fotocesty FOTOCESTY.CZ
Asijské putování 2000-2002 (Lucka a Pavel)
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Asie obsah dále  >>

K a p i t o l a    d r u h á

Brána orientu

(Istanbul, Turecko)

Jak se hledá pákistánská ambasáda

Modrá mešita
Modrá mešita

Bloudíme. Už jsme asi čtyřikrát obešli blok domů, kde by ten zatracený konzulát měl být. Pomalu ztrácíme trpělivost. Všichni, co se jich ptáme na cestu, jsou velmi ochotní, ale nikdo nic neví. Celá věc má jedinou světlou stránku - od rána je obloha jako vymetená, po včerejším dešti ani památky. Zabloudíme i do areálu jedné luxusní školy a na policejní stanici, ale není nám to nic platné. Nikdo nic neví a všichni mluví akorát turecky. Když už to vypadá, že ambasádu za a) zbořili b) shořela c) zrušili d) nikdy žádná nebyla, ujímá se nás francouzsky mluvící advokát, přiměje několik naprosto náhodných lidí, aby kamsi zavolali a pak nás po čtvrt hodině ostré chůze zanechává před několikapatrovou betonovou budovou, u které schlíple visí zaprášená zelenobílá vlajka.

Interiér chrámu Hagia Sofia
Interiér chrámu Hagia Sofia

Pan konzul je neobyčejně milý, prý jsme první Češi, co žádají v Istanbulu o vízum, a vypadá, že ho opravdu mrzí, že měla ambasáda v Praze v době našeho odjezdu jakési volno, a tak musíme žádat až tady.

Chce po nás ale jakési potvrzení z českého konzulátu, že nejsme pro Pákistán nebezpeční, a tak absolvujeme asi hodinovou procházku na český konzulát a zpět, pak musíme chvíli počkat, protože se právě modlí, ale nakonec si odnášíme pasy i s cennou nálepkou - vízy na 45 dní. Když za soumraku přecházíme most do starého Istanbulu, máme toho tak akorát dost.


Čtyři dny v Konstantinopoli

... uběhly jako voda. Pomalu si zvykáme na horu milionových bankovek, kterými nás vybavili v bance. Nejdřív chaoticky kupujeme mléko za 225.000 a chleba za 85.000 a nemůžeme se dopočítat, kolik nám mají vrátit, ale za pár dní už je všechno v pořádku. Spolu s davem turistů obdivujeme monumentální Modrou mešitu i 1500 let starý chrám Aya Sofia, bloudíme uličkami bazaru, pozorujeme rybáře na nábřeží a pojídáme kebaby s rajčaty, cibulí a čili papričkami.

Očista před mešitou
Očista před mešitou

Istanbul je zvláštní směsicí Evropy a Asie. Ulice jsou už plné nejrůznějších krámků, prodavačů čehosi a pekáren s asijskými cukrátky, ale pořád po nich ještě chodí evropsky oblečení lidé s kufříky a mobilními telefony. Evropská auta jezdí podle asijských silničních pravidel - jeď kdykoli můžeš - a zcela asijsky u toho troubí a zahalují ulice do šedivého dýmu smogu. Vedle dívky v tričku a džínách jde zcela zahalená muslimka a pětkrát denně prozpěvují z tlampačů na minaretech klouzavé hlasy muezinů.


Objevujeme, že má náš plesnivý hotýlek na střeše krásnou terásku s výhledem na moře a vaříme si na ní nefalšovanou českou polívku z pytlíku.

Zrovna ve chvíli, kdy si tu začínáme připadat jako doma, musíme odjet, jinak nám drahé živobytí úplně zruinuje rozpočet. Pavel prohlašuje, že by nám dobré bydlo - rozumějte postel a tekoucí vodu - příliš zevšednělo, a to by bylo škoda. Já osobně nemám nic proti vodě ani peřinám a nevím, proč bych si jich nemohla užívat pravidelně. Odjíždíme v podvečer. V Karakoy se naloďujeme na trajekt a přes Bosporskou úžinu pomalu míříme do Asie.




zpět na hlavní stránku   <<  zpět Asie obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Novákovi, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz