fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Malajsie, Singapur a Indonesie

posláno: 6. 9. 2001, Jakarta, Indonesie

Zdravime vsechny nase priznivce,

tentokrat poprve z jizni polokoule a pripojujeme slibene povidani o Malajsii, Singapuru a Indonesii.

Ac nabizi Malajsie ceskym turistum 3mesicni bezvizovy pobyt, my jsme se v teto zemi zdrzeli jen 14 dni. Prazdniny se nasim kamaradum Zdence a Radkovi prehouply do druhe poloviny a my jsme s nimi chteli stravit i nejakou dobu na indonezske Sumatre.

Do Malajsie jsme vjeli dne 3. srpna. Ze jsme se opet po dlouhe dobe ocitli v muslimskem statu nam potvrdila necekana zastavka u jedne z mesit pri prejezdu z hranic do 40km vzdaleneho mesta Kota Bharu. Vsichni muzi z autobusu vystoupili a temer 45 min. projevovali svou oddanost Alahovi. Brzy jsme vsak poznali, ze Islam v Malajsii se od toho nami poznaneho v Iranu a Pakistanu podstatne lisi. Muslimskou pokryvku hlavy tu nosi napriklad jen nekteri muzi a vetsina jich je oblecena dle zapadni mody, nejcasteji v dzinach. Pravy muslimsky oblek Salwar Khamiz jsme videli jen na malokterem. Zeny naopak nosi pestrobarevne kvetovane dlouhe haleny a dlouhe sukne. Temer vsechny mely na hlavach satky, ke kterym nam jejich asijske rysy vubec nesedely.

V Kota Bharu jsme se ubytovali jen na jednu noc. Vecer jsme tu navstivili jeden z nejvetsich a nejbohatsich nocnich trhu na nasi ceste s pestrou nabidkou jidel (oproti thajske kuchyni je malajska mene paliva). V planu jsme meli stravit jeste nekolik dni u more. Pobliz vychodniho pobrezi na severu Malajsie se nachazi vyhlasene ostrovy Perhentians. U jedne z mnoha kancelari jsme si koupili listky na lodni prepravu na mensi ze dvou ostrovu. Ac jsme zvolili levnejsi "pomalou" lod, za stejnou cenu jsme byli vyzvani nastoupit spolu s nekolika dalsimi turisty do drazsiho, rychlejsiho clunu. Clun se s nami s neuveritelnou silou rozjel, spicku trupu zvedl vysoko nad hladinu a celou cestu na 20km vzdaleny ostrov jsme po vode primo leteli.

Do Malajsie jsme vjizdeli s predstavou drazsiho statu. Ceny za ubytovani a jidlo tu jsou skutecne zhruba o polovinu drazsi nez v Thajsku. Ceny za dopravu jsou temer dvojnasobne. I pres ocekavani nas vsak zaskocilo prehnane drahe ubytovani na ostrove. Dlouho jsme tu mezi bungalovy hledali levnejsi ubytovani, ale nakonec jsme se museli spokojit s cenou mnohokrat prevysujici nase nejdrazsi ubytovani na ceste. Zaroven nas zaskocil vysoky pocet turistu. Mnoho mist bylo plne obsazeno. K cenam se pridal i velky neporadek mezi bungalovy a tak pocit z tohoto ostrova se ani zdaleka nevyrovnal zazitkum z Thajska. Nakonec jsme si tu ale preci jen nasli malou utulnou pisecnou plaz bez lidi a na ostrove tak zustali 3 dny.

Mnohokrat jsme tu zahledli nam jiz zname jestery varany. Skutecne silnym zazitkem bylo setkani s jednim z nich, byl to temer 2 metry dlouhy obr s mohutnym telem. Pohyboval se rozvazne a pomalu a pripominal nam nejakeho zastupce z dinosauri rodiny.

Z ostrova jsme se vratili zpet do Kota Bharu a dalsi den vyrazili na cestu do centra Malajsie do narodniho parku s destnym pralesem Taman Negara. Opet jsme po dlouhe dobe mohli zvolit nas oblibenejsi dopravni prostredek - vlak. Hornatou krajinou s nepropustnym pralesem tu vsak na vzdalenost nekolika desitek kilometru neprojizdi jen tak ledajaky vlak - tento je nazyvan Jungle Train. To, ze spolu s nami nastoupila do vlaku i spousta dalsich turistu neubralo nic na ocekavanych zazitcich. Uz v Kota Bharu, ale potom predevsim v malych vesnickach, utopenych uprostred dzungle do vlaku nastupovali vesnicane, kazdy s ohromnym nakladem ovoce a zeleniny. Mista u dveri, ale i ulicky byly zarovnane pichlavym ovocem durian, ci svazky chlupatych kulicek - rambutany. Projit ulickou slo pouze po operadlech sedadel (stejne to ale bylo bezvyznamne, protoze i zachody byly zarovnane az ke stropu). Vesnicane ale musi nejak dopravit svou vypestovanou urodu na mestsky trh, jenom nechapeme, jak si kazdy pri vystupu poznal sve zbozi.

Po 11ti hodinach jizdy jsme vystoupili ve mestecku Jeruntat. Zde jsme si domluvili v turistickem Guest Housu do a z 50km vzdaleneho narodniho parku Taman Negara. Cestou do parku jsme zucastnili tzv. Agro Tour. Navstivili jsme plantaze olejovych palem a kaucukovniku, sad kakaovych palem a prohledli jsme si tovarnicku na vyrobu ratanoveho nabytku. Vsude jsme dostali zajimavy vyklad od nadseneho pruvodce - drive zemedelce.

V narodnim parku Taman Negara jsme opet vytahli stany a ubytovali se v kempu, odkud jsme podnikali vylety do dzungle. Prosli jsme se i po nejdelsi provazove lavce na svete (500m dlouhe), ktera je ve vysce az 30ti metru zavesena mezi korunami stromu v druhem patre destneho pralesa. Jednu noc jsme stravili na pozorovaci vezi v dzungli. Opet jsme se vsak ujistili, ze v destnem pralese zvirata na lidi neutoci za kazdym stromem, ale ze je naopak velkym stestim nejake zvire potkat. Na nas opet utocily jen pijavice a tentokrat uspesneji (Gabca jeden zasah, Rada dva). Zpet z narodniho parku do Jeruntatu jsme se vratili lodi.

Singapur

I kdyz jsme zpocatku neuvazovali o navsteve Singapuru, nyni jsme se rozhodli do tohoto svetoznameho mesta zajet. Cesta byla otazkou pouze jednoho nocniho vlakoveho prejezdu. Singapur je samostatnym statem, ktery se nachazi na ostrove, na jiznim konci malajskeho poloostrova. Po tri dny jsme tu obdivovali smesici jiz znamych kultur. Obyvatelstvo tvori 60 % Cinanu, 20 % Malajsu a zhruba 10 % Indu.

Neverili jsme, jak zastupci techto zemi, mohli vybudovat tak ciste a prijemne mesto (stat), kde jsou v souladu zastoupene moderni vyskove budovy, historicka kolonialni architektura a hlavne spousta zelene. Singapur take nabizi nekonecne moznosti jakekoliv stravy, a tak jedinou "stinnou" strankou byly neasijske ceny. S tim jsme ale dopredu pocitali, takze se Singapur zaradil mezi nejzajimavejsi a nejprijemnejsi mista na nasi ceste.

Malajsie

Diky tomu, ze v Singapuru zacina vetsina vlaku jedoucich pres celou Malajsii, mohli jsme behem dalsiho nocniho prejezdu, dne 15. srpna vystoupit primo na nadrazi v hlavnim malajskem meste Kuala Lumpur. Na prohlidku jsme zde meli cely den a vecer opet pokracovali nocnim vlakem dale na sever. V Kuala Lumpur jsme chteli predevsim videt nejvyssi budovu sveta, 452 m vysoka spicata dvojcata - Petronas Towers. Vytahem tu turiste mohou vyjet do 41. z 88. pater a projit se po tzv. Sky Bridge - mostu dlouhem 59 m spojujicim obe budovy ve vysce 170 m.

Z Kuala Lumpur jsme zamirili na severozapadni cip Malajsie na ostrov Penang, kde se nachazi jedno z nejnavstevovanejsich malajskych mest - Georgetown. Po tri dny jsme tu odpocivali, pozorovali ruch v malych ulickach stareho mesta, kde drtivou vetsinu obyvatelstva tvori opet Cinane, dohaneli resty (teprve odsud jsme vam posilali Thajsko) a planovali posledni spolecny usek ve ctyrech, cestu napric indonezskou Sumatrou.

V Malajsii jsme byli pouze 14 dni a tak z ni mame trochu rozporuplne pocity. Podle statistik by mela byt Malajsie rozvinutejsi nez Thajsko, nam se vsak zdalo, ze je zaostalejsi, o dost spinavejsi a postradali jsme zde zajimave prvky kultury a nabozenstvi, ktere byly tak typicke pro usmevave budhisticke Thajsko.

Indonesie

Na indonezskou Sumatru, do mesta Medan, jsme se dne 19. srpna preplavili ctyrhodinovym rychlotrajektem. Z Medanu jsme jeste ten den vecer prejeli do cca 100 km vzdalene vesnice Bukit Lawang. Na okraji rozsahle dzungle tu sidli orangutanni rehabilitacni stanice. Zamestnanci stanice se staraji o zachranene orangutany (zabavene pri nelegalnim, ale bohuzel stale jeste existujicim obchodem se zviraty) a po nekolikamesicni karantene se je snazi opet navracet do prirody. Meli jsme moznost zucastnit se v dzungli krmeni napul divokych orangutanu. Bylo uzasne pozorovat tato ohromna zvirata s temer lidskym chovanim.

Z Bukit Lawangu jsme se po velmi rozbitych silnich presunuli do mestecka Berastagi. Primo nad mestem se tu jako Jested nad Libercem tyci 2117 m vysoka cinna sopka Gudung Sibayak. Podnikli jsme na ni jednodenni vystup a zbliska tak mohli pozorovat sycici paru unikajici z cetnych zlutych sirnych puklin a kraterove jezero. Z vrsku jsme obdivovali i siluetu sousedni vyssi sopky Gudung Sinabung (2900 m), ktera je diky svemu pravidelnemu kuzelovitemu tvaru krasnou dominantou okoli. Na obou sopkach se dosud velmi primitivnim zpusobem tezi sira (sbiraji ji naprosto nechraneni "hornici" kovovymi tycemi z puklin). Pri sestupu z hory Sibayak jsme se zastavili a vykoupali v bazencich s horkou sirnou vodou. Zapach siry byl z nasi kuze citit jeste nekolik dni pote.

Dalsi nasi zastavkou na obrovskem ostrove Sumatra (6. nejvetsi na svete) bylo kraterove jezero Lake Toba. Toto nejvetsi jezero v jihovychodni Asii vzniklo zaplavenim krateru po vybuchu obrovske sopky pred sto tisici lety. Uprostred jezera se nachazi rozlehly ostrov Samosir. Z mestecka Parapat jsme prepluli na ostrov a prohledli si hrobku jednoho z poslednich animistickych kralu pred prichodem krestanstvi, krale Sidabatu. Navstivilijsme zde take muzeum a shledli tanecni predstaveni puvodniho kmene Bataku. Sbor tanecniku a tanecnic tancil v tradicnim obleceni uprostred nadvori mezi batackymi domy za zvuku hudby z puvodnich nastroju. Zvlastni batacke domy maji obrovskou strechu, postavenou ve tvaru buvolych rohu.

Od jezera Toba nas cekal prvni dlouhy 20ti hodinovy prejezd do mesta Bukitinggi. Jednou ze zajimavosti v okoli Bukitinggi je vyskyt rostliny s nejvetsim kvetem na svete - Rafflesie. Roste jako parazit v dzungli na lijanach a jeji kvet dosahuje velikosti az 1m v prumeru. Bohuzel to, ze tato rostlina v kvetu udajne nesmirne smrdi jsme osobne nemohli overit, protoze jsme sem dorazili asi 10 dnu po jejim odkveteni. Na dva dny jsme se alespon zajeli vykoupat k dalsimu kraterovemu jezeru Lake Maninjau.

Po celou dobu na Sumatre nas provazelo horsi pocasi, casto vydatne sprchlo a v horskych mesteckach bylo nezvykle chladno. Bylo to zvlastni, vzdyt jsme se pohybovali tesne kolem rovniku, ktery jsme prekrocili tesne nad Bukitinggi.

Na patek 31. srpna jsme si koupili jizdenky na obavany 1450 km dlouhy autobusovy prejezd do hlavniho mesta Indonesie Jakarty na ostrove Java. Cesta po tzv. Sumaterske dalnici (ktera nema s dalnici nic spolecneho) s dvouhodinovym trajektem a nekolikerym opravovanim autobusu nam trvala plnych 36 hodin. Vzhledem ke stavu silnic, ale hlavne predevsim kvuli silenym indonezskym ridicum, pro nez neexistuji absolutne zadna pravidla, jsme si po prijezdu vsichni skutecne oddechli. Jiz mnohokrat jsme naznacovali, ze "umeni" asijskych ridicu je jednim z nejvetsich nebezpecich pri cestovani po Asii a indonezsti ridici tomu nasadili korunu.

V Jakarte nas cekalo louceni s kamarady Zdenkou a Radkem, kteri co by ucitele odleteli 4. zari za svymi povinnostmi. Dne 3. zari se take dovrsil rok naseho spolecneho cestovani. Uvedomili jsme si oba, ze Asie nam dala spoustu krasnych a predevsim rozlicnych zazitku. Poznali jsme prirodni krasy Rumunska a Turecka, nesmirnou srdecnost a pohostinnost muslimu ve vychodnim Turecku, Iranu a Pakistanu, neuveritelnou ruznorodost Indie, mile Nepalce zijici po staleti v nezmenenem prostredi Himalaji, naopak neuveritelne rychle se menici Cinu, chudy Laos a Kambodzu, pro nas vzdy "sluncem ozarene" Thajsko, zvlastni islam v Malajsii, velice prijemne velkomesto Singapur a jednu z nejzelenejsich casti Indonesie - Sumatru. Neni vsak vzdy lehke a prijemne pohybovat se dnes a denne po asijskych ulicich se vsim, co k nim patri a v neustalem ruchu a jakkoli zamyslenem natlaku vsudypritomnych asiatu. Rozhodli jsme se, ze rok straveny v Asii je pro nas dostatecnou zkusenosti a upustili od dalsiho zamysleneho planu, cesty po Jave, Bali a dalsich indonezskych ostrovech. Namisto toho jsme si zakoupili letenku z Jakarty pres Denpasar (Bali) do mesta Darwin nachazejicim se v severni Australii. Pred nami tedy lezi novy kontinent, pro nas plny otazniku. Jiz se moc a moc tesime na dny a tydny stravene uprostred krasne prirody v neprelidnene Australii.

Mejte se vsichni moc a moc krasne, posilame vam vsem trochu jizniho slunicka a prejeme vam hezke babi leto.

Vasi cestovatele

Gabca a Rada

… ktery pridava trochu rocni statistiky:

- za 12 mesicu jsme stihli navstivit 16 zemi (kdo z vas si vsechny pamatuje?)

- k doprave jsme pouzili nasledujici prostredky: pesi chuzi, kolo, cykloryksu, velblouda, slona, hrocha, konsky povoz, motorku, motoryksu, pick-up, auto, autobus, nakladak, traktor, metro, tramvaj, vlak, prevoz, motorovy clun, lod, plachetnici, trajekt, ponorku a letadlo (ktere tri tam nepatri?)

- temito dopravnimi prostredky jsme uz urazili zhruba 35.000 km

- nejnize jsme byli 16m pod hladinou more a nejvyse (nepocitame-li letadlo) 5620m nad morem (vite, kde to bylo?)

- pri pesi chuzi uz jsme proslapali jedny boty (vite kdo?)

- dohromady jsme nafotili 111 diafilmu, ktere uz doma cekaji na zarameckovani (vite kolik je to snimku?)

- no a od vas, nasich priznivcu, jsme obdrzeli 460 e-mailu DEKUJEME (pridate dalsi?)

Další: Austrálie
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz