fotocesty FOTOCESTY.CZ
Asijské putování 2000-2002 (Lucka a Pavel)
zpět na hlavní stránku   <<  zpět Asie obsah dále  >>

P u t o v á n í    d r u h é

Cesta do Čhiky a zase zpátky

(19.-22.5.2001)

Velká vesnice, která neexistuje (19.5.2001)

Celý den prší. Schovaní i s batohem pod pláštěnky, vypadáme jak dvě neforemné zelené brambory. Dostáváme se do sporu, jestli jít dál, přestože prší, nebo někde počkat až přestane a pokračovat pak. Problém je v tom, že Pavel chodí do hor kvůli krásným výhledům a pokud z nějakého důvodu nejsou, odmítá se kamkoli plahočit. Kdežto já lezu po horách kvůli tomu lezení po horách a na počasí mi zas až tak nezáleží. A tak jsme oba naštvaní, zachumlaní do pláštěnek a jak spolu nemluvíme, ubíhá nám deštivá cesta ještě pomaleji.

Deštivý pochod
Deštivý pochod

Jsme teď druhý den na pochodu vzhůru údolím Arbáiní. Dnes bychom měli nocovat v Čhice a pak nás čekají další dva dny pustým údolím Hamtáh až do sedla Hamta (4270 m) a pak jeden den dolů do vesničky Čhatru v údolí Spiti. Poslední pořádnou vesničkou jsme prošli včera, teď už jsou okolo nás jen pastviny a vysoké smrky. Jídlo a petrolej do vařiče máme tak na dva dny, dneska večer dokoupíme v Čhice zásoby, dáme si teplý čaj a v nějaké útulné hospodě se dosušíme.

Před mostem se cesta rozděluje."Čhika, Čhika", voláme na pastevce, co jde zrovna okolo. A on ukazuje za most, na konec údolí pod velkou strmou skálu. Žádné domky tam sice vidět nejsou, ale pastýř nevypadá, že si z nás dělá legraci.

Když konečně vystoupáme do místa, ze kterého je pod skálu vidět, stojí na kamenité pláni vedle potoka jeden modrý pastýřský stan. Tak s tím jsme tedy nepočítali. Nenapadlo nás, že vesnice, která je značená i na mapě 1:1 200 000 může vypadat takhle. Pořád ještě doufáme, že by ve stanu mohl sídlit alespoň čájvalláh a zásoby přece jen dokoupíme. Když ale přijdeme blíž, ukáže se, že tu bydlí jen starý pastevec se svou ženou a velkým stádem huňatých horských krav.


Kde je příchozí hostem (20.5.2001)

S dědou je docela těžká domluva, snažíme se vysvětlit, že nám došlo jídlo a rádi bychom od něj něco koupili a taky, že bychom potřebovali trochu petroleje, ale ukáže se, že petroleje má asi půl skleničky a neprodá. Jestli prý nám došlo jídlo, máme přijít v půl sedmé na večeři.

Velká vesnice Čhika
Velká vesnice Čhika

Stavíme stan kousek od pastýře a já zalézám do spacáku, abych se aspoň trochu zahřála. S výpravou přes sedlo Hamta to vypadá bledě. Tři dny bez jídla zasněženými pláněmi ve čtyřech tisících nad mořem asi není nejlepší nápad. Zpátky dolů se nám taky nechce, zvlášť když teď konečně přestalo pršet. Ať přemýšlíme jak chceme, žádné uspokojivé řešení nás nenapadá.

V půl sedmé jdeme na večeři. Starý pán nás s úsměvem vítá a my se musíme hodně sklonit, abychom prošli vchodem. U ohniště sedí na ovčí kůži malá kulatá stařenka, taky se na nás usmívá, ať si jdeme sednout vedle ní k ohni. Když se postaví, je jen o málo vyšší než já, když sedím. Sundává z plotny velký hrnec rýže, nabere špetku, rozhodí do všech čtyř stran a odříkává u toho modlitbičku. Pak dostáváme my i pan domácí vrchovatou porci a na ni ještě naběračku čočkové omáčky. Ona sama nejí nic.

Sotva se v našich talířích objeví první kousek dna, dostáváme další mamutí dávku a pak, přestože se bráníme, ještě jeden nášup. Host je prostě host a musí se najít dosyta. Je fakt, že naše žaludky téměř praskají. Teprve když my tři dojíme, pouští se do večeře ona.

Pozvání na večeři
Pozvání na večeři

Pak sedíme u ohně a vyzvídáme. Pastýř se jmenuje Bhagi Rám a je z vesnice kousek za Manálí. Začátkem května vyžene stáda nahoru do hor a koncem října se s nimi vrátí dolů. Ptáme se, jestli má krávy na mléko a on vrtí hlavou. Je hinduista, takže na maso taky ne, no není nám to moc jasné, co s nimi vlastně dělá."Říjen, jedna kráva v Manálí, dvě stě rupií", říká lámanou hindí a pak se pouští do počtů."dvě stě krav - čtyřicet tisíc rupií", spokojeně dodává.

Nedokázali jsme se doptat, co pak s kravami dělají, ale všechny vypadaly jako mladé jalovičky, tak si myslíme, že je pak dole připustí a chovají na mléko.

Ještě chvíli sedíme u ohně a vaříme čaj, co jsme přinesli. Pak se snažíme za večeři zaplatit, ale oba stařečci vypadají naprosto neoblomně, že jsme jejich hosté a že si nic nevezmou. To se zas nelíbí nám, protože oni jsou chudí a sami moc jídla nemají. Nakonec nás napadne, že si pan Bhagi se zájmem prohlížel naše čtvrtkilové balení čaje a dáváme mu je. Nejdřív se brání a chce za něj zaplatit, ale nakonec si je rád vezme. Přejou nám dobrou noc a určitě prý máme přijít ráno na snídani.


Po vysokých horách (21.5.2001)

Před třemi roky jsme měli čest trekovat v Nepálu. Vybrali jsme si základní tábor Everestu a vydali se na cestu. Chodit po známých trekových trasách v Nepálu není složité. Jdete po frekventovaných cestách mezi vesničkami, každou chvíli ubytovna, krámek nebo hospoda. Indické Himaláje jsou jiné. Výletníků je tu tak málo, že kvůli nim nikdo v opuštěných údolích nestaví stánky s čajem a dalbhátem. Potřebujete vlastní stan, teplé oblečení a dostatečné zásoby, protože nahoře v horách nikdo a nic není. Někdy dokonce ani vesničky zakreslené v mapách. Počasí se rychle mění a člověk by měl počítat se vším, být na to připravený a dobře zvážit na co má a nemá. Tak tohle je lekce, kterou jsme si odnesli z Čhiky. Probouzíme se do krásného slunečného rána a starý pán už na nás mává, že máme jít na snídani. Dostáváme zeleninu s čapátím a přidávají nám opravdu vydatně. O placení samozřejmě nemůže být ani řeč, ale mezi našimi zásobami je ještě půl kila čočky a tak jim ji nabízíme. Nebrání se, prý si ji udělají k večeři.

Bhagi Rám se ženou a letním obydlím
Bhagi Rám se ženou a letním obydlím

Sbalíme věci, necháváme je u pastýře a vydáváme se na půldenní výlet nahoru údolím. Chvíli jdeme podél řeky, přelézáme velké kameny a procházíme mezi pasoucími se stády. Pak se říčka prudce stočí doprava a před námi se otevře další údolí, které by se v lingvistice dalo krásně popsat hebrejským genitivem - pustina pustin. Kromě několika orlů, kteří krouží nad námi, tu není živé duše. Vysoké skalnaté štíty se sněhovými poli, pod nimi suťové svahy, uprostřed řeka s mléčně kalnou ledovcovou vodou a někde vzadu nalevo zasněžená stěna se sedlem Hamta. Sluním se na kamenech, prohlížím si tu nehostinnou krásu a sněhové mraky, které se sem ženou údolím a shlukují se kolem šestitisícového masivu Deotibbra. Docházím k názoru, že ze mne asi nikdy nebude dobyvatel vysokohorských štítů a že mě omrzlé palce docela ještě bolí.


zpět na hlavní stránku   <<  zpět Asie obsah dále  >>
Vytvořeno: 20. října 2001          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Lucka a Pavel Novákovi, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz