyřicet ve stínu, nikdy si nestěžovaly, pokud měly nějaký program, který je bavil. Přišlo mi, že na osobní pohodlí jsme možná citlivější my dospělí. A cože je to bavilo?
Hrát si s autíčky v podstatě kdekoli. Nadšeně jezdili blátem, pískem, závějemi prachu. To pak mdloby šly spíš na mne.
Tlačit druhého v kočárku. Měli jsme s sebou cyklovozík předělaný na kočárek a překvapivě vyjel téměř všecko.
Tankovat na benzínové pumpě a nejlépe u toho ještě umývat autu okna.
Hrát si na přechod pro chodce - v Americe mají místo červeného panáčka ruku.
Cokoli jíst.
Od čehokoli se strašlivě umazat.
Tahat se o jakoukoli hračku.
Kňourat.

 V národním  parku Yosemite
V národním parku Yosemite

Nikdy by mne nenapadlo jet bez kluků. Myslím, že dětem je nejlépe s rodiči a že se investice do společně stráveného času určitě vyplatí.

Musím k tomu ještě říct, že Američané cestují s dětmi naprosto běžně. Bylo to příjemné, protože jsme velmi zapadli a nikdo nám nekladl žádné udivené otázky. Třeba v Yellowstone jsme spali v kempu hned vedle rodinky se třemi malými dětmi. Bylo jen pár stupňů nad nulou a z nebe padalo něco mezi deštěm a sněhem. Holčičky od vedle vesele pobíhaly s čelovkami v péřových bundách, a když jim bylo fakt zima, hřály se u táboráku.

"S rodinou do přírody jezdíme v podstatě odjakživa", líčila mi usměvavá maminka sedmi dětí v umývárně kempu u Grand Canyonu. "Zážitky ze společného kempování patří k tomu nejhezčímu, co můžete s dětmi prožít." "Mamka má pravdu", hihňaly se její čtyři odrostlé dcery s pusami plnými kartáčku a zubní pasty.

Když může někdo cestovat se sedmi dětmi, tak proč bychom nemohli my se dvěma? A opravdu moc bych si přála, až budou kloučci odrostlí, aby nás s tátou taky vzali někam s sebou. Ať už na výpravu do Grand Canyonu nebo třeba do Českého ráje.

***


S přáteli v New Yorku
S přáteli v New Yorku
Výlet v Bryce Canyonu
Výlet v Bryce Canyonu

zpět na hlavní stránku   <<  zpět USA obsah dále  >>
Vytvořeno: 9. února 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Novákovi, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz