fotocesty FOTOCESTY.CZ
USA 2008 (Lucka + Pavel + Filip + Tomáš)
zpět na hlavní stránku   <<  zpět USA obsah dále  >>

K a p i t o l a     j e d e n á c t á

Platte River


Západní strana Skalnatých hor je sežraná kůrovcem. Ale jak! Jedeme podél nich celý den, tedy stovky kilometrů, a všude, kam dohlédneme, jsou jen rezatá torza stromů. Když se ptáme, co tu s tím dělají, tak prý nic, ochrana přírody spočívá hlavně v tom, že se do přírody nezasahuje. No, já nevím, asi jsem příliš ovlivněná českým pečovatelským přístupem, ale třeba kdyby se na začátku ty postižené stromy vykácely, nemuselo to tu vypadat takhle depresivně. Jinak za kalamitu prý může globální oteplení, přesněji teplejší zimy v posledních letech, kdy se díky teplému počasí kůrovec nekontrolovatelně rozšířil. Potkáváme dokonce informační turistickou ceduli o kůrovcích, aby člověk odjížděl řádně poučen.

Za Skalnatými horami začínají nekonečné pláně
Za Skalnatými horami začínají nekonečné pláně

Zlatavé travnaté pláně prérií se táhnou od obzoru k obzoru, jen daleko na jihovýchodě bíle svítí pás hor, které jsme právě opustili. Je to totální zapadákov, jako správná holka z města moc nechápu, jak tu může někdo dobrovolně a spokojeně žít. Farmy jsou od sebe vzdáleny často i několik mil. Na kafe za sousedkou to mám u nás v Čechách přeci jen blíž. Jediný dopravní ruch obstarává žlutý školní autobus, který asi právě rozváží místní školáčky. Na modrém nebi se popásá pár nadýchaných beránků, líná stáda krav dole na zemi přežvykují chomáče žloutnoucí trávy. Najednou úplně přesně netušíme, co bude dál. Měli jsme docela přesný plán na Skalnaté hory, ale teď jsme za nimi a jediné, co očekáváme, je asi třídenní přejezd na sever do Yellowstone. Ona by se celá trasa dala ujet za mnohem kratší dobu, jenže bychom museli jet v kuse a nezastavovat. A to s dvěma malými dětmi v autě opravdu nejde. Tak prostě nespěcháme.

Automat na Coca colu v pořádném zapadákově
Automat na Coca colu v pořádném zapadákově

"Mami, já chci čurat," hlásí poslušně starší synek asi pět minut poté, co jsme posvačili, zabalili vše do auta a rozjeli se. "Tomáši, nechceš rovnou taky?" snažím se vyřešit dětské tělesné potřeby najednou. "Nechci. Chci mňamku!" sděluje neúprosně nejmladší člen výpravy. Štrachám aspoň jablko, aby chudinka děťátko netrpělo hlady. Řidič už je mírně nervózní. Tímhle tempem pojedeme do Yellowstone čtrnáct dní. Startujeme, Pavel vyhazuje blinkr. V dálce je vidět další farma. Když ji míjíme, ozve se zezadu tichý dětský hlásek. "Chci čurat."

Dlouhá cesta kluky udolala
Dlouhá cesta kluky udolala

Kolem poledního kloučci usínají, najednou je v autě zvláštní ticho. Jedeme mlčky, silnička zrovna vede podél krásné říčky jemně zvlněnou krajinou, která vypadá neuvěřitelně mongolsky, jen jurty tu chybí.

Původně jsme chtěli požádat o nocleh u jedné z farem, ale ty leží daleko od silnice a cesty k nim jsou přehrazeny ploty s velmi nepřátelskými cedulemi. Přemýšlíme, jestli by nás fakt zastřelili dřív, než bychom stihli vysvětlit, co vlastně chceme. U silnice se spát nedá, ploty vedou těsně podél ní, slunce se sklání nad obzor, asi bychom měli náš nocleh vyřešit nějak urychleně.

Nakonec nás před zastřelením agilními domorodci či celonoční jízdou zachránila řeka. Tak dlouho se klikatila podél cesty, lemovaná žloutnoucími vrbičkami a topoly, až se najednou objevila cedule hlásící, že se nacházíme v Divočině řeky Platte. A divočina nabízela svým obdivovatelům mimo jiné i kemp.

Kemp u řeky Platte
Kemp u řeky Platte

To místo vypadalo úplně magicky. Ne že by tu bylo krásněji než ve Skalnatých horách, ale nebyla tu ani noha, přesněji řečeno tedy kromě jednoho páru na úplně druhém konci kempoviště. Slunce právě zapadalo, pod námi leželo údolí s řekou, oranžové odlesky zlatavě barvily suchou trávu, černé krávy pomalu přežvykovaly, ticho bylo téměř absolutní. Nějaká dobrá duše nechala u ohniště hromádku dříví, a tak jsme dlouze seděli kolem teplého ohýnku. Děti se spokojeně zasunuly do spacáků, my s Pavlem jsme se pak tiše dívali do chladnoucích oharků. Od úst nám šla pára a nad námi se jako na obrovském plátně klenula nekonečná obloha plná nádherných hvězd. Myslela jsem na všechny doma a doufala, že jsou v té chvíli stejně šťastni jako my tady.





zpět na hlavní stránku   <<  zpět USA obsah dále  >>
Vytvořeno: 9. února 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Novákovi, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz