fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Indie - druhý díl

posláno: 21. 2. 2001, Dilí, Indie

Zdravime vsechny nase priznivce,

podruhe z Delhi, po temer trech mesicich putovani Indii. Pripravujeme se zde na cestovani a trekovani v Nepalu a sepsali jsme povidani o druhe pulce naseho cestovani po Indii.

Kdyz si ted vzpomeneme na nase prvni dny v Indii, musime priznat, ze jsme se tu ze zacatku necitili nejlepe. Zvlaste pak, kdyz nam jeste v myslenkach doznivaly krasne zazitky z pohostinnych muslimskych zemich. Ale stejne tak, jako vetsina ostatnich cestovatelu, i my jsme si postupne zvykli na naprosto odlisny styl zivota a Indii si oblibili. Asi nejvetsi zasluhu na teto zmene mel dukladny odpocinek na plazich v Goe, dale pak smer nasi cesty na jih, kde, jak se rika, je Indie opravdu Indii a v neposledni rade vynechani vetsich rusnych mest.

Minule vypraveni jsme zakoncili nasim prijezdem do Goi. Po temer 4 mesicich putovani byl pobyt v Goe opravdovou relaxaci. Vyhnuli jsme se vyhlasenym a rusnym plazim na severu a 10 dni stravili v jeji jizni casti. Goa je nejmensim a nejmladsim statem Indie. Po dlouhou dobu v historii byla portugalskou kolonii. Rimsko-katolicke nabozenstvi je tu na prvnim miste i pred hinduismem a zvlaste ve vanocnim case to bylo patrne na kazdem kroku. Domy byly vyzdobeny vanocnimi hvezdami, svickami a krasnymi betlemy. V ulicich je videt mnohem vice zen v klasickych kostymcich (halenka + sukne) namisto tradicnich indickych sarich. Podel pobrezi i ve vnitrozemi prosvitaji mezi palmovymi haji zarive bile kostely. Ve mestech lze na trzich krome vsudypritomnych ryb koupit i maso a podomacku vyrabene salamy. V mestskych i mezimestskych autobusech mnohem casteji prevladaji krestanske symboly s Jezisem a panenkou Marii a lide tu uzivaji krestanska jmena (Danoa Maria, Jose Pedro). Goa je jednim ze statu z nejvyssi vzdelanosti v Indii.

Dvacet kilometru dlouhe pobrezi s bilym piskem a kokosovymi palmami jsme poznavali predevsim na vypujcenych kolech. Koupani v cistem mori, ochutnavani ryb, kokosu a ananasu bylo nasi nejdulezitejsi denni starosti. Radne vysluneni a opaleni jsme dne 9.1. vyrazili smerem na jih a jeste dva romanticke dny stravili na opustenem skalnatem poloostrove u stare portugalske pevnosti Cabo de Rama. Odkazani jen na nase rybarske umeni jsme nastesti nebyli (nic jsme nechytli), ale vetsina dennich tekutin pochazela z kokosoveho mleka. Rada na konec splhal po palmach jako domorodec.

Dalsi nase cesta vedla od pobrezi smerem do vnitrozemi statu Karnataka. V nepropustnych pralesich v hornate krajine se tu asi 100 km od pobrezi nachazeji vodopady Jog Falls, kde jsme stravili dva dny s noclehem opet ve stanu. Do 250 m hlubokeho skalnateho udolin padaji hned ctyri vodopady vedle sebe. Do kanonu lze po nekonecnych kamennych schodech sestoupit a obdivovat vodni masu i vecne pritomne zarive duhy.

Nekolikahodinovym umornym autobusovym prejezdem jsme se presunuli do mesta Hassan, ktere bylo nasi zakladnou pro navstevy hinduistickych chramu Belur a Halebid. Chramy pochazeji z pocatku 12. st. a pro svou krasu jsou srovnavany napr. s mnohem znamejsim Kajurahem. Vnejsi zdi jsou vyzdobeny stovkami sosek bohu, bohyn a vyjevu z kazdodenniho zivota tehdejsi doby. Dalsi zastavka patrila nejznamejsimu jinistickemu poutnimu mistu Sravanabelagola. Zde jsme stravili dva dny s noclehem v Dharamsale (jednoducha ubytovna pro stovky poutniku). Snad z kazdeho mista Sravanabelagoly je viditelna 17 m vysoka socha Gomateshwary (jeden z jinistickych ucitelu), postavena na zulove 300 m vysoke skale. Po 700 schodech je mozne vystoupat, poklonit se sose, prohlednout si chram a obdivovat nadherne vyhledy na okolni krajinu.

V nedalekem meste Mysore ve state Karnataka jsme stravili dalsi ctyri dny. Mysore je velmi prijemnym a mezi cestovateli oblibenym mestem, ve kterem je soustredena hlavni vyroba vonnych tycinek v Indii. Navstivili jsme zde jedinou tovarnu na svete, ktera vyrabi vonny olej ze santaloveho dreva. Na ulicich je nepreberne mnozstvi obchudku s krasne vyrezavanymi drevenymi sochami (ze santaloveho dreva) a ve meste se nachazi nejvetsi a nejzajimavejsi trh, ktery jsme v Indii videli. Gabca se v Mysore odvazila k obavanemu indickemu zubari, ktery ji v luxusni zapadne vybavene ordinaci americkou bilou plombou napravil skody po zakousnuti do kokosoveho orechu (v Goe).

V jizni casti Indie, prevazne ve statech Karnataka, Kerala a Tamil Nadu, se nachazi cela rada narodnich parku a reservaci zasluhujicich se o zachovani neporusene prirody a tim i o zachranu ohrozenych druhu zvirat. V Indii napr. od roku 1973 existuje organizace s nazvem "Projekt Tiger", sdruzujici 23 narodnich parku a reservaci, ve kterych doposud ziji tygri. (doposud zde existuje pytlactvi, za ucelem vyvozu tygrich vyrobku do Ciny).

Dne 20.1. jsme z Karnataky prejeli do statu Tamil Nadu a na dva dny se zastavili v narodnim parku Mudumulai. Volne prochazeni prirodou, tak jak jsme je poznali napr. v NP v USA, je zde zakazano. Absolvovali jsme tedy alespon projizdku minibusem a ranni slonni safari. V to, ze spatrime tygra jsme ani nedoufali, ale ranni prochazka na slonu Mahesovi probouzejici se prirodou urcite petri k nasim nezapomenutelnym zazitkum. Videli jsme srnky, antilopy, letajici veverky a divoke pavy.

Z NP Mudumulai rozprostirajicim se na upati hor Nilgiris v nadmorske vysce 900 m jsme minibusem vystoupali do horskeho strediska Ootty. Prevyseni 1350m jsme zvladli behem 15 km a musime priznat, ze tak strmou silnici jsme v zivote nevideli. Uz varujici cedule pro motoristy na pocatku stoupani vypovidala o vsem: "Ridici pozor! Budete muset poradne tyrat sva vozidla, aby vyjela az nahoru!" Dolu bychom, ale stejnou cestou jet nechteli.

Horske stredisko Ootty se nachazi v nadm. vysce 2250 m a je hlavnim centrem pro navstevu hor Nilgiris. Zaznamenali jsme zde vyrazne ochlazeni, predevsim v noci se teploty priblizovali 0 st.C. My jsme z Ootty vyrazili na ctyrdenni vylet do hor, predevsim za cajovymi plantazemi, ktere se vsude v okoli nachazeji. Prvni den jsme prochazeli pustou krajinou, v jakou jsme ani nedoufali, ze muzeme, predevsim v Indii, spatrit.

Na jednom z vrcholu jsme prijali pozvani na kavu od hlidace jakehosi vysilace. Nas hostitel Antonio slouzil 17 let u indicke armady, bojoval na Sri Lance, v Somalsku a v Kasmiru a mel zkusenosti se zabijenim lidi, zivotem v busi i pojidanim tygriho masa (nam vsak udelal dobre kafe a popral stastnou cestu). Tento den jsme zavrsili vystupem a prespanim na nejvyssim vrcholu pohori Nilgiris, na hore Dodabeta (2650 m.n.m.).

Dalsi dny jsme prochazeli mezi cajovymi plantazemi a fotili sberacky caje splhajici po prikrych svazich. Z pohori Nilgiris pochazi druha nejvetsi produkce indickeho caje po oblastech na SV Indie (Assam, Darjeeling). 26. ledna jsme se rozloucili s chladnym horskym podnebim a ozubenym parnim vlackem sjeli jednim z nejhlubsich udoli na svete opet do nizin. Cestou jsme se seznamili s prijemnou dvojici nemeckych cestovatelu Tatianou a Lorencem, se kterymi jsme prozili nasledujicich 14 dni.

Nase dalsi zastaveni patrilo pobreznimu mestu Ernakulam se znamejsi ostrovni casti Fort Kochin, ve state Kerala. Zde jsme navstivili divadlo a shledli klasicke keralske tanecni predstaveni Kathakali. Uz samotne liceni a oblekani hercu pred predstavenim bylo zajimavou hodinovou podivanou. Po nekolik dnu jsme trajektem preplouvali z moderniho Ernakulamu do byvale rybarske vesnice Kochin, obdivovali stare cinske rybarske site, prochazeli zidovskou ctvrti, navstivili Synagogu a ochutnali jidla pripravena z cerstve vylovenych ryb.

Nejznamejsim turistickym lakadlem ve state Kerala je atrakce zvana "Backwaters". Backwaters znamena plavbu po soustave kanalu a jezer podel morskeho pobrezi a je idelani kombinaci cestovani a zabavy. Cestovatel si zde muze vybrat ze siroke nabidky nejruznejsich plavidel od pravidelnych trajektovych linek pro domorodce, pres turisticke soukrome motorove lode az po luxusni housboty.

My jsme s nasimi kamarady podnikli dve plavby: prvni, kratsi spolu s mistnimi obyvateli dopravujicimi se timto zpusobem do svych obydli a druhou, celodenni na turisticke lodi pro cca 50 osob. Behem obou dnu jsme chvilemi projizdeli uzkymi kanaly huste zarostlymi vodnimi rostlinami a chvilemi zase po sirokych vodnich hladinach, po kterych se prohanely sem a tam male a velke drevene rybarske lode. Breh podel kanalu je tvoren uzkym pruhem pudy porostlym bananovniky a palmami. Ve svych jednoduchych stavenich zde zije hrstka vesnicanu. Dal za timto pruhem pudy se rozkladaji nekonecna ryzova pole. Kazdodenni zivot mistnich obyvatel je zde uzce spjat s vodou.

V Kerale jsme se rozhodli jeste jednou zajet na nekterou z mnoha plazi a naposledy v Indii si uzit koupani v mori. Dva dny jsme stravili na prijemne plazi Varkala, ktera je lemovana cervenymi utesy s kokosovymi palmami.

K zavrseni nasi cesty na jih nam z plaze Varkala zbyvalo jiz jen 150 km. Dne 4. unora jsme poslednim vlakovym prejezdem dosahli nejjiznejsiho bodu Indie, mysu Comorin neboli Kanyakumari ve state Tamil Nadu. Na samotne spicce indickeho subkontinentu se zde nachazi klasicke male indicke mestecko a na skalnatem ostrove 400 m od pobrezi hinduisticky chram. Spolu se stovkami Indu jsme na pobrezi obdivovali magicky zapad slunce na "konci sveta".

Z Kanyakumari jsme se poprve po dlouhe dobe otocili na sever a autobusem prejeli do mesta Madurai. V Madurai se nachazi jeden z nejvetsich chramovych komplexu v Indii s 12 vezemi posetymi barevnymi soskami bohu, bohyn, demonu aj. Mesto je proslule svou textilni tradici a nachazi se zde velky trh, kde muzete zakoupit jakoukoliv latku a do 1 - 2 hodin vam bude usit jakykoliv model ci napodobenina stareho obleceni. Gabca si zde koupila krasne zlute sari a nechala usit kratkou halenku. Nasledujici dny se pak po mestech prochazela jako rodila Indka.

V Madurai jsme se dne 7. unora rozloucili s kamarady Tatianou a Lorenzem a vydali se na dlouhy prejezd na sever. Ve 3 vlakovych spojenich z Madurae do Madrasu, z Madrasu do Kalkaty a z Kalkaty do Varanasi jsme zvladli urazit cestu, ktera nam na jih trvala 2 mesice. Behem tri dnu a tri noci stravenych ve vlacich jsme ujeli temer 3000 km.

Jedna z poslednich zastavek v Indii patrila nejvyznamnejsimu poutnimu mistu hinduistu a velmi oblibenemu turistickemu mestu - Varanasi. Po dlouhem prejezdu z jihu nas privitalo velke a velmi prelidnene mesto s rusnymi ulicemi. Ve stare casti Varanasi, u posvatne reky Gangy, vsak melo svoji pusobivou atmosferu. Jiz od casneho rana ke koupacim ghatum prichazeji stovky hinduistu, aby se vykoupali a pomodlili v posvatne rece. Krasnym zazitkem byla projizdka lodkou za magickeho ranniho svetla a velice silnym zazitkem bylo pozorovani deni na spalovacim ghatu.

V utery 13. unora jsme nocnim vlakem prejeli do Delhi, odkud jsme zamysleli podniknout jeste patecni jednodenni vylet do Agry, k prohlidce Taj Mahalu. Bohuzel na turistickych informacich v Delhi nas cekala posledni nemila zprava o teto pamatce - patecni volny vstup byl zrusen, Taj Mahal tedy neuvidime.

V Delhi nyni prozivame posledni dny nasi navstevy Indie. Nasi denni naplni je predevsim odpocinek a organizovani veci souvisejicich s nasi dalsi cestou. Uspesne jsme obdrzeli nepalske a cinske vizum a pristi tyden vstoupime na nepalske uzemi. Zde planujeme podniknout 2 treky, o kterych vam podrobneji napiseme v pristim povidani z Kathmandu.

Na zaver jeste dodavame nekolik nasich subjektivnich postrehu z Indie:

Evropan muze projizdet Indii krizem krazem cele mesice a zrejme neustale bude v uzasu nad odlisnym chovanim Inda.

Ind napriklad prirozene nezna pojem fronta a cekani v rade. Na nekterych uradech sice existuji cedule "Dodrzujte poradi", ale skutecnost vypada naprosto jinak. U prodejniho okenka vlakovych jizdenek napr. stoji clovek, zleva i zprava strkaji zaroven do stejneho okynka sve zadosti jini dva zajemci a zezadu se na nej tlaci houf dalsich (nezridka take prijde jedinec a bez jakehokoliv duvodu predbehne zastup jakztakz cekajich v rade).

Nastupovani do vlaku, zvlaste na prelidnenem severu: u kazdych dveri pozvolna prijizdejiciho vlaku na nastupiste se utvori chumel lidi a bezi s vlakem, dokud uplne nezastavi. Potom se okamzite vrhnou do dveri, aniz by vyckali na vystup lidi z vlaku. V takovychto pripadech vznikaji neresitelne zacpy.

Nastupovani do autobusu, zvlaste na teplem jihu, kde autobusy nemaji okenka: autobus projizdi na konecnou stanici na autobusovem nadrazi, lide se zvedaji ze sedadel a tlaci se v ulicce. Zaroven desitky jinych Indu, kteri cekaji na nastup do autobusu, jeste za jizdy vhazuji okenky na sedadla sve veci a blokuji si sedadla. Vsechna sedadla jsou tak obsazena, jeste nez vystoupi prijizdejici lide.

Ve vlacich i v autobusech jsou vetsinou sedadla pro tri lidi, nezridka vsak na nich sedi i pet jedincu. Prisedani noveho cloveka probiha zpusobem, ze bez jedineho slova pokyne rukou, aby se lide zmackli, sedne si na uzoucky prouzek volneho mista a behem natrasani za jizdy se plne vklini mezi sedici.

Ve vlacich a autobusech je take zvykem pujcovat si bez vyptani cizi noviny a casopisy. Pokus si napriklad clovek na chvili odlozi noviny, je pravdepodobne, ze si je v minute nekdo zabere a tisk pak koluje po vlaku, dokud si pro nej majitel nedojde.

V neustalem uzasu jsme take byli z konzumace jidla. O mlaskani, srkani a zvykani s otevrenou pusou ani nemluvime, ale fascinujici bylo hneteni si kulicky ryze s omackou prsty a vhazovani sousta do pusy. Behem kousani pak prsty prehrabuji ryzi a pripravuji dalsi sousto.

Fenomenem vsech Indu, Indek, ale mnohdy i odrostlejsich deti je prezvykovani cerveneho prasku v puse a plyvani cervenych slin kdekoliv a kdykoliv. Doslova odpudive je bavit se s urednikem, ktery ma rty, zuby a dasne cervene jak upir a nemuze poradne vyslovovat, protoze ma pusu plnou slin. O poplyvanych cervenych zdech a rozich v cekarnach, na postach, ale treba i na hotelovych pokojich ani nemluvime.

Velice zvlastni a legracni je typicke indicke pokyvovani hlavou ze strany na stranu. Timto pohybem davaji Indove najevo souhlas a pozornost v rozhovoru. Videli jsme mnoho zapadnich cestovatelu napodobovat tento pohyb, ale zrejme nemame dostatecne uvolnene krcni svaly.

Pro Inda je take typicke bezprostredni a temer detske ocumovani cehokoliv. Staci si na ulici rozdelavat batoh, ci listovat v pruvodci nebo se i muze cokoliv prihodit jinym Indum a hned je kolem skupinka "cumilu".

Vzhledem k temer absolutni absenci verejnych zachodku ve vetsine indickych mest, nastava problem, co si pocit v pripade potreby. Indove svou potrebu resi okamzite kdekoliv a kdykoliv, striktneji ve drepu ci odvazneji ve stoje. Ve vetsich mestech k tomuto ucelu slouzi vykachlikovane koje bez dveri, v jejichz okoli se siri neprijemny zapach.

Pri nasich prejezdech ve vlacich jsme take zaznamenali skutecnost, ze casne rano jsou pozemky za vesnicemi obsypane drepicimi postavickami s holym pozadim a s bandaskou vody vedle sebe (nikdo nechce mit znecistene bezprostredni okoli sveho domecku).

Vsechny tyto postrehy jsou pouze zajimave pro pozorovatele (ukazuji na odlisnosti mezi Indem a Evropanem), nejsou vsak nikterak vazne ci nebezpecne. Za poslednich par let v Indii vsak vzniknul podstatne vaznejsi problem velmi ohrozujici zivotni prostredi. Papirove pytliky, obaly z novinoveho papiru a prirodnich materialu byly vystridany plastikovymi pytliky a taskami. I v kazde sebemensi vesnici je kazda polozka z nakupu zvlast balena do plastikoveho pytliku a ty potom spolu s jinym odpadem "zdobi" indicke ulice.

To je pro dnesek i tento mesic vse, mejte se moc hezky a drzte nam palce, at nam v horach nedochazi dech a dobra nalada.

Zdravi,

Gabca a Rada

Další: Nepál
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz