fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Nepál

posláno: 4. 5. 2001, Bangkok, Thajsko

Zdravime vsechny nase priznivce,

potime se v mokrem a horkem Bangkoku a konecne jsme zvladli sepsat povidani o dvou mesicich ztravenych v Nepalu. Protoze se nam tam moc libilo, je to ponekud delsi.

Posledni zprava o nasi ceste konci v indickem Delhi, kde jsme si zarizovali cinske a nepalske vizum. Z Indie jsme se rozhodli vyjet nejblizsim hranicnim prechodem, ktery vede z indickeho mesta Banbasa do nepalskeho Mahendranagaru. Tento prechod je nejzapadneji polozenym a nejmene pouzivanym hranicnim prechodem. Hlavnim duvodem, proc jsme se pro nej rozhodli, byla moznost projet a poznat jizni cast Nepalu zvanou Terai.

Tato oblast se rozprostira po cele delce nepalskeho kralovstvi (800 km od zapadu k vychodu), ale je pouze nekolik desitek kilometru siroka (od indickych hranic k prvnimu retezu nepalskych hor). Ackoliv byla az do 50. let tohoto stoleti kvuli vyskytu malarie temer neobydlena, dnes, po vymyceni malarie, zde zije asi polovina obyvatel Nepalu (Nepal ma celkem 21 mio.). Nadmorska vyska Teraie, max. 150 mnm, vysoce kontrastuje s blizkymi nejvyssimi vrcholky sveta.

Primarni obzivou v Terai, jakoz i v celem Nepalu, je zemedelstvi, a tak jsme behem prujezdu pozorovali male vesnicky, kolem kterych se rozprostiraji nekonecna pole. Pred hromadnym osidlenim v teto oblasti volne zili tygri, leopardi, nosorozci a sloni. Ti jsou dnes spolu s mnozstvim jine zvere k videni v narodnich parcich, z nichz nejznamejsi je Kralovsky Narodni Park Chitwan.

Pri nasem prejezdu Terai jsme se na jeden nocleh dne 24.2. zastavili na okraji Narodniho Parku Bardia. Zde jsme se poprve setkali s milym a prijemnym pristupem Nepalcu k cizincum. Rozdilnost v mentalite nepalskych a indickych lidi jsme ocenovali behem naseho celeho pobytu v Nepalu. I kdyz je Nepal velmi chudym statem, pripadalo nam, jako by si Nepalci uvedomovali svou narodni hrdost souvisejici s tim, ze nikdy nebyli uplne podrobeni jinemu statu. Nepalci jsou velmi usmevavi, casto si zpivaji a maji velky smysl pro humor. Casto nam pripadalo, ze se chovaji bezprostredne jako deti.

Nekolika autobusy jsme ze zapadu prejeli az do stredniho Nepalu, do mesta Butawal. K nasemu prekvapeni nam prejezd netrval tyden, ale jen dva dny, nebot stare polni cesty byly nahrazeny novou silnici zvanou Mahendra highway, kde se nektere mosty pysni cedulkou s rokem vystavby 2000. Ridici toho vyuzivali, a tak jsme v nepalskych expresnich autobusech na zadnich sedadlech nadskakovali metr vysoko.

Z Butawalu jsme pres prvni retezec hor zamirili do mesta Pokhara. Asfalt byl vystridan prasnymi horskymi silnickami a expresni autobusy lokalnimi. Tyto autobusy jsou vyrabeny pro malinke Nepalce indickou firmou TATA. Rika se, ze na jedno misto pro Evropana se vejdou dva Indove a vmacknou se tri Nepalci. Abychom unikli nepohodli a hlasite nepalske muzice, obsadili jsme na celou osmihodinovou jizdu misto na strese. I kdyz jsme do cile dorazili zahaleni centimetrovym nanosem prachu, byl to krasny zazitek.

Autobusovym prejezdem jsme se tak presunuli do oblasti zvane Stredni hory, kde zije priblizne 45% populace. V teto casti Nepalu, ktera je siroka pouze zhruba 60 km se nachazi nejvetsi a nejznamejsi nepalska mesta zahrnujici hlavni mesto Kathmandu. Az na kathmandske a pokharske udoli tvori vetsinu teto oblasti 3-4tisicove hory, jejichz svahy jsou do posledniho volneho mistecka zemedelsky obdelavany. Posledni nejvetsi a nejmene osidlenou oblasti Nepalu jsou samotne Himalaje s 9ti vrcholky prevysujicimi 8.000m. Na severu prechazeji hory do 5ti tisicove nahorni planiny, ktera je jiz soucasti Tibetu. Zatimco jizni svahy jsou pravidelne pokryvany bohatymi srazkami, severni strana hor je v uplnem srazkovem stinu a dest a snih je tu vyjimkou.

Pokhara je stredne velke prijemne mesto s jezerem Phewa. Nachazi se v nadmorske vysce 700 m na predhuri Annapurnskych Himalaji. Je hlavnim vychodiskem pro trekovani v oblasti Annapuren. Primo z Pokhary jsou videt krasne zasnezene vrcholky hor zahrnujici Annapurnu I. , Annapurnu South, Annapurnu III. a IV. a majestatni horu Machapuchare. V Pokhare jsme se zdrzeli tri dny organizovanim veci pred prvnim trekem. Jeden den jsme podnikli zahrivaci vylet na nedaleky kopec Sarangkot (1.550mnm), z nehoz jsou vyhledy na Annapurnu jeste majestatnejsi. Trihodinove stoupani do velmi prudkeho kopce, vetsinou po kamennych schodech a prevyseni 700 m, nam dalo tusit, o cem bude cele chozeni po nepalskych horach. Bile vrcholky jako na dlani za krasneho slunecneho pocasi vsak byly opravdovym zadostiucinenim.

A pomalu se dostavame k vypraveni o tom, kvuli cemu jsme do Nepalu prijeli predevsim, k povidani o trekovani. Z anglickeho pruvodce nas zaujalo vysvetleni, jak vidi trekovani Nepalci.

Existuji jen tri duvody, proc se vyda Nepalec do hor:

1) protoze jdedomu do sve vesnice,

2) protoze vykonava nabozenskou pout,

3) protoze si vydelava penize jako nosic ci pruvodce.

To my jsme se do hor vydali za poznavanim a obdivovanim jejich nekonecne krasy.

Behem naseho dvoumesicniho pobytu v Nepalu jsme se rozhodli podniknout dva treky. Prvni kratsi (zahrivaci), 14ti denni v regionu Annapuren a druhy 30ti denni v regionu Everest. Vybrali jsme si dva nejnavstevovanejsi a pravdepodobne nejhezci treky. Ale vzhledem k tomu, ze jsme v Nepalu byli v jarni, mene vyhledavane sezone, nebyly treky prelidnene. Jarni sezona se na rozdil od te hlavni podzimni lisi predevsim casteji zatazenou oblohou a ne tak jasnymi vyhledy. I na jare vsak byva kazde dopoledne jasno a obloha se zatahuje az v odpolednich hodinach. Na jare jsou navic vyhledy na hory obohaceny kvetoucimi rododendrony a magnolijemi. Co se nas tyce, muzeme s radosti rici, ze jsme meli na pocasi stesti. Samozrejme jsme i nekolikrat zmokli a dokonce zazili v bezpeci lodgie snehovou bouri. Ale po vetsinu casu a predevsim v rozhodujicich dnech jsme meli jasno s krasnymi vyhledy.

Na prvni trek jsme se vypravili do oblasti zvane Annapurna Sanctuary, kde se nachazi zakladni tabor pro vystupy na Annapurnu I. jizni stenou a Annapurnu South. Tento trek patri do uzemi tzv. Annapurna Conservation Area Project (ACAP), ktery je obdobou narodniho parku. Narozdil od nej vsak zahrnuje i osady a vesnice, kde ziji lide, nemohou zde tedy platit prisna pravidla narodniho parku (napr. absolutni zakaz kaceni dreva). ACAP vznikl v roce 1986 v zajmu zachovani prirody, kultury a rozvoje turismu. Trek do Annapurna Sanctuary neni na seznamu treku vyzadujicich specialni trekove povoleni. V Pokhare jsme tedy zaplatili "pouze" 2.000 Rs / os (1.000 Kc) za vstup do narodniho parku.

Nas vylet zacal 4.3. autobusovym prejezdem z Pokhary do 40 km vzdalene vesnice Phedi (1.180mnm). Tam jsme si na zada vzali nase batohy a plni elanu a ocekavani vyrazili. Nase uvodni nadseni a temer vybehnuti vsak "zchladil" hned prvni kopec, ktery zacinal primo za vesnici. Velmi prudce jsme 2 hodiny stoupali lesem po vysokych kamennych schodech. Nastesti jsme malinko tusili, co nas ceka, zvolili jsme tedy rozvazne, vytrvalostni tempo, ktere jsme si udrzovali behem celeho trekovani a diky kteremu jsme vsude bez problemu vylezli. Behem prvnich ctyrech dnu jsme stoupali a klesali podel malych terasovitych policek, mijeli jsme jednotliva osamela staveni, ci prochazeli malou osadou, po zavesnych mostech prekracovali reky a pomalu, ale jiste se blizili k vysokym horam.

Krasne na tomto treku je, ze zasnezene velehory ma clovek porad pred ocima. Zpocatku mensi a v dalce, ale s rostoucim poctem dnu a kilometru se neuveritelne priblizuji a zvetsuji. Od tretiho dne nad nasimi kroky denne dohlizela posvatna hora Machapuchare. I kdyz je pro Hinduisty a Budhisty svatou horou, ma ponekud komicky nazev, Fish Tail (Rybi Ocas). Teprve po nekolika dnech pochodu jsme si overili, ze nazev plne vystihuje jeji tvar. Tato 6.993m vysoka hora nikdy nebyla pro svou posvatnost slezena. Trail do Annapurna Sanctuary vede v levem svahu hlubokeho udoli. Na konci udoli je jakasi vstupni brana do Annapurna Sanctuary tvorena zprava horou Machapuchare a zleva 6ti tisicovou horou Hiunchuli. Prave z jejich svahu hrozi po delsim snezeni nebezpeci lavin. Trail dokonce predposledni den nekolik lavinovych poli prekracuje.

My jsme nastesti meli jasne pocasi a tak jsme nezasypani lavinou po sesti dnech vytrvaleho stoupani dosahli lodgie v miste zvanem Machapuchare base camp (3.900mnm). Navecer se prihnala snehova vanice a napadlo 10cm noveho snehu. Behem noci se vsak vyjasnilo a ochladilo na odhadovanych -15st.C. Dne 9.3. jsme se probudili do nadherneho jasneho rana a velmi brzy vyrazili dobyt Annapurna base camp. Behem dvou hodin jsme po snehu vystoupali o 300m vyse do samotneho srdce Annapurna Sanctuary (4.200mnm). Z hrany ledovce vytekajiciho z upati Annapurny I. se nam otevrel pohled na obrovskou prirodni arenu. Stali jsme uprostred ni a v okruhu 5ti km nas obklopovaly 6ti, 7mi a 8mi tisicove hory. Pripadali jsme si uplne malinkati v tom kralovstvi snehu, ledu a kameni. Ztravili jsme zde cele dopoledne a obdivovali a fotili tichou krasu hor. Odpoledne jsme se opet vratili do lodgie v Machapuchare base campu a v prijemne spolecnosti dvou Norek a peti Americanu tu prozili druhy vecer.

Na tomto treku jsme s sebou nemeli stan a noclehy v lodgiich nam davaly prilezitost k mnoha zajimavym setkanim. Lodgie je turisticka ubytovna vetsinou s jednou velkou spolecenskou mistnosti, kde se u kamen travi odpoledne a vecery, s nekolika oddelenymi pokoji a s levnejsi spolecnou nocleharnou. V Annapurna Sanctuary jsou lodgie na velmi vysoke urovni se skolenym majitelem a vybornou kuchyni.

Nasledujici den jsme se rozloucili se snehem a sesli opet do teplejsich nizsich oblasti. Tesne pod hranici snehu se v Himalajich nachazi rododendronovy les. Rododendrony tu nevypadaji jako kere, ale spise jako stromy. Kmeny maji vselijak pohadkove pokroucene a porostle lisejniky. Vyzaduji vysoke mnozstvi srazek a v obdobi od pol. brezna do pol. kvetna bile, ruzove a cervene kvetou. Spolu s nimi jsou na stranich v Himalajich k videni rozkvetle bezliste magnolie, ktere na tmavych pozadich neuveritelne bile zari.

Velmi nas prekvapila pritomnost jakehosi druhu orchideji, ktere kvetly na kmenech drevin. Dalsi zajimavosti z rostlinne rise je pritomnost bambusu. Cele huste lesy bambusu se rozprostiraji hned pod urovni rododendronu a vesnicane je vyuzivaji k nejruznejsim ucelum, od pleteni tradicnich kosu pro nosice az po zebriky a leseni.

Cestou zpet do Annapurna Sanctuary jsme jeste podnikli bocni vylet do oblasti treku zvaneho "kolem Annapuren" v udoli reky Kari Khola, kterym lze behem nekolika dnu dojit do vesnice Jomson a pripadne pokracovat az do Tibetu. My jsme zde podnikli ranni vystup na vrchol Poon Hill, odkud se nam naskytl nadherny vyhled na retezec hor s 8mi tisicovkou Dhaulagiri uprostred a na Annapurny. Dalsi nase kroky jiz vedly zpet do udoli, do civilizace. Po dva dny jsme sestupovali po velmi prudkych schodech az jsme opet prisli k silnici, po ktere to byla uz jen otazka dvou hodin dostat se zpet do Pokhary. Do Pokhary jsme se vratili dne 16.3. plni krasnych zazitku z prvniho vyletu.

O dva dny pozdeji jsme se osmihodinovym autobusovym prejezdem presunuli z Pokhary do hlavniho mesta Nepalu do Kathmandu. Privitalo nas rusne milionove velkomesto zahalene v neustalem smogu (kathmandske udoli patri k nejvice znecistenym na svete). Stred mesta tvori uzke ulicky stareho mesta a namesti Durbar Square, kde se nachazi desitky malych chramu a palacu. Velice odlisnou casti mesta je moderni cast, kde se nachazi nakupni trida, siroke silnice se spoustou aut a vladni budovy. Dalsi, naprosto rozdilnou ctvrti, jakoby samostatnym ostruvkem ve meste, je ctvrt zvana Thamel. Vznikla z uzkych ulicek stareho mesta a nyni je ghetem turistu. Je zde nekonecne mnozstvi obchudku se suvenyry, hotelu a restauraci, nekolik pekarstvi ( s moc dobrymi vyrobky), mnoho turictickych kancelari, internetove kavarny a obchody s oblecenim a potrebami na trekovani. Vsechno zbozi se pysni znackami drahych zapadnich firem a jsou to opravdu zdarile napodobeniny.

Pred nasim druhym trekem jsme se v Kathmandu zdrzeli jen velmi kratce, oslavili trilete vyroci spolecneho zivota, Raduv svatek a 200 dni na ceste, vyzvedli si balik plny sladkosti od nasich maminek, nakoupili neco malo zasob na trek a autobusove jizdenky na cestu do Jiri.

Nas druhy trek do oblasti Everest regionu zacal dne 22.3. 10ti hodinovym autobusovym prejezdem z Kathmandu do Jiri. Obavanou jizdu hruzy jsme v poradku preckali a ve vesnici Jiri se ubytovali na posledni noc pred trekem. Ten vecer jsme zazili jakesi symbolicke privitani na treku do zakladniho tabora nejvyssi hory na svete. U vecere s nami sedel nenapadny Nepalec v ksiltovce. Nechal nas dojist a chvili pozoroval nasi hru kostek. Po te si tise prisedl a promluvil: "Ahoj, jmenuji se Puri Sherpa a 6x jsem byl na vrcholu Everestu ...". Zacali jsme si s nim povidat a dozvedeli se spoustu zajimavosti o lezeni na Mt. Everest, vcetne toho, ze se nyni v Everest base campu schazi 10 expedic, buduji se vyskove tabory, natahuji se lana, jaci karavany prinaseji ohromne zasoby a pomalu se sletavaji horolezci. Behem kvetna vrcholi jarni sezona pro vystupy na Mt. Everest.

My jsme vsak byli zatim na zacatku nasi cesty, v Jiri a od zasnezenych velikanu nas delilo nekolik narocnych dni pochodu. V Nepalu bohuzel existuje pravidlo, ze vsechny reky tekouci z Himalaji, tecou od severu k jihu a vytvareji hluboka udoli. Jednotliva ricni udoli jsou od sebe oddelena hrebeny hor, mnohdy pres 3.000m vysokymi. Silnice do Jiri, ktera byla dokoncena v 80. letech sice vyrazne zkratila cestu do regionu Mt.Everestu, stale vsak zbyva nekolik dnu chuze vychodnim smerem, nez se clovek dostane do toho spravneho udoli a muze zabocit doleva, na sever, k horam.

Prvni cast treku vede z Jiri do horske vesnice a turistickeho strediska Namche Bazar. Osm dnu jsme vytrvale stoupali pres pasy a klesali do udoli k rekam. Nejvyssi pas, pres ktery jsme se skrabali meril 3.530m a ten den jsme zvladli 2.000m prevyseni. Po takovem a podobnych vystupech vzdy nasledovalo klesani, ktere bylo mnohdy jeste narocnejsi. Vzdyt, co muzou rikat kolena na sestup o 1.500m nize v narocnem terenu ? Nejnize jsme se paradoxne dostali ctvrty den, kdy jsme se ocitli v nadmorske vysce 1.480m.

Tyto dny bylo teplo, ale pocasi nam moc nepralo. Hory byly zahaleny v neustalem mlznem oparu, neprselo, ale pripadali jsme si jako ve strasidelne pohadce. Cestou jsme potkavali jen velmi malo turistu, protoze prevazna vetsina z nich voli let z Kathmandu primo do Lukly. Usetri si tak sest dnu pochodu. Vecery jsme tedy zpocatku v lodgiich travili sami popr. v pritomnosti rodiny majitele. Mnohdy jsme totiz spali ve velmi jednoduchych ubytovnach, kde mala mistnost s ohnem slouzila zaroven jako jidelna pro turisty a kuchyn a jedina mistnost pro rodinu. Abychom setrili praci s varenim k veceri jsme si objednavali vetsinou dal bhat. Dal bhat je nepalskym narodnim jidlem a vetsina chudsich Nepalcu a vesnicane z hor temer nic jineho neji.

Slyseli jsme dokonce, ze jakmile maly Nepalec prestane pit materske mleko, ceka ho cely zivot jiz jen 2x denne dal bhat (coz je v dnesni dobe uz ponekud nadnesene). Dal bhat je ryze prelita cockovou polevkou (ruzne chuti a hustoty) a trochu varene zeleniny (smes brambor, kvetaku a zeli). Velikou vyhodou tohoto jidla je, ze stravnik vzdy dostava pridano, dokud neni uplne nasycen. Rada zustaval dal bhatu verny po vetsinu dni trekovani, Gabca naopak spise vyuzivala pestrejsi nabidky jinych stejne drahych jidel (cena dal bhatu se pohybuje od 25 Rs (13 Kc) v nizinach do 220 Rs (120 Kc) v nejvyse polezenych lodgiich). K snidani jsme si nejcasteji objednavali vlockovou kasi s mlekem a k obedu jsme si varili nudlovou polevku se zakoupenym jacim syrem.

Cestou do Namche Bazaru jsme si udelali malou zachazku, abychom si prohledli vesnici Luklu se slavnym letistem. Byli jsme vsak prekvapeni a uvedomili si, ze i v temer nemenicich se Himalajich kraci cas a rozvoj neuprosne vpred. Posvestna travnata pristavaci plocha tu byla zrovna nahrazovana asfaltem. Letadla tedy k nasemu zklamani neletala. Pro celou letosni sezonu jsou nahrazena helikopterami, kterych jsme videli spoustu.

Osmy den nas privitalo velike a dobre prosperujici horske turisticke stredisko Namche Bazar (3.450mnm). Nachazi se zde velke mnozstvi lodgii (nekolikapatrove kamenne budovy), obchody se suvenyry, nekolik pekarstvi s evropskymi vyrobky a dokonce i moznost internetoveho spojeni. Bylo fascinujici pozorovat, co vse sem lide dokazali prinest, vzdyt se Namche Bazar nachazi 7 dni pochodu od prvni silnice. Meli jsme stesti, protoze jsme do Namche Bazaru prisli v patek, tedy den pred vyhlasenym sobotnim bazarem. Po nekolik dni jsme cestou do Namche Bazaru kraceli v pruvodu nekolik desitek nepalskych nosicu, kteri na trh nesli ve svych pletenych kosich nejruznejsi zbozi. Prumerny nepalsky nosic dokaze v kosi s popruhem pres celo unest zhruba 40 - 50 kg, videli jsme ale i mnohe nesouci 60 - 70 kg. Vyjimkou nejsou ani takto pracujici zeny a deti (20 - 35 kg).

V Namche Bazaru jsme ztravili jeden aklimatizacni den. Na treku ve vyssi nadmorske vysce je nesmirne dulezite dodrzovat zasady zamezujici vzniku vysokohorske nemoci. Je dulezite stoupat velmi pomalu (ne vice nez 500 vyskovych metru denne), dodrzovat aklimatizacni dny a pit hodne tekutin (3 - 4 l denne). Potkavali jsme mnoho turistu s priznaky teto nemoci a slyseli jsme i o castych nutnych zasazich vrtulnikem. Rocne na tuto nemoc v Himalajich zemrou zhruba 3 turiste.

Severne od Namche Bazaru vedou do srdce hor ctyri udoli. Tri z nich jsme prosli. Kvuli aklimatizaci jsme nejprve zvolili vylet do nejvychodnejsiho udoli Chukung. Cestou jsme se zastavili v Tengboche, nejvetsim a nejstarsim budhistickem monastery v Everest regionu a shledli hodinovou ceremonii budhistickych mnichu. Chukungske udoli je z vychodni strany zdobeno krasnou horou Ama Dablam, ze severni strany vrcholkem Iceland Peak a hradbou zasnezenych hor s ledopady a na zapadni strane se tyci mohutna stena 7mi tisicovky Nuptse a 8mi tisicovky Lhotse, skryvajici Mt. Everest. Jeden den jsme tu vysplhali na bezejmenny 5ti tisicovy vrcholek a obdivovali celou tu ledovou krasu ze zatim rekordne dosazene vysky. Nekolik dalsich dnu jsme ztravili v druhem, hlavnim, nejdulezitejsim udoli s mohutnym Khumbu ledovcem. Zde nas cekalo splneni dvou cilu.

Dne 6.4. jsme po obrovskem clenitem Khumbu ledovci dosli do Everest base campu v nadmorske vysce 5.300m. I pres jista ocekavani jsme byli ohromeni mnozstvim stanu, ktere byly rozesety primo na hrbolatem, kamennem ledovci. Bylo tu neskutecne mnozstvi horolezcu, nosicu a dalsich clenu expedic. Horolezci prichazeji do zakladniho tabora jednotlive, ci po mensich skupinach. Po nekolik dni jsme je potkavali na treku a travili s nimi vecery v lodgiich. Do base campu jdou totiz kvuli aklimatizaci stejne jako ostatni turiste pomalu, nekolik dnu. Na treku jsme zaroven denne potkavali karavany jaku, kteri na svych hrbetech nosi tezke naklady. Jaci jsou nadherna chlupata zvirata, pribuznam kravam (jaci by se ale asi urazili kdyby to slyseli) prizpusobena podminkam ve vyssich nadmorskych vyskach (v nizsich horach misto nich chodi karavany mul) a neuveritelne sikovna v chuzi po kamenech a nerovnem terenu.

Spousta stanu a lidi v base campu v zadnem pripade nekazili nadherny dojem z dosazeneho mista a predevsim krasu snehu a ledu, kterou jsme ted videli uplne zblizka. Paradoxem je, ze ze zakladniho tabora neni samotny vrcholek Mt. Everestu videt. Zblizka je vsak videt ohromny rozpraskany ledopad Khumbu a ledovcove udoli Cwm, kterym horolezci behem nekolika dnu stoupaji pres tri vyskove tabory az do sedla South Col (8.000m), kde maji ctvrty, posledni vyskovy tabor pred samotnym vystupem na Mt. Everest, ci sousedni 8mi tisicovku Lhotse.

Druhy den nas cekalo splneni dalsiho cile a dosazeni nasi nejvyssi nadmorske vysky. Z mista Gorak Shep (5.100mnm) jsme za 2 hodiny vystoupali na vrcholek Kalapatar (5.620mnm), odkud se nam naskytly nadherne vyhledy na Himalaje. Primo naproti nam, pres Khumbu ledovec, se zvedal horsky masiv zahrnujici nejvyssi horu sveta Mt. Everest (8.848mnm). Tibetsky Chomolungma a nepalsky Sagarmatha (matka hor) odsud pusobila velmi mohutnym dojmem, mela trojuhelnikovity tvar a svou cernou barvou se kontrastne lisila od okolnich zasnezenych hor. Kolem nas se rozprostiraly dalsi nizsi vrcholky, videli jsme odsud i spicaty Ama Dablam a primo za nami se tycila krasna kuzelovita hora Pumori. Pocasi nam naramne pralo a tento den patri k nasim nejhezcim a nezapomenutelnym zazitkum.

V planu jsme nyni nemeli navrat do Namche Bazaru, ale rozhodli jsme se pro prechod do sousedniho udoli dale na zapad, do udoli Gokyo. V ceste nam stal Cho La pas, o kterem behem treku hovorila spousta turistu, pro jeho prekroceni se vsak rozhodlo vyrazne mene. Dne 9.4. jsme se s plnymi batohy vydali vzhuru a 3 hodiny stoupali a splhali po kamenech do sedla v nadmorske vysce 5.420m, kde jsme uprostred nadherne prirodni scenerie presli zhruba 1km dlouhy ledovec. Na druhe strane pasu nas ocekaval narocny 5ti hodinovy sestup, prekonani nejvetsiho ledovce v Nepalu Ngozumba a cesta do vesnice Gokyo. Byl to dlouhy a narocny 9ti hodinnovy pochod. V Gokyu jsme se vsak oba shodli na tom, ze tento den byl nejkrasnejsim na nasem treku.

Udoli Gokyo se pysni 5ti jezery, nejvetsim nepalskym ledovcem Ngozumba a nadhernymi vyhledy na masiv hor s 8mi tisicovkou Cho Oyu. Rada zde podnikl vylet k patemu, nejvyssimu jezeru a od nej na 5ti tisicovy vrcholek, odkud mel moznost dalsich nezapomenutelnych vyhledu na Himalaje (Gabca, aby zazehnala blizici se chripku, si uzivala pohodli a pratelske atmosfery v lodgii).

Po 10ti dnech ztravenych v nadmorske vysce nad 4.000m jsme se dne 11.4. otocili na cestu zpet do Namche Bazaru a do Jiri. Kazdy z vas jiste zna Radovu oblibu v matematice, dovolte tedy par cisel o tomto treku. Podle pruvodce a nasich odhadu jsme celkem usli 300 km. Cestou z Jiri do Namche Bazaru jsme zvladli prevyseni 7.000m, v oblasti nad Namche Bazarem jsme nastoupali 4.500m (Rada 6.000m, byl 2x na Kalapataru, vysvetleni u diaku) a cestou zpet z Namche Bazaru do Jiri nas cekalo 5.500m. Celkem jsme tedy do kopcu nastoupali 17.000m, coz odpovida zhruba 5ti vystupum z base campu na Mt. Everest nebo 57mi vystupum na Jested. Co se tyka statistiky, je snad jeste nutne podotknout, ze jsme proslapali jedny boty (Rada ma ted problem sehnat v Asii s malymi cisly nove).

Co se tyce pocasi a teploty po dobu ztravenou nad Namche Bazarem, muzeme napsat, ze jsme meli stesti. Denne jsme se probouzeli do jasneho rana a oblacnost prichazela po poledni, nekdy az kolem 15:00. Casto se stavalo, ze se jeste behem vecera vyjasnilo na mrazivou noc. Behem dne, pri chuzi, bylo celkem teplo a citelne se vzdy ochlazovalo az kdyz jsme dosli k lodgii a staveli stan (nad Namche Bazarem jsme dost noci spali ve stanu). Zahrali jsme se vzdy az u roztopenych kamen v lodgii. Neprijemny byl pokazde presun do vymrzlych spacaku. Pokoje a spolecne nocleharny byly ale casto jeste studenejsi a my jsme si stan alespon trochu zadychali. Vyjimkou byla noc v Gorak Shepu (5.100m), kdy jsme se za celou noc nezahrali a kvuli nadmorske vysce ani nevyspali. Behem dnu, kdy jsme se vraceli do Namche Bazaru a do Jiri se opet vyrazne oteplovalo, posledni dny jsme ale zazili nekolik prudkych destu a parkrat dukladne zmokli.

Do Jiri jsme se vratili dne 19.4. po 28 dnech ztravenych v prirode, v horach. Po mesici chuze jsme tak opet zpatrili silnici a auta, slyseli hlasity rev motoru a citili splodiny z vyfuku. Uvedomili jsme si v jak odlisnem a krasnem svete ziji vesnicane v horach.

Do Kathmandu jsme se vraceli s jednim velkym otaznikem, kam dal? Cinane nam usnadnili rozhodovani o Tibetu, nebot zprisnili pravidla o vstupu do "sve" autonomni oblasti a zdrazili poplatky za "povoleni". Zbyla nam tedy moznost letecke cesty a z nekolika variant (Hong Kong, Shanghaj, Bangkok) jsme si vybrali tu nejlevnejsi - Bangkok. Po dnech ztravenych ve meste prohlidkou pamatek, odpocinkem a spolecnymi veceremi s kamarady z Prahy, ktere jsme potkali na treku, nas v sobotu 28.4. cekalo louceni se zemi s nesmirnou prirodni krasou.

Koupili jsme si letenky na prvni mozny termin odletu, na 28.4. Razitka v pasech vsak jasne oznamovala konec platnosti nasich viz dne 26.4. Po kratkem zvazovani, zda zaplatit urednikum za 2 dny prodlouzeni 100 USD (poplatek za vizum na dalsi mesic), jsme se rozhodli pro maly podvod a prepsali si v pasech sestky na osmicky. Na letisti jsme se na kontrolujiciho urednika mile usmali, pockali si na vystupni razitko a s ulehcenim tak mohli definitivne zvolat: "NASHLEDANOU NEPALE, URCITE SE SEM JESTE NEKDY VRATIME !

P.S. Nejhorsim zazitkem v Nepalu bylo zjisteni, ze nam v Kathmandu ve fotolaboratori znicili 4 filmy z treku. Dulezite zabery zustaly ale neposkozeny, takze jsme nemuseli do hor podruhe.

S vami, kteri jste vydrzeli cist az do konce se pro dnesek loucime a zhruba za 2 mesice se prihlasime s povidanim o ceste do Ciny a do Laosu. Mejte se vsichni moc krasne a napiste, co je u nas noveho.

Gabca a Rada

Další: pokračování za dva měsíce o cestě do Číny
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz