fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Irán

posláno: 5.11.2000, Sukkur, Pakistán

Uz si vice nez tyden uzivame Pakistanskeho podnebi, ale v nasem povidani se musime vratit zpet a navazat na Turecko, kde jsme se s vami naposledy rozloucili.

Pod vecne zasnezenym Araratem jsme poustni krajinou dojeli 16.10. k turecko-iranske hranici. Poslednich 500m na tureckem uzemi jsme prosli mezi cekajicimi kamiony pesky a vstoupili do celni budovy. Bez problemu jsme ziskali turecke vystupni razitko a byli vpusteni do neutralniho prostoru. Byla to prostorna vykachlikovana mistnost plna lidi, kteri se mijeli na ceste z Turecka do Iranu a z Iranu do Turecka. Vzduch zde byl temer nedychatelny. Z oci do oci si zde z obrazu hledi turecky oblibenec Ataturk a vudce iranske revoluce Chomejny. Mistnost je prvnim mistem, kde se zeny jedouci z Turecka musi zahalirt satkem, tak jak to vyzaduyji iranske zakony. Vstupni razitko do Iranu jsme ziskali rychle a bez problemu a ani celni prohlidka se k nasemu prekvapeni nekonala. Mohli bychom tak propasovat pro muslimy zakazany alkohol, zapadni kazety i obrazky nezahalenych zen. Cely prechod hranic nam tak trval jenom 1,5 hodiny. Oproti Turecku jsme v pase meli pouze tranzitni vizum na 5 dni. Nasim ukolem cislo jedna bylo tedy prodlouzeni viza. Cekalo nas 3000 km a pokud by nam vizum neprodlopuzili, meli bychom cas pouze na prujezd Iranem.

Z hranic jsme pesky vyrazili do 2 km vzdaleneho prvniho iranskeho mesta Bazarganu. Hned po prekroceni hranic se na nas vrhli vekslaci a taxikari. Zatimco na nabidky vekslaku jsme nereagovali, nabidky taxikaru zneli zajimave. Odvoz do 300 km vzdaleneho Tabrizu delal pro 4 lidi 4USD/osobu. Znelo to zajimave a tak jsme si placli. Pro nas byla preprava levna a rychla a taxikar take neprodelal. Pri cene benzinu 2,-Kc/litr ho cesta tam i zpet stala jen 120,-Kc. Drazsi pro nej byl zrejme cas a tak vyrazil jako blazen, predjizdel vsude a na protijedouci jenom troubil. Gabca vzala vaznou situaci do svych rukou a naznacila mu at zpomali. Opravdu jel pak uz klidneji, v Evrope by ale stejne prisel o ridicak. V Tabrizu nas zavezl primo pred pekny hotel Pars a my zjistili, ze i bydleni je v Iranu levne (1USD/osobu).

Jeste v podvecer jsme vyrazili do mesta. Oproti Turecku tu bylo cistreji a kramky mely evropstejsi vzhled. Byl tu ale jeden hacek - pismo. V Iranu se hovori Farsi a pise persky (klikyhaky psane zprava doleva, zhora dolu a v knihach i casopisech odzadu dopredu). Nemeli jsme ani mapu a tak jsme ve meste zpocatku tapali. Z nasi situace nas vsak zachranil pruvodce statni informacni kancelare pro turisty Nasser, ktery se stal pro zbytek vecera nasim spolecnikem. Pomohl nam vymenit penize (1USD = 8100 iranskych rialu, IR), vzal nas na caj a objednal mistni specialitu Abgust. V prekladu je to voda a maso, pridana je zelenina, lusteniny a brambory zalite vyvarem a podavane v keramickych dzbancich s chlebem. Poprve jsame take ochutnali vehlasnou limcu Zam Zam PIPI.

Druhy den rano jsme nejprve zamirili na policejni stanici pozadat o prodlouzeni viza. Bohuzel jsme neuspeli a jelikoz nam zbyvali posledni 4 dny, rozhodli jsme se vynechat obri metropoli Teheran a pokracovat dal do Esfahanu. V Tabrizu jsme si alespon prohledli nejvetsi kryty iransky bazar (3,5 km chodeb) a modrou mesitu, ktera je vsak v desolatnim stavu. Do Esfahanu, nejkrasnejsiho iranskeho mesta, jsme jeli nocnim autobusem. Listek na 900 km dlouhou trasu stal neuveritelnych 100,-Kc. Stejne jako Turci i Iranci hodne cestuji. Autobusovy ani automobilovy park vsak nezaznamenal od revoluce v r. 1978 temer zadnou obnovu. Jeli jsme tedy sice Mercedesem Super de Luxe, ale z roku 1970. Maximalni cestovni rychlost doshovala 70km / hod, misto caje a susenek se podavala jenom voda, ridici kourili, ale jizda byla pohodlna. O tom, ze se v Esfahanu sjizdeji vsichni turisti nas presvedcil hotylek Amirkabir plny Anglicanu, Francouzu, Nemcu a Japoncu. V Esfahanu jsme ucinili druhy pokus o prodlouzeni viza a byli jsme uspesni. Iranska policistka zahalena v cadoru nam prodlopuzila viza o 6 dni a my mohli zmirnit nas sprint pres Iran. Po tri dny jsme zustali v Esfahanu a vychutnavali atmosferu mesta. Centrem Esfahanu je nadheren namesti Emam, udajne treti nejvetsi na svete. Je obklopeno bazarem se stovkami karmku a dilnicek, proslulymi mesitami s vyzdoubou z modre keramiky a palacem. Hned prvni den jsme byli pozvani do cajovny nba terase nad namestim a pri salcich caje a vuni vodni dymky pozorovali, jak se namesti postupne rozsveci. Esfahan je take mesto zelene plne nadhernych zahrad a parku. Na jare a pocatkem leta mestem proteka siroka reka, ktera je zdobena peti mosty.

Uz v Esfahanu jsme meli moznost povsimnout si jistych zmen, kterymi prosel Iran v otazce oblekani a mravu za posledni dva roky. Na ulicich byl videt temer stejny pocet zen jako muzu. Nektere zeny byly obleceny v dlouhych modernich kabatech ci plastich, do barvy mely ladene boty, kabelku i satek. Satky byly casto lehke, vzdusne, barevne, uvazane jen na pul halvy. Oproti tomuy jine iranky, mezi nimi i mlade oblekaly klasicky cerny cador, zahalujici jejich telo od hlavy az na zem. Zachovano zustava i to, ze se cizi muz nesmi dat do reci z cizi zenou (udajne to tak funguje i mezi studenty na univerzitach) a zajimavosti je, ze v mestske doprave zasadne zaujimaji muzi mista vpredu a zeny vzadu autobusu. Jako protiklad jsme ale zase videli nejednu dvojici mladych irancu vedouci se za ruce. Iran v tomto ohledu prochazi velkymi zmenami. V Esfahanu, stejne tak jako v celem Iranu nas na ulici oslovoval temer kazdy druhy clovek. Nektery rekl jen: :"Vitejte v Iranu", jiny se zastavil a ptal se odkud jsme a jak se nam zde libi, nasli se ale i taci kteri s nami klidne hodinu sedeli a povidali. Bylo to prijemne, ale nekdy bylo tezke stravit alespon chvilku v klidu a o samote.

Esfahan jsme opousteli v patek a prestoze jsme vedeli, ze je tento den pro muslimy dnem volna, prekvapilo nas, ze byly veskere obchody zavreny a mesto temer prazdne. Pouze v zahradach a parcich sedely na dekach cele pocetne rodiny a piknikovaly. Pres nesouhlas nekterych turistu z naseho hotylku jsme se rozhodli dalsi presun nocnim autobusem do Sirazu ukoncit drive, vystoupit nedaleko pamatky Persepolis a prespat ve stanu. Presne misto naseho vystupu u Persepole resila cela posadka autobusu a dalsich 12 pasazeru. Nakonec jsme se s nimi prece jen rozloucili a vystoupili do tmy asi 4 km od Persepole. Kraceli jsme dlouhou rovnou ulici a odmitli nekolik nabidek svezt nas k cili za penize. Majitel posledniho auta, ktere nam zastavilo, vsak penize nechtel a navic nas pozval prespat do sve rodiny. Naskytla se nam tak moznost i za tak kratkou dobu pobytu v Iranu naqhlednout do zivota iranskle rodiny. Opet jsme poznali prijemnou pohostinnost a vuli splnit nase kazde prani. Hostitel Hamat nam navic umoznil vstup zdarma do predrazene turisticke pamatky - hlavniho mesta perske rise - Persepolis (vstup 6USD/osobu). Pri spolecnem povidani jsme se dozvedeli, ze plnych 90% obyvatel Iranu neni spokojeno s totalitnim vedenim statu a nesouhlasi ani s vladou ani s prezidentem. Vesnice Persepolis je cela "protivladne" zamerena a nedostava tak od statu zadne dotace.

23.10. jsme se rozloucili s milymi prateli a vesnici Persepolis a minibusem za 7,50,-Kc prejeli do 50 km vzdaleneho Shirazu. Zde jsme zustali pouze jednu noc. Ve meste krome nocniho bazaru stala za videni pouze "zrcatkova" mesita, kterou jsme navstivili druhy den. Na nadvori pred mesitu byla Gabca vpustena az po zahaleni do cadoru. Zde kupodivu nestacila ani dlouha sukne, cerna halenka s dlouhym rukavem a cerny satek. Zrcatkova mesita je opravdu nadherna (vnitrni steny jsou pokryty desitkami tisic malych zrcatek a barevnych sklicek). Navic je zrejme velmi vyznamna pro vsechny iranske muslimy. Vnitrni prostory ma oddelene zvlast pro muze a zvlast pro zeny.

V Shirazu, ale i v jinych iranskych mestech jsme si kazde rano dosli koupit cerstvi, jeste teply chleb (placku za 2,-Kc) z poulicni pekarnicky a velky bily jogurt (10,-Kc). Behem dne jsme se casto zastavovali na limcu ZamZam (2,50,-Kc) a nekolikrat jsme ochutnali sendvic (s rybou, hamburgrem ci salatem, 15,-Kc). Moc nam chutnal ovocny dzus z cerstveho ovoce (10,-Kc). Ovoce na trhu bylo levne, ale nebyl velky vyber. Dvakrat jsme zkusili vyborne cerstve datle.

Pri nocnim prejezdu z Shirazu do Bamu nas cekala prvni neprijemna zkusenost s lidmi. Pri nocni blaznive jizde se nam na polovicni ceste rozbil autobus. Za hodinu prijel jiny autobus jedouci do Bamu. Novy ridic si prohledl nas listek a souhlasil s nasim nastupem. Po 50ti km po nas vsak zacal vyzadovat nove zaplaceni. Vysvetlili jsme mu, ze listek az do Bamu mame koupeny uz ze Shirazu, ale on trval na svem. Dolary po nas vyzadoval i na konecne v Bamu. Rada vedel, ze je v pravu a nezaplatil. Situaci nakonec vyresil az kolemjdouci policajt a jedna iranka mluvici anglicky. Ridic odjel s neporizenou.

V Bamu jsme byli ve statni svatek, takze nas cekalo prazdne mesto. Pesky jsme dosli k pevnosti Bam. Na misto zaplaceni vysokeho vstupneho (150,-Kc/osobu) jsme posnidali v nedalekem palmovem parciku, pohovorili se Slovakem Rastou a zahrali marijas. Z Bamu nas cekal prejezd do posledniho iranskeho mesta, do Zahedanu. Vyjeli jsme autobusem odpoledne a jeste za svetla meli moznost pozorovat uzasnou poustni krajinu, kterou jsme projizdeli. Misty byla jen do nekonecna se rozprostirajici cerna rovina. Zapad slunce nad pousti byl nadhernym zazitkem. Poustni mesto Zahedan je pouze prestupnim mistem do Iranu, a tak jsme zde, stejne jako vsichni ostatni turiste, pouze prespali. 26.10., kdy nam koncilo iranske vizum, jsme vyrazili na hranice. Se slovy "No bus to Mirjawe" nam v hotelu automaticky objednali taxikare, ktery chtel za 120 km cestu na hranicni prechod Mirjawe/Taftan 12 USD. S diky jsme odmitli a vyrazili hledat levnejsi dopravni prostredek. Na nedalekem autobusovem nadrazi jsme nakonec sehnali pickup za 3,5USD (pozdeji jsme zjistli, ze z druhe strany mesta se lze na hranice dostat dokonce za 1,5 USD). Cestu na korbe pickupu s nami symbolicky sdilely ctyri zcela zahalene zeny. Silnice se vlnila kamenitou pousti, slunce palilo a my se nezadrzitelne blizili k dalsi muslimske zemi - Pakistanu.

Jedenact dni k poznani tak velke zeme jako je Iran je malo. Muzeme ale rici, ze je to pro cestovani bezpecna zeme, ktara nas mile prekvapila a jeste dlouho nam bude znit v usich pozdrav mistnich lidi: "Welcome to Iran".

Za 11 dni jsme napric Iranem urazili 3000 km, ktere nas staly pouze 14 USD, tj. 560,-Kc/osoba. Celkem jsme zde utratili 43 USD / osobu.

Na dalsi pokracovani si budete muset pockat az do prosince, kdy dorazime do Indie a sepiseme povidani o Pakistanu. Jen vam prozradime, ze i zde se nam moc libi.

Zdravime vsechny nase priznivce. Mejte se krasne (jako my).

Gabca a Rada

Další: Pakistán ...
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz