fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Turecko

posláno: 20. 10. 2000, Esfahan, Irán

Zdravime vsechny z Esfahanu v Iranu. Hranice z Turecka jsme prekrocili v poradku. Nase dnesni povidani bude o cestovani po Turecku. Posledni zprava byla z Istanbulu.

Istanbul jsme opustili po 4 dnech, dne 22.9., dalsim dopravnim prostredkem - lodi. Ta nas dovezla na asijsky breh Bosporu, na vlakove nadrazi Hyadar Pasa. Luxusnim vlakem jsme vyrazili k jezeru Iznik. Vsichni lide ve vagonu se zajmem pozorovali, jak 4 cesi hraji marijas. Cestou dostavame prvni lekci Turectiny. Vlak koncil v Mekkece a poslednich 30km do Izniku jsme dostopovali. Dvoumistny nakladak, v nem tri ridici, my ctyri a nase bagly a cestou pozvani na caj - to je turecky autostop. Na caj nas pozval i sef policejni jednotky v Izniku, a my jsme zjistili, ze Turci jsou velice pratelsti a pozvani na caj pridavaji k pozdravu.

Od jezera Iznik jsme zamirili do Efesua poprve poznali rozsahle autobusove terminaly, konkurecni boj prepravnich firem o klientym, nadhanece a luxusni dalkove autobusy Mercedes. Napr. terminal v Izniku (3mil obyvatel) je dvoupatrovy a ma 160 odjezdovych mist. Posadka autobusu se sklada ze dvou ridicu a stevarda, a za jizdy je samozrejmosti nekolikere osvezeni vonavkou a obcerstveni v pododbe caje, kavy, koly a susenek. K doprave po Turecku jsme nejcasteji pouzivali prave tyto autobusy.

U Efesu jsme se ubytovali primo na plazi ve stanu, ktery se pak stal temer na cele Turecko nasim nejlevnejsim hotelem, nebot se da postavit prakticky kdekoli. Efes nas nadchnul a radi bychom alespon nanchvili dostali zpet do minulosti, do doby, kdy toto mesto zilo naplno. Druhy den jsme za krasneho pocasi stravili na plazi a koupani, prestoze byl posledni zarijovy tyden, bylo prijemne.

Dalsi cesta nas zavedla mezi poli pamuku (turecky bavlna) k bavlnenemu hradu - Pamukkale.Pamukkale se nam libilo i presto, ze tento zazrak prirody byl nesetrne a umele rozsiren lidskou rukou.V blizkosti travertinovych jezirek jsme si navic prohledli dalsi temer opomijene historicke mesto Hierapoliss krasne zachovanym divadlem.

Dalsi presun do turisticke oblasti Kapadokie js,e se rozhodli zpestrit zastavkou ve meste Egridir. Muzeme ji vsem doporucit: prijemne mestecko na brehu stejnojmeneho jezera s pruzracnou vodou uprostred 3000 hor, jehoz stare centrum se nachazi na malem ostrove. Nase podvecerni koupani bylo pro prihlizejici Turky ve svetrech nevidanym zazitkem. Od jezera Egridir jsme 30.9. odjeli stopem malym a plne vytizenym Renaultem Twingo, 5 lidi a ctyri obrovske batohy.

Kapadokii jsme chteli za tri az ctyri dny projit s batohy na zadech a spat opet v prirode. Hned v prvni vesnici, v Ucisaru jsme vsak potkali obchodnika s opravenymi koberci, ktery nam zdarma nabidl mistnost na spani i se sprchou. Radi jsme toho vyuzili a kanony plne skalnich utvaru prochazeli tri dny jen na lehko, bez batohu. K tomu vsude volne rostlo vino, takze i obcerstveni bylo postarano. Cele tri dny bylo prijemneslunne pocasi. Kapadokie je oblast tvorena kanony se skalnimi utvary, ve kterych si ve stredoveku lide dlabali sva obydli, kosteli a hrady, prizemz nektere domy jsou osidleny dodnes. Behem vyletu jsme na obzoru pozorovali siluetu sopky Erciyes, nas dalsi cil.

Ve meste Kayseri, ktere lezi pod Erciyes, jsme dokoupili zasoby a benzin do varice, na keterem si denne pripravujeme jidlo a snazime se tak snizit nase naklady na minimum. U benzinove pumpy jsme koupili 0,6 l benzinu a stejne jako ostatni ridici prijali pozvani na caj, ktery byl jiste drazsi nez nase utrata.

Z Kayseri jsme minibusem vyjeli do lyzarskeho centra Erciyes (2100 mnm) a potkali dasliho kamarada na nasi ceste. Byl jim reditel horskeho hotelu, ktery nam nezistne nabidl nocleh v recepci, pak veceri a pozdeji posezeni u krbu s vinem. Hotel za 50 USD se nam tak stal na dva dny zakladnou k vystupu na vrchol.

Sestihodinovy vystup, dobyti vrcholu Erciyes (3916 mnm) a zapis do vrcholove knihy s datem 5.10., se tak stalo nasim nejvetsim zazitkem v Turecku. Ve vyssich polohach se predevsim pres noc vyrazne ochladilo a my po dlouhe dobe opet vytahli teple obleceni.

Cestou z Kayseri do Diyarbakyru nas caste vojenske hlidky presvedcily o tom, ze prijizdime do oblasti vychodniho Turecka, ktera je znama predevsim dosud nevyresenym kurdskym problemem. Misto loupezivych kurdskych band nas vsa v Diyarbakyru privitali pratelsti lide, kteri nam kurdsky problem priblizili. Strucne receno, turecka vlada i radikalni Kurdove pochopili, ze nasili a zabijeni lidi nikam nevede a v poslednich dvou letech se zde situace vyrazne zlepsila. Presto zde stale dochazi k nepochopitelne diskriminaci nekterych Kurdu (zabavovani pasu, mareni podnikani nebo napr. omezeni moznosti studia). Stejne tak kurdske noviny, rozhlas a TV jsou stale zakazany. V Diyarbakyru je ale klid, a tak jsme mohli nerusene obdivovat stredoveke hradby, armensky kostel a Karavansaray - stredovekou oazu pro karavany velbloudu na hedvabne stezce (dnes hotel).

V pondeli 9.10. jsme z Diyarbakyru zamirili do mesta Tatvan. Tatvan lezi na zapadnim brehu jezera Van, nejvetsiho slaneho jezera na svete, na upati vyhasle sopky Nemrut Dagi (3050mnm). V teto oblasti jsme stravili ctyri dny v male kurdske vesnici, v rodine mistniho pruvodce Mehmeta Saliho. Meli jsme moznost pozorovat kadodenni zivot vesnicanu a ochutnat jejich stravu. K snidani jsme namisto kazdodenniho chleba s marmeladou jedli chlebove placky s kozim syrem. K obedu pak rajskou polevku a k veceri namisto tradicnich testovin s kecupem kozi gulas s ryzi, chlebove placky a k piti Ayran (kysane mleko s bilym jogurtem). Krome nekolika typicky tureckych kebabu ve mestech to bylo zpestreni naseho kazdodenniho vareni. Na zaver jsme primo z vesnice vyrazili na dva dny do krateru sopky Nemrut Dagi a obdivovali barevna jezera s horkymi prameny. V noci nam zde namrzl stan a chladne pocasi nas pak na vychode Turecka uz neopustilo.

Na vychodni breh jezera Van do stejnojmeneho mesta jsme se rozhodli z Tatvanu preplout trajektem,a to i presto, ze byl patek 13. Do pristavu jsme dorazili v poledne a zjistili, ze lod ma nejakou poruchu. Kapitan nas vsak uklidnil, ze do 1 - 3 hodin vypluje. Najedli jsme se dosli do mesta nakoupit a v 15:00 cekali u trajektu. Tentokrat nam bylo receno, ze lod je rozbita uplne a za chvili prijede jina. Vytahli jsme tedy karty a kostky a v klidu vyckavali. Za 3 hodiny se setmelo a my se presunulido cekarny / cajovny. V 19:00 opravdu priplula druha lod. K nasemu prekvapeni vsak vypnula motory a vsichni od topicu pres mechaniky az po kapitana se presunuli do cajovny. Podle naseho vzoru vytahli karty a domino a cajovna se za chvili zmenila v hracske doupe. Cas plynul a teprve ve 21:00 nam bylo receno, ze se odplouva. K nasemu udivu byla venku rozsvicena a nastartovana ta udajne rozbita lod. Neduverive jsme na ni nastoupili. Za 10 min opravdu zvedla kotvy a my vyrazili. V prijemne vytopenem salonku jsme za chvili zapomeli na poruchu i 9 hodin cekani a v klidu usnuli. Nocni plavba probehla bez problemu. Teprve ve 4:00 nas probudily nejake zvuky. Zjistili jsme, ze lod stoji s rozbitym motorem 50m od brehu a nemuze pristat. Jelikoz uz byla sobota 14. opet jsme v klidu usnuli. Namornici za 2 hodiny pritahli lod ke brehu lanem a my v 6:00 vystoupili ve meste Van krasne odpocati.

Po koupeli ve slanem a studenem jezere Van jsme pokracovali do posledniho vetsiho tureckeho mesta, Dogubeyazit. Celou cestu jsme nedockave vyhlizeli tamni dominantu, biblickou horu Ararat, ktera vsak byla po prijezdu zahalena v mracich. druhy den jsme vsak meli stesti a mohli jsme diky chladnemu a jasnemu pocasi obdivovat a fotit jeji zasnezeny vrcholek. Dve noci jsme zde stravili v Murrat Campu pod opevnenou mesitou Isak Pasa. V pondeli 16.10. jsme odtud vyrazili k 30 km vzdalenym Iranskym hranicim, vstrict dalsim dobrodruzstvim.

V Turecku jsme za 28 dni utratili 100.000.000 tureckych lir na osobu, tj. 6.000,- Kc. Ctyricet procent z teto castky tvorily naklady na dopravu. Turecko nas velice nadchnulo a urcite se sem jeste vratime.

Mejte se vsichni moc krasne

Gabca a Rada

P.S.: omlouvame se vsem, kterym jsme zatim nenapsali osobne, ale Internet je oproti ocekavani zde v Iranu 3x drazsi nez v Turecku. Napravime to v Pakistanu.

P.S. pro pana Randaka: pokud by mela Mlada Fronta Liberec zajem otisknout neco z naseho vypraveni, nejsme proti a souhlasime. Pripadne podrobnosti dodaji Kuberkovi. Priste muzeme poslat zpravu primo do redakce. Poslete nam prosim pripadne pripominky k forme textu. Dekujeme za pomoc.

P.S. pro Arnosta: prosim vyrad me ze seznamu kam posilas vtipky a jine zpravy. Internet je tu pomaly. Diky. Ale jinak klidne pis.

P.S.: pro Tomase: Tolkien urcite musek navstivit krajinu kolem Araratu a inspiroval se tak k popisu Mordoru. Lavova pole 20km dlouha jsou desiva.

P.S.: pro Blanku a Miru: mozna vas navstivi jedna australanka, kterou jsme potklali u Vanu. Chysta se i do cech a my ji dali vasi adresu. Bude to tak za dva mesice. Napiste jak se mate a co delate. Nic o vas nevime.

P.S. Zdena a Rada: Pokud jste vylezli i posledni 4 metry na Erciyes, mate nas velky obdiv.

Další: Irán ...
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz