fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Čína

posláno: 17. 6. 2001, Vientiane, Laos

Zdravime vsechny nase priznivce z hlavniho mesta Laosu, Vientiane. Potime se zde v monzunovem pocasi a vzpominame na nase putovani pres Thajsko a Laos do Ciny.

Povidani o navsteve Ciny, resp. provincie Yunnan, musime zacit o nekolik stovek kilometru jizneji v Bangkoku. Do hlavniho mesta Thajska jsme prileteli 28. dubna z Kathmandu po dvoumesicnim trekovani v Himalajich. Tady jsme zakoncili nase minule vypraveni.

Prilet do Bangkoku byl nejvetsim skokem na nasi ceste, nejen co se tyce vzdalenosti, ale predevsim v rozdilnosti dvou zemi. Po sesti mesicich ztravenych v Pakistanu, Indii a Nepalu, tedy ve velmi chudych zemich, nam prelet do Thajska pripadal jako presun o 3 stol. vpred. Privitalo nas moderni vyspele mesto s vysokymi mrakodrapy, nekolikaproudovymi silnicemi, cistotou na chodnicich a prijemnymi, ohleduplnymi lidmi. Nejen v techto ohledech, ale take vzhledem k velkemu teplu a vysoke vlhkosti jsme si pripadali jako po priletu do Atlanty v USA. Do Thajska jsme prileteli v nejteplejsim obdobi roku s teplotami okolo 36 st., tesne pred prichodem monzunu. Patnactidenni vizum pro pobyt v Thajsku jsme ziskali primo na letisti. V Bangkoku jsme se protentokrat zdrzeli 6 dnu potrebnych k vyrizeni laoskeho viza. Castecne jsme pronikli do zivota velkomesta, navstivili krasny chramovy komplex Wat Pho s 46 m dlouhou a 15 m vysokou sochou leziciho zlateho Budhy, cinskou ctvrt a obrovitansky vikendovy trh. Zde je v neuveritelne zmeti lidi mozne nakoupit vse, co cloveka napadne. Rada se tu musel rozloucit se svymi doslouzilymi Maindlovkami a na trhu si koupil nove kozene turisticke boty nemecke znacky za celych 500,-Kc (slouzi vyborne).

Z Bangkoku jsme nocnim autobusem prejeli do severniho Thajska do mesta Chiang Rai. Severni Thajsko je mistem, kde v hornatem pohranici s Barmou a Laosem ziji tzv. Hill Tribes People EHorsti domorodi lide, kteri jsou zastupci jednotlivych etnickych minorit. V Thajsku se oficialne rozlisuje 10 skupin minorit (nektere zdroje vsak uvadi az 20) a celkovy pocet Hill Tribes je odhadovan na 550 000. Kazda skupina lidi ma svuj vlastni jazyk, zvyky, kroje a duchovni viru. Tito lide prisli do Thajska v uplynulych 200 letech vetsinou z Tibetu, Barmy, Ciny a Laosu a prevazna vetsina z nich nema thajske obcanstvi.

V Chiang Rai jsme navstivili velmi zajimave etnogradicke muzeum priblizujici zivot Hill Tribes People. Podnikli jsme zde take celodenni vylet na kole do mista svetove prosluleho, do oblasti Golden Triangl. Jako Golden Triangl je oznacovana mala nevyznamna vesnice Sop Ruak lezici na soutoku reky Mekong a reky Ruak. Zde se stretavaji hranice tri statu Thajska, Laosu a Barmy. Uzemi Zlateho Trojuhelniku, ve skutecnosti zahrnujici mnohem rozsahlejsi horske oblasti, v minulosti proslulo pestovanim opia (hlavni zdroj obzivy nektrerych horskych kmenu), ze ktereho se mimo jine vyrabi droga heroin. Dnes je vsak v Thajsku tato velmi vydelecna cinnost potlacena a vetsinou presunuta do Barmy ci Laosu. Zlaty Trojuhelnik je dnes uz tedy jenom mekkou turistu a stankaru se suvenyry. Nejzajimavejsi je zde muzeum House of Opium priblizujici celou historii a pasovani opia v teto oblasti.

Thajsko na nas zapusobilo jako velmi prijemna zeme s temer nekonecnou zasobou zajimavych mist a uz se moc tesime na jeho dukladnejsi prohlidku v cervenci.

Dne 8. kvetna jsme dojeli az do hranicniho mesta Ching Kong, kde se nachazi oficialni hranicni prechod do Laosu. Hranici mezi Thajske a Laosem zde tvori reka Mekong a jelikoz zde neni most (Mekong ma pri sve delce 4400 km pouze 3 mosty !), museli jsme stejne jako pred 9ti mesici mezi Rumunskem a Bulharskem hranici "prekrocitEna lodi. Na 10ti metrove uzke drevene pramici jsme prepluli do laoskeho mestecka Huay Xai. Laos jsme meli v umyslu prekonat dvoudenni plavbou po rece Namta smerem na sever do mesta Luang Namta a dal pickupem na cinskou hranici. Vzhledem k nizkemu stavu vody v predmonzunovem obdobi jsme se vsak sveho planu museli vzdat a celou cestu absolvovat pouze pickupem neboli Sawng-thaew (coz v laostine znamena "dve laviceEktere jsou umistene na korbe pickupu). Cekal nas zhruba 210km dlouhy prejezd do mesta Luang Namta, ktery obnasel neuveritelnych 10 hod jizdy. Na korbe pickupu jsme spolu s dalsimi 10ti pasazery podnikli jeden z nejzajimavejsich a nejdobrodruznejsich prejezdu na nasi ceste. Jizda opravdovym tropickym destnym pralesem po nezpevnene bahnite ceste, pres ricni brody se podobala zavodum CAMEL TROPHY. Nevsedni zazitek jsme zhruba po 6ti hod jizdy prerusili v male vesnici Vien Pukha nachazejici se uprostred dzungle a prenocovali tu. Nasledujici den jsme jizdu behem 4 hodin dokoncili. Ve meste Luang Namta a nasledujici den dojeli na cinskou hranici. Vice se o Laosu zminime az po jeho cervnove tritydenni navsteve.

Do Ciny, s oficialnim nazvem People`s Republic of China (PRC), Cinska lidova republika, jsme dorazili na korbe maleho pickupu dne 11. kvetna. Hned v uvodu musime uvest veci na pravou miru, nemuzeme hovorit o navsteve Ciny, ale jen o jedne jeji provincii EYunnan. Cela Cina je jinak tak obrovska zeme , 3. nejvetsi na svete po Rusku a Kanade, ze by k jeji navsteve nestacilo ani 3x prodlouzit mesicni vizum. Cina je tvorena 21 provinciemi a provincie Yunnan patri bezesporu k tem nejhezcim. Geograficky se Cina podoba obrovskym schodum klesajicim ze zapadu na vychod, ktere zacinaji nahornimi planinami Tibetu (nadm. vyska 4500 m), prechazeji do stradnich vrchovin (prum. 2000 m) a padaji k nizinam na vychode. Yunnan lezi prave na hranicich techto "schoduE a tak je zde mozno videt vsechny tri oblasti. Zajimave take je, ze vsechny dulezite cinske reky prameni v Tibetu a tecou vychodnim smerem. Nejdelsi z nich je reka Yangzi dlouha 6300 km. Neuveritelna je skutecnost, ze cele 2/3 zeme tvori hory a pouste (prevazne na zapade a severozapade) a pro zemedelstvi (nejdulezitejsi slozku hospodarstvi) se hodi pouze 15 E20% pudy, prevazne ve vychodnich a jiznich nizinach. Tento zlomek pudy musi uzivit nejlidnatejsi zemi na svete (celkem 1,3 miliardy obyv.). 93% populace je tvorena tzv. Hany, tedy pravymi Cinany, jejichz rozsahla kultura pochazi od brehu slavne Zlute reky a pouze 7% obyvatelstva tvori minority (celkem je rozeznavano 55 minorit). K jedne ze zajimavosti provincie Yunnan patri i to, ze si je zde cinska populace co do poctu rovna s mensinami. Mohli bychom vas zahltit celou radou dalsich zemepisnych udaju, my se ale radsi pustime do popisu nasi cesty.

S temer nedotknute prirody a chudych drevenych vesnic v Laosu jsme se prekrocenim hranic ocitli ve statu s neuveritelne rychlou modernizaci mest a vesnic (v druhem pripade dost nevkusnou). Uz prvni vetsi cinske mesto Mengla nas privitalo modernimi budovami, cistymi a upravenymi chodniky, sirokymi tridami a nespocetnou radou nejruznejsich obchodu s tzv. "zapadnim zbozimE I kdyz je Cina stale jeste komunistickym statem, je zde na prvni pohled patrna moznost vlastniho podnikani, konkurence a snaha o zviditelneni sveho obchodu ci restaurace. Jak jsme vsak zjistili hned za hranicemi, vsechny tyto reklamy a vyvesni stity byly v cinstine neboli ve znakovem pismu. Tyto znaky vznily postupne z obrazkoveho pisma a nezastupuji tedy pismenka, ale tedy cela slova. Pro lingvisty jsou jiste zajimavym studijnim materialem, ale bezny turista je ztracen a maximalne si muze opsat / obkreslit nazvy mest pri schaneni dopravniho prostredku do dalsiho mesta. My jsme si prvni potize s jazykovou barierou zazili jiz v Mengle pri snaze vymenit penize. Zaroven jsme poznali, ze pristup nekterych Cinanu k zahranicnim turistum, je opravdu takovy, jak jej popisuje rada pruvodcu a cestovatelu: "Ziskat od turistu co nejvice penez. Pri pokusu vymenit dolary na prvni cinske yuany nam byl nekolikrat v oficialni bance nabidnut nizsi kurz. Vymenit penize jsme nakonec preci jen museli, samozrejme ale bez jakehokoliv potvrzeni (penize sly urednikum do kapsy). Mnohokrat jsme si take overili, ze platime vyssi castku za dopravu, prepravu trajektem nebo treba I jidlo na trhu. Clovek tu musi byt maximalne obezretny, ale v nekterych pripadech nezbyva nic jineho nez pristoupit na jejich pravidla hry.

V Mengle jsme noc ztravili v malem cinskem hotylku, ktery asi jeste turistu nikdy nevidel. Hned behem prvni noci v Cine jsme si overili jedno ze zakladnich pravidel pri hledani ubytovani: "Pozor na zabavne bary a podniky s Karaoke (zivou muzikou)E Pres okna beze skel jsme meli moznost posuzovat az do pul seste rano kvalitu cinske hudby.

Z Mengly nas cekal dlouhy 24hod prejezd do mista nasi prvni zastavky do provincniho hlavniho mesta Kunming. Projizdeli jsme regionem Xishuangbanna, ktery je prevazne tvoren hornatymi destnymi pralesy plynule prechazejicimi ze severniho Laosu. V teto casti zeme zije nejvice obyvatel patrici k nejruznejsim skupinam minorit, kteri oficialne nikdy neuznali cinskou nadvladu a Cinu jako svuj stat. Dale si ziji svym stylem zivota, uznavaji svou kulturu a viru (predevsim animismus) a oblekaji se dle kmenovych tradic. Jejich vesnicky a krasna dravena staveni jsme meli moznost behem prejezdu hor pozorovat. Silnice je zde ve velmi spatnem stavu, a tak nam prejezd prvnich 200 km spolu s obcasnymi opravami autobusu trval zhruba 8 hod. Ani v noci se silnice nijak moc nevylepsila a tak jsme na luzkach v autobuse nadskakovali pekne vysoko. Prejezd jsme absolvovali tzv. Sleeper (spacim) autobusem, ve kterem dvojice lehatek tvori jakasi kupe ve dvou patrech. Celkem se do autobusu vejde cca 40 lidi. I kdyz posledni usek cesty jiz tvorila nove vybudovana dalnice, z prejezdu hor jsme meli velkou ztratu a do Kunmingu jsme dojeli az po 30ti hodinach jizda dne 13. kvetna. Behem tohoto prejezdu jsme si na vlastni kuzi poprve zazili obavane chovani Cinanu, na ktere upozornuje vetsina pruvodce a cestovatelu. Pro Cinany je naprostou samozrejmosti kourit v autobuse, vetsinou v leze, popel odklepavaji na postele a plyvani a vyhazovani zbytku jidel do ulicek je take normalni. Jeste, ze autobusy maji okenka mohli jsme si neustale vetrat. S podobnym chovanim, nam velice neprijemnym, jsme se setkavali pri vsech prejezdech I bezne na ulicich (bylo vzdy smesne videt damu v kostymku, na podpadcich, ktera vyloudila hlasity zvuk a zhluboka si odplyvla). Jinak nas vsak spousta lidi I pres velikou jazykovou barieru prijemne prekvapila snahou a ochotou pomoct. Vubec se zde clovek napriklad nesetka s nejakym vnucovanim se a nasilnym presvedcovanim jako v Indii.

Co se lidi tyce, radi bychom se jeste zminili o jejich oblekani. Stredni a starsi generace Hanu, tedy pravych Cinanu, ztratila behem Kulturni revoluce svuj tradicni styl oblekani a bohuzel i vkus. Muzi chodi bud ve starych modrych vesnickych uniformach nebo v kalhotech a kosilich jakychkoliv barev a zeny se bohuzel oblekaji podobne, sukne je tu vzacnosti. U mladych lidi je tradice nahrazovana nejmodernejsi evropskou a americkou dzinovou modou dostupnou v desitkach butiku. Jina situace je s lidmi patricimi k jakekoliv mensine. Ti se oblekaji do kroju dle rodovych tradic a jsou krasne rozpoznatelni. Kroje oblekaji na praci i do mesta.

V Kunmingu jsme pobyli 4 dny a rovnou si na mistnich konzulatech zaridili laoske a thajske vizum potrebne pro cestu zpet. Kunming je obrovske 3,5 mio. mesto s modernimi tridami, plne vysokych prosklenych budov. V samotnem centru jeste nedavno existovala zastavba krasnych malych historickych domku (jeste nas pruvodce z roku 1998 se zminuje o nekolika zajimavych mistech), dnes zde vsak jiz nezustal zadny (krome posledni stometrove ulicky). Na misto nich tu jsou planovite budovana obrovska nakupni centra, pesi zony a superluxusni firemni budovy. Uz v Kunmingu nam zacalo spatne pocasi (da se rici, ze vubec poprve na nasi ceste) a prvni 3 dny nepretrzite prselo. O to zajimavejsi vsak bylo pozorovat pocetne masy cyklistu, kteri krizem krazem projizdeli ve svych vyznacenych pruzich mestem. Za deste totiz oblekali cyklisticke plastenky nejruznejsich barev, ve predu prehozene az pres riditka. Damy za deste obouvaly ke svym kostymkum holinky s podpatky. Ctvrty den se pocasi jakztaz vylepsilo a my vyrazili luxusnim vlakem do Kamenneho lesa. Tato prirodni rarita se nachazi cca 80 km od Kunmingu a je cilem rady turistu. Kamenny les je shluk a bludiste cernych spicatych skal a patri k nejvetsim sveho druhu na svete. Pri navsteve Kamenneho Lesa, stajne tak jako u ostatnich pamatek a prirodnich zajimavosti jsme zjistili dve veci. V Cine je oblibena hromadne organizovana turistika a na vsech mistech jsou tak obrovske davy cinskych turistu, ze zahranicni navstevnik je silne v mensine. Navic i po zruseni dvojich cen vstupu je na vsech i sebemensich atrakcich vybirano pomerne vysoke vstupne. Samotny Kamenny les, s trochou domaci hrdosti srovnatelny s vetsimi Prachovskymi skalami stal 10 USD / os.

Z Kunmingu jsme 18. kvetna prejeli na sever do 400 km vzdaleneho mesta Dali. Po otevreni Ciny pro individualni turisty v roce 1984 (do te doby smely do Ciny jen organizovane skupiny) se prave mestecko Dali stalo diky sve prijemne atmosfere jakousi mekkou nezavislych cestovatelu. Dali se rozprostira na brehu velkeho jezera Erhai a je obklopeno horami az 4000 m vysokymi. V blizkosti podel jezera se nachazeji male rybarske vesnice a rozsahla ryzova policka. Centrum Dali je z vychodu a zapadu ohraniceno krasnymi pagodovitymi branami a uprostred se podel pesi zony a malych ulicek nachazeji rady historickych domku.

Po prijezdu do Dali jsme si museli splnit cestovatelske povinnosti, ktere nas cekaji v kazdem novem meste, kam dorazime. Najit si strechu nad hlavou a zjistit, kde se da levne poridit neco k snedku a k piti. Diky turisticke oblibenosti Dali zde nebylo tezke najit si Guest House s levnou dormitory. V Cine bylo ubytovani zatim nejdrazsi na nasi ceste, a tak jsme vetsinou spali v dormitory, tedy nejlevnejsich spolecnych mistnostech pro 6 - 12 lidi. Co se jidla tyce byla naopak Cina primo bajecna. V rade poulicnich stanku byly k nalezeni desitky dobrot za vice nez prijatelne ceny. Kvuli jazykove bariere jsme vsak museli zapomenout na jidelnicky a jidla si vybirat ukazovanim, obcas i primo v kuchyni. O Cinanech se rika, ze snedi vse co roste a co se hybe a opravdu zde byly k dostani veci nevidatelne. Za vse hovori napriklad suseni gekoni, morsti konici a jedovate vypadajici houby prodavane v supermarketu na vahu vedle rozinek a orisku. My jsme si vsak nachazeli stravu podobnejsi te nasi. Snidali jsme vetsinou ruzne chlebove smazenky spolu s vybornym bilym jogurtem ve sklenicce. K obedu jsme si davali polevky s ryzovymi nudlemi a k veceri nejcasteji ryzi s nekolika druhy masovozeleninovych smesi za prijatelne 3-4 yuany (15-20 Kc). Diky oblibenosti caje se v Cine Radovi moc libilo. Zeleny caj tu je totiz zdarma podavan ke kazdemu jidlu a horka voda na caj je opet zdarma k dispozici v kazdem hotylku nebo penzionu.

V Dali jsme podnikli 3 vylety. Prvni na kolech podel jezera. Projizdeli jsme kolem policek, kde zrovna vrcholilo sazeni ryze. Na polich pracovalo neuveritelne mnozstvi muzu a zen ve slamenych spicatych klouboucich, kteri rucne zavadeli male sazenice ryze na policka zatopena 30ti cm vody. Druhy den jsme vysplhali k budhistickemu chramu, ktery lezi na svazich ctyrtisicovych hor. Odtud se nam naskytl nadherny vyhled na blankytne modre jezero Erhai lemovane zelenymi koberci jiz osazenych policek. V oblasti Dali zije vyrazna minorita Dai pochazejici z Tibetu. Minoritou se stali po cinske okupaci Tibetu, do jehoz uzemi spada i Dali. Daisti muzi oblekaji typicke modre obleky a zeny barevne kroje s prevladajici cervenou barvou doplnene bohate zdobenymi celenkami. Na malou "exkurzi" do jejich zivota jsme se z Dali vydali na velky pondelni trh do vesnice Shaping. V desitkach stanku zde bylo na prodej vse od zive drubeze na vahu pres ovoce a zeleninu, polni nacini az po obleceni a kazety s moderni hudbou. Nechybeli ani stanky se suvenyry pro turisty (napr. rude knizky vudce Maa stejne tak jako hrnicky a jine cetky s jeho vyobrazenim). Prodavaci i kupujici byly zastupci ruznych minorit z sirokeho okoli, a tak se na trhu misily kroje vsech barev. Bylo se na co koukat, az do te doby, nez jsme zjistili, ze spolu s nami prihlizi stale rostouci pocet turistu a ze mezi stanky proudi i zastupy nevhodne oblecenych turistek v kratasech a tilkach. Dorazily i davy cinskych turistu z mest. Je asi jenom otazkou casu, kdy vesnici Shaping objevi cinsky turisticky trh a bude premenena v jakesi zive muzeum se vstupnym, jake jsme videli v rade cinskych lidove kulturnich "pamatek".

Z Dali jsme se 22. kvetna posunuli jeste vice na sever do srdce hor k tibetske hranici, do krasneho mesta Lijiang. Pomerne rozsahle stare mesto je od roku 1997 pravem na seznamu svetoveho kulturniho dedictvi - UNESCO. V Lijiangu tradicne sidli lide Naxi, pro nez jsou typicke modre kroje. Naxi tradicne ziji v matriarchatu, tedy spolecnosti, kde ma hlavni slovo zena. Dnes uz tato tradice asi vymira, ale presto se zdalo, ze je v ulicich plno hrdych a energickych zen a muzi byli obcas jakoby zakriknuti. Mestem Lijiang proteka reka, ktera je v centru rozvetvena do nekolika malych cistych kanalu, podle kterych rostou ozdobne vrby. Mesto ma velice prijemnou atmosferu a pri prochazeni uzkymi kameny vykladanymi ulickami, mezi historickymi domky se muze navstevnik velmi snadno ztratit. Krasny zazitek z Lijiangu doplnovalo i velmi prijemne ubytovani. V utulnem rodinnem Guest Housu jsme potkali a seznamili se s nekolika zajimavymi cestovateli (od dvou Australanu jsme srdecne zvani na Tasmanii).

30 km na sever od mesta se nachazi 5630m vysoka hora Jade Dragoon Snow Mountain (Snezna Hora). Po tolika dnech ztravenych vetsinou ve mestech jsme se moc tesili na tydenni trek podle jejiho upati. Nas umysl nam ale zkazilo jednak pocaci, ktere nam ani tady stejne jako po vetsinu casu ztraveneho v Cine nepralo a pak nedostatek vody. V destivem pocasi se zdalo az neprirozene, ze zde nebyly prakticky zadne ricky a jediny potok, ktery jsme nasli zmizel po par kilometrech kamsi pod zem. Po dvou dnech tapani jsme se tedy presunuli k rece, ktera asi nikdy nevysycha. Byla to reka Yangzi, ktera prameni v Tibetu a svou delkou 6300 km se radi na treti misto na svete za Nil a Amazonku. Reka Yangzi si v Yuannu prave na sever od Snezne hory prorazila cestu jednim z nejhlubsich udoli na svete. Jeji tmavohnede proudy se riti v nadm. vysce 1600 m kanonem zvanym Tiger Leaping Gorge, jehoz brehy se strme zvedaji o 4 km vyse az k vrcholkum Snezne hory a hory Haba (obe pres 5500 m). Kanonem vede 40 km dlouhy trek, ktery jsme si rozlozili na tri pohodove dny. Prvni den nas opet privital dest a mlha a hory byly jakoby za oponou. V dalsich dnech se pocasi lepsilo a tak jak se opona zvedala mohli jsme obdivovat nekonecne skalni steny postradajici jakakoliv meritka, vodopady a reku sevrenou misty do soutezek sirokych sotva 20 m. Treti den se nam pak otevrel obraz cely a my mohli na ctyrech vertikalnich kilometrech pozorovat nekolik vegetacnich pasem od bambusu a orchideji pres listnace a jehlicnany az po cerne hole skaly zakoncene nejjizneji polozenym ledovcem v Cine. Rika se to nejlepsi na konec a pro nas to bylo jakesi vyvrcholeni navstevy Ciny, to nejhezci, co jsme zde videli.

Z prirody jsme se vratili zpet do Lijiangu a jelikoz se pocasi opet zkazilo a prselo ve dne, v noci, zahajili jsme pomaly ustup zpet do Laosu. Pres Dali jsme se vratili zpet do Kunmingu, odkud nas opet cekal dlouhy nocni prejezd k laoskym hranicim. Tentokrat jsme na ceste namisto 24 hodin ztravili 33 hodin. Cestou jsme totiz v horach narazili na destem zpusobeny sesuv pudy, ktery na 7 hodin zablokoval silnici. Monzun uz nezadrzitelne prichazi a jsme zvedavi, jak bude vypadat situace v Laosu. V Cine jsme nevyuzili cele 30ti denni vizum a do Laosu vjeli o 3 dny drive 6.cervna.

Kratka navsteva Ciny, ktera nam dala nahlednout do velmi odlisne spolecnosti, byla nesporne zajimavym zazitkem. Ziskali jsme predstavu o teto zemi, kterou bychom jiste doma z knizek nevycetli.

No a jak Cina draha pro cestovatele? Oproti jinym asijskym zemim je zde draha doprava a ubytovani. My jsme za 27 dni utratili 380USD za oba, z toho naklady na dopravu byly 160USD.

Mejte se vsichni moc a moc fajn a napiste nam, co se deje noveho u nas doma.

Z Laosu zdravi vedrem zmozeni

Gabca a Rada

Další: o cestě do Laosu
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz