fotocesty FOTOCESTY.CZ
Gabča a Radek na cestách 2000-200?
Z P R Á V Y   Z   C E S T P R A K T I C K É   I N F O N O V I N O V Ý   Č L Á N E K
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>

Austrálie

Přílet do Darwinu a zakoupení kol

posláno: 15. 9. 2001, Darwin, Austrálie


cyklisti

Zdravime vsechny nase priznivce
z Darwinu v severni Australii.

Asie skoncila, zacina novy kontinent a my jsme pro tuto novou etapu nasi cesty zvolili i novy dopravni prostredek - kola. Stali se z nas cykloturiste a zitra, 16. zari vyrazime na velkou cestu po rudem kontinentu. Tim, ze se zvetsi vzdalenosti a zpomali nase cestovni rychlost, budete si muset chvili pockat na nase dalsi povidani. Ale nebojte, do vanoc se urcite ozveme. Prozatim se mejte vsichni bajecne a tesime se na spoustu zprav od vas z Cech.

Vasi cyklisti, Gabca a Rada



Z Darwinu do Adelaide


posláno: 22. 10. 2001, Adelaide, Austrálie

Zdravime vsechny nase priznivce z hlavniho mesta Jizni Australie, Adelaide
a pripojujeme povidani o prvnich tydnech putovani po Australii.

Dne 7. zari, po 368 dnech naseho cestovani, jsme na malem letisti v Denpasaru na indonezskem ostrove Bali nasedli do letadla, ktere nas behem pouhych 4 hodin letu preneslo do Australie. Splnil se nam tak jeden z dalsich velkych snu, stanout na 5. kontinentu. Pristali jsme v Darwinu v hlavnim meste jedne ze sedmi australskych provincii, Severniho Territoria. Darwin se nachazi uprostred severniho australskeho pobrezi a pro zajimavost z Darwinu je to na indonezsky Timor pouhych 700 km, za to do Sydney na vychodnim pobrezi clovek ujede 4000 km.

Vstup do Australie probehl bez nejmensich problemu, jenom jsme si na vlastni kuzi overili, jak uzkostlivi jsou Australane ke svemu zivotnimu prostredi. Behem takzvane karantenni kontroly nam byly omyty podrazky u bot a dokonce i podlazka od stanu. Bez dukladne prohlidky tu neprojde ani jeden dreveny suvenyr, ci predmet z prirodniho materialu.

Ihned po priletu jsme si uvedomili, ze jsme se po Asii ocitli v naprosto odlisnem svete. Cistotu a poradek snad ani nemusime zminovat, velice nas ale zaskocil temer nulovy pohyb lidi na ulicich. Chvilemi jsme si mysleli, ze musi byt nejaky svatek a vsichni lide odjeli za svymi pribuznymi. Neni se ale co divit, Darwin je se svymi 70.000 obyvateli nejvetsim mestem Severniho Territoria a druhe nejvetsi mesto Alice Springs ma jen 27.000 obyvatel. Cela Australie o rozloze 70x vetsi nez byvale Ceskoslovensko ma pouhych 18 milionu obyvatel.

Dalsim velkym rozdilem oproti Asii tu jsou ceny. Predevsim za ubytovani a dopravu. Prvni dva noclehy jsme v Darwinu stravili v nejlevnejsi "batuzkarske ubytovne", ve spolecne nocleharne pro 6 osob za 22 AUD / osoba (440 Kc / osoba). V Asii nas prumerne nocleh ve dvouluzkovem pokoji prisel na 100 - 120 Kc / pokoj. Za 3000 km autobusem jsme zde zaplatili temer dvojnasobek ceny, za kterou se da dojet z Cech az do Indie.

Nastesti jednim z nejvetsich prinosu na cestovani je poznavani novych pratel. My jsme se v Cine seznamili s manzeli z Tasmanie, kteri maji shodou okolnosti pribuzne v Darwinu. Stacilo oznameni naseho priletu a uz jsme byli pozvani do mile rodiny Robertsovych. U Clare (zname australske malirky), Iana (universitniho profesora matematiky) a jejich dvou dcer jsme stravili tyden, behem ktereho jsme poznavali Darwin.

Australie se vseobecne nemuze pysnit hlubokou historii, vzdyt byla poradne objevena teprve v roce 1770 kapitanem Jamesem Cookem. Clovek tu nikde nenarazi na historicky cenne domy, katedraly ci hrady jako v Evrope. Darwin je vsak jeste vyjmecnejsi. Velice malo staveb je tu starsich nez my (rok 1974). V tomto roce tu radil velice silny cyklon Tracy a temer cele mesto bylo zniceno. Nyni ma mesto male centrum s pesi zonou, pristav a nekolik obytnych zon, kde zije vetsina obyvatel. Darwin je plny zelene a krasnych parku, vedou tu prijemne cyklostezky a vzhledem k tomu, ze je omylan morem, nachazi se tu nekolik romantickych plazi.

(Behem naseho pobytu u Robertsovych se v USA stala ta tragicka udalost s unesenymi letadly. My jsme byli po dlouhe dobe v dosahu televize a mohli tak sledovat, co se vlastne stalo.)

Prijemnou pohostinnost a beztarostnost o nocleh behem prvnich dnu v Australii jsme ale predevsim vyuzili k obstaravani dopravnich prostredku k dalsimu cestovani. Jak uz vsichni vite, koupili jsme si tu dve nova, krasne modra, trekingova kola.

Zari je v severni Australii poslednim mesicem suche sezony. Vse je vyprahle a panuji tu vysoke teploty 35 - 40 stupnu celsia. V tuto dobu jsme vyrazili na svuj prvni cyklisticky usek z Darwinu na jih do cca 330 km vzdaleneho mesta Katherina. Nemusime zduraznovat, ze prvni kilometry na kolech po tak dlouhe pauze nebyly nejjednodussi. Velika vedra pres den navic nic neulehcovala. Jet se dalo jen brzy rano, od 7:30 do 11:00 a potom az navecer od 16:00 do 18:00. Krome vysokych teplot nas vsak hned behem prvnich dnu zaskocil dalsi neprijemny nepritel - neuveritelna hejna much (rano, vecer a kdykoliv clovek zastavil). Vyrazili jsme po hlavnim a jedinem tahu napric rudym kontinentem po Stuart Highway, dvouproude silnici ruznych kvalit, ktera po 3000 km dosahuje mesta Port Augusta na jiznim pobrezi.

Zhruba 50 km za Darwinem jsme navstivili Territory Wildlife Park - maly prirodni park, kde se navstevnik seznami se zvirenou a kvetenou severni Australie. Mezi spoustou jine zvere jsme tu poprve videli klokany. Dne 20. zari jsme po 5ti dnech dorazili do mesta Katherine. Tady jsme se na nekolik dnu zastavili v narodnim parku Katherine Gorge, 30 km dlouhem kanonu, kterym proteka reka Katherine. Kanon je tvoren skalnimi stenami, misty az 100 m vysokymi a kamennymi zavaly je rozdelen do nekolika casti. Na dva dny jsme si tu pujcili kanoi a meli tak moznost proplouvat mezi cervenymi skalami do jeho odlehlych, klidnych soutesek. Nitmiluk je oznaceni narodniho parku v jazyce Aboridzincu, puvodnich obyvatel Australie, kterym byl v 80. letech navracen. S prvnimi Aboridzinci jsme se setkali uz v Darwinu a provazeli nas pri zastavce v kazdem meste ci sebemensi osade v severni a centralni Australii. Na prvni pohled na nas velice zapusobili. Svym vzhledem jsou naprosto odlisni od jakekoliv jine skupiny lidi, co jsme kdy videli. Bohuzel cast jejich populace zijici ve mestech vetsinou nic nedela a hodne casto propada alkoholu. Verime ale (a bylo nam i receno), ze v Australii z celkoveho poctu pul milionu Aboridzincu jich tri ctvrtiny obyvaji svou navracenou pudu a udrzuji si tradicni zpusob zivota.

Jelikoz se nam nechtelo slapat dlouhe dny pustou polopousti, koupili jsme si v Katharine autobusovy pas na 3000 km, ktery nam umoznil prejet nudne useky cesty. Z Kathariny jsme se takto svezli do 1200 km vzdaleneho mesta Alice Springs v centralni Australii. Odtud jsme podnikli cyklisticky vylet do pohori West a East McDonnell Ranges. Pet dni jsme projizdeli australskou busi ci polopousti, obdivovali mohutny cerveny skalni masiv, vystupujici z naproste roviny a navstevovali zajimave soutesky a skalni propadliny naplnene ledovou vodou. Pozorovali jsme mistni zvirenu, velike mnozstvi dravych i mensich ptaku, skalni klokany a divoke psy Dingo.

Rovnovaha porostu je v Australii od pradavna rizena umelymi pozary. Vypalena zem doda pude ziviny, pozary znici rozrustajici se travu a pomohou jinym rostlinam, kerum a malym stromum k rozmnozeni. Je to i prevence proti zivelnym pozarum. Mnohokrat jsme na obzoru zahledli sedy dym a nekolikrat jsme byli i hlidanemu pozaru temer na dosah ruky.

Alice Springs je hlavnim turistickym centrem pro vylety po centralni Australii a je vychozim bodem (i pres vzdalenost 460 km) k navsteve jedne z nejvetsich prirodnich rarit na svete - rudeho skalniho monolitu Uluru (Evropany nazvanym Ayers Rock). My jsme v narodnim parku Uluru stravili 4 dny a dalsi 4 dny jsme slapali napric polopousti zpet na Stuart Highway. U Uluru jsme dvakrat shledli nadhernou podivanou - menici se barvu ohromne skaly pri zapadu a vychodu slunce.

Aboridzinci, majitele a spravci narodniho parku, vystup na Uluru primo nezakazuji, ale nejsou radi, kdyz clovek splha po jednom z jejich nejposvatnejsich mist. My jsme jejich prani vyslyseli a vystupu na vrchol se zrekli (narozdil od vetsiny turistu). Dalsim nemene zajimavym a krasnym prirodnim utvarem v parku je skupina ohromnych zaoblenych skal zvana Kata Tjuta (Evropany oznacena Mt. Olgas) - Mnoho Hlav. Bohuzel pri navsteve tohoto mista si s nami zacalo pohravat pocasi. Na nekolik dni se obloha zatahla, valila se po ni seda a cerna mracna, velmi casto vytrvale prselo a citelne se ochladilo. V tuto dobu jsme si vubec nepripadali jako uprostred Australskeho kontinentu. Spatne pocasi nas provazelo az zpet na Stuart Highway., odkud jsme autobusem prejeli pres Simpson Desert do mesta Port Augusta, v Jizni Australii.

Z prijemneho pristavniho mesta Port Augusta na nas dychlo trochu australske historie. Z tohoto mista vedli prvni prukopnici v polovine 19. stoleti telegrafni spojeni do Darwinu, odkud ho do Indonesie podmorskym kabelem napojili na kontinentalni telegraf. Australie tak prestala byt odkazana na zdlouhavou komunikaci lodni dopravou. Z Port Augusta se take zacala v druhe polovine 19. stoleti stavet zeleznicni trat The Ghan, ktera mela spojit jizni pobrezi se severnim. Ackoliv byla az do prvni svetove valky vystavena velka cast trate vedouci z jihu a cast trate vedouci ze severu a obe trate byly hojne vyuzivany, sen o propojeni obou zeleznic nebyl nikdy naplnen.

Z Port Augusta jsme 14. rijna vyrazili na prejezd do hlavniho mesta Jizni Australie, Adelaide. Neverili jsme vlastnim ocim, projizdeli jsme zemedelskou oblasti, do nekonecna sahajici pole, zvlnena krajina a louky nam (kdyz si odmyslime tu rozlohu) pripominali ceskou krajinu. Pred Adelaide jsme jeste odbocili do jedne z nejvetsich vinarskych oblasti Australie, do Barossa Valley. Puvodni nemecti osadnici se zde nezaprou. Mezi zvlnenymi vinicemi se rozprostiraji male, upravene vesnicky s lutheranskymi kostely. Odtud jsme jiz pres nadherne zalesnene Adelaide Hills dojeli do mesta Adelaide, kde jiz ctvrty den odpocivame a vstrebavame atmosferu, prijemneho, klidneho (i kdyz milionoveho) velkomesta.

Na tachometru nam vcera naskocilo 1700 ujetych kilometru. Co se tyce defektu a nehod, tak zatim zadne vetsi problemy nebyly. Doufame, ze tomu tak bude i nadale a ze se vam zase za nejaky cas ozveme s dalsim vypravenim.

Prejeme vam hezky podzim a jeste hezci, snehem obalenou zimu.

Od protinozcu vas zdravi dva cykloturiste

Gabca a Rada



Z Adelaide do Sydney


posláno: 12. 1. 200, Sydney, Austrálie

Zdravime vsechny nase priznivce, poprve v roce 2002 a dekujeme vsem za vanocni a novorocni prani.

Pripojujeme povidani o druhe casti cykloturistiky po Australii.

Naposledy jsme se s vami rozloucili koncem rijna v Adelide, hlavnim meste Jizni Australie. Nekolik slunecnych dnu nas povzbudilo k myslence navstivit treti nejvetsi australsky ostrov - Kangaroo Island (Klokani ostrov). Planovali jsme asi tydenni objizdku ostrova po clenitem pobrezi s vyhledy na kolonie tucnaku a tulenu. Z Adelide jsme se vydali na jih a tri dny prejizdeli divoky a temer pusty poloostrov Fleurieu. Prekvapily nas velmi prudke a dlouhe kopce. Uzounka silnice nas vedla utopena v mori zelene a z vysokych skalisek jsme pozorovali nekonecny ocean. Cestou nam bohuzel opet prestalo prat pocasi a na samotny konec poloostrova, do maleho pristavu Cape Jarvis, odkud jezdi trajekt na Kangaroo Island, jsme dorazili za silneho deste. Dozvedeli jsme se tu, ze predpoved na dalsi dny hlasi stale osklivo a proto jsme od naseho planu navstivit Kangaroo Island upustili. Namisto toho jsme zamirili na vychod v nadeji lepsiho pocasi.

Prvni zastavka patrila pristavnimu mestecku Victor Harbour. Nedaleko od pobrezi tohoto prijemneho vyletnickeho mista se nachazi nekolik malych ostrovu. Ostrov Granit Island je s pristavem spojen uzkym mostem, po kterem jezdi historicka tramvaj tazena konskym sprezenim. Ostrov je sidlem kolonie tucnaku a rady vodniho ptactva.

Dalsi nase cesta vedla podel vod obrovskeho jezera Alexandrina se spoustou pelikanu a kormoranu. Malym trajektem jsme prekrocili nejvetsi australskou reku Murray River a vjeli na Princes Highway (dalnici) c. 1 vedouci temer 1000 km na jih a vychod, podel morskeho pobrezi az do Melbourne. Pojem "highway" vsak musime uvest na pravou miru. Jeli jsme po uzke dvouproude silnici (v nasem meritku asi druhe az treti tridy) bez narysovane krajnice. Misty velmi spatny povrch, prorustajici se trava do asfaltu a pomerne ridky provoz nam dalnici nepripominaly ani zdaleka.

Nekolik nasledujicich dnu jsme projizdeli narodni park Coorong. Tvori jej dlouhy uzky pruh pobrezi a nekonecne mnozstvi zatok a zalivu. Coorong n.p. je rajem pro milovniky vodniho ptactva. Nas tu po vetsinu casu provazelo destive, studene a vetrne pocasi. Silny vitr by jiste privitali milovnici windsurfingu a jachtingu, pro nas cyklisty byl vsak nocni murou (pokud foukal proti). Od mistnich lidi jsme neustale slyseli, ze takhle mokre jaro (rijen, listopad) v Australii uz dlouho nepamatuji. U mesta Kingston jsme se otocili zady k velmi vetrnemu pobrezi a zamirili na vychod, do vnitrozemi, k hranicim mezi staty Jizni Australie a Viktorie.

Moc zajimavym zazitkem byla navsteva ovci farmy. Oveckam tu na jihu Australie behem roku dorostly kozisky a nyni nastala sezona strihani. V jednom kempu jsme potkali svalnateho, potetovaneho, holohlaveho chlapika, strihace ovci. Jako jeden z mnoha objizdi Australii autem a nechava se na farmach najimat na strihani. Svoji praci povazuje za nejtezsi na svete a jeho slova se nam nasledujici den potvrdila. To, jak pet svalnatych spocenych chlapku capne ze stada kazdy svou ovci a behem necelych dvou minut ji ostriha a jak nekolik dalsich lidi zpracovava kozesiny jsme se snazili zachytit na diaky. Snad se povedou a my vam tak budeme moci priblizit jednu z nejstarsich australskych profesi.

Dne 3. listopadu jsme prekrocili hranice Jizni Australie, vjeli do Viktorie a zamirili k horam Grampians.

Radi bychom vam take priblizili, jak jsme v Australii nocovali a co jsme jedli. Vetsinu casu jsme kempovali kdekoliv stranou od hlavni silnice. I kdyz na nas krajina v Australii (predevsim husteji obydleny jih a vychod), podobne jako v Anglii a v USA, pusobi diky plotum a soukromemu vlastnictvi temer veskere pudy velmi svazanym a nesvobodnym dojmem, ani jednou jsme nemeli problem najit si nekde mistecko na stan. Lide tu jsou opravdu moc mili a kdyz uz kolem nas nejaky farmar projel, prohodil s nami par pratelskych slov namisto toho, aby nam vynadal. To, jak prijemni Australane jsou, potvrzuje i nasledujici prihoda:

Jedno odpoledne pri prejezdu do Grampian nam opet vytrvale prselo a tak jsme zakempovali uz ve ctyri hodiny odpoledne. Stan jsme si postavili vedle hlavni silnice. Po chvili u nas zastavilo nejake auto. Mysleli jsme si, ze uz nam konecne nekdo prijde vynadat, ze tu kempujeme za bileho dne. Namisto toho nas oslovila starsi pani, ze je nas ji moc lito a ze by pro nas doma mela suchou postel.

Zhruba jednou za pet az sest dnu jsme se vzdy snazili ubytovat se v kempu ci karavanparku, abychom se mohli vysprchvat, popripadne vyprat si a ususit. Nocleh v kempu v Australii stoji zhruba 12 - 18 AUD za stan.

Co se tyka jidla, tak k snidani si prevazne varime kasi z ovesnych vlocek, vozime si susene mleko. Kasi ochucujeme medem, rozinkami a orisky. K obedu mame vetsinou toustovy (nekdy i skorocesky) chleba se syrem, marmeladou a burakovym maslem. Vecerime ryzi nebo testoviny s fazolemi v rajcatove omacce, vozime i konzervy s bolonskou omackou na spagety a ruzne ochucene rajcatove omacky. V zasobe mame vzdy nejake musli tycinky, jablka ci banany. Takto jsme schopni vystacit s cca 6-8 AUD za stravu na den. Vice utratime za kemp a za obcasnou veceri na grilu. Vsude po Australii (v kempech a ve verejnych parcich) totiz naleznete grily neboli tzv. BBQ. Jenou za cas si na nich grilujeme ruzne parky, ryby, cibuli a brambory.

Dne 6. listopadu jsme tedy dojeli pred prvni kopce pohori Grampian. Grampiany jsou nejvetsim narodnim parkem ve Viktorii. Tvori je tri hlavni hrebeny hor az 1500 m vysokych, spousta kamennych vyhlidek a hluboka huste zarostla udoli. Na kolech jsme pomalu zdolavali vysoka sedla, navstivili krasne McKenzie vodopady a zajeli na nekolik vyhlidek. Z hlavniho strediska Halls Gap jsme podnikli dva pesi vylety. Pocasi nam pralo a tak jsme mohli obdivovat rozkvetle kere a radu ptacku vcetne nadherneho kukabury. Kukabura je nejvetsi z rodiny lednacku a namisto zpevu se hlasite chechta. Do kempu k nam na navstevu pravidelne rano i vecer prichazelo stado asi triceti klokanu.

Dalsi nase cesta vedla primo na jih do mesta Warnambool, kde jsme se napojili na jednu z nejkrasnejsich silnic v Australii, na Great Ocean Road. V delce zhruba petseti kilometru lemuje jizni pobrezi a vetsina useku je zahrnuta v narodnim parku. Vody oceanu tu omylaji misty az stovky metru vysoke utesy. Vytvareji se tak nejruznejsi skalni utvary, oblouky, mosty a veze. Nejznamejsim zastavkovym mistem je vyhlidka na radu kamennych sloupu vycnivajicich z vody, zvanych Dvanact Apostolu. Silnice nas misty vedla vysoko nad oceanem a nekdy zase klasala az na uroven mohutnych vln. Cetne turisticke cedule nas informovaly o velkem mnozstvi vraku lodi potopenych behem minulych stoleti jen par desitek metru od pobrezi. Opet jsme si tu overili, ze na cestach clovek necekane potka spoustu prijemnych lidi. Seznamili jsme se s cyklistickym parem z USA a Kanady (Ingrid a Brian), s dalsi dvojici z Belgie (Natalie a Bert) a s cyklistou ze Sydney (Glenn). Na ctyri dny jsme utvorili maly peloton a cestovali spolecne. Bylo to moc prijemne setkani. Spolecne jsme se zastavili i v Otaway N.P., kde s nami v kempu bydleli medvidci koala. Zaradili se do naseho seznamu zajimavych australskych zviratek, ktere jsme meli moznost videt (walaby - maly klokan, klokani, jezura, dingo, posum, krokodyl, kukabura aj.). Great Ocean Road nas privedla az na predmesti Melbourne, kde jsme se s nasimi kamarady rozloucili.

V Melbourne, hlavnim meste statu Viktoria jsme prozili nasledujicich deset dni a musime rict, ze se nam tam moc libilo. Nocleh nam poskytl Ivan, rodak z Brna, ktery vsak uz deset let zije v Australii. Seznamili jsme se s nim v thajskem Bangkoku. V Melbourne jsme odpocivali, davali trochu dokupy nase kola, Rada dokonce i ctyri dny pracoval u Zidu, ale predevsim jsme tu planovali posledni etapu nasi cesty. O vysledku a zakoupeni letenky jsme vam uz psali.

I kdyz je Melbourne se svymi tremi miliony obyvatel druhym nejvetsim mestem Australie, pusobilo na nas velice prijemne. Pomerne male centrum, spousta zelene, plaze a dobre znacene cyklostezky. To, ze se blizily vanoce nam prozrazoval predvanocni shon v bohate vyzdobenych ulicich a spoceni Santa Klausove v cervenych kostymcich a hunatych cepicich.

Radek s narozeninovym dortem
Gabca na tresnich

Z Melbourne jsme zamirili na sever a pres vysoke Alpy se spicimi lyzarskymi stredisky jsme behem nekolika dnu dojeli az do Yougu ve state New South Wales. Young je hlavnim strediskem rozsahle tresnove oblasti. Cekalo nas tady moc mile setkani, po patnacti mesicich jsme se tu sesli s kamarady z Liberce s Mirkem a Blankou. Spolecne jsme deset dni na jedne farme trhali tresne.

Na vanoce jsme se vsichni (my na kolech, Mira s Blankou stopem) presunuli do dalsiho narodniho parku - Blue Mountains, Modre hory. Modre hory se nachazeji asi 100 km zapadne od Sydney. Rozprostiraji se na plose asi 100 x 100 km a dosahuji vysky az 1200 m. Modre hory nejsou vlastne zadne hory, protoze se tu clovek prochazi po jakesi nahorni plosine a z vyhlidek shlizi dolu do udoli. Srdcem Modrych hor prochazi obrovsky kanon, ktery si co do mohutnosti nezada s Grand kanonem v USA. Kanon tu je na rozdil od toho americkeho zarostly lesem a z vysky cela scenerie pusobi modrosede.

Do Modrych hor jsme prijeli 22. prosince a podnikli tu nekolik vyhlidkovych vyletu. Predevsim jsme se ale tesili na proziti Vanoc s kamarady (viz Australie - Mirek a Blanka) . Dorazili za nami jeste dalsi dva kamaradi z Liberce, Ondra s Terkou a tak nas u stedrovecerniho stolu sedelo sest. Ozdobili jsme si stromecek (jakysi maly javurek), zabalili darky a pripravili spoustu dobrot. Namisto kapra Mira ugriloval vyborne pstruhy, ale salat byl opravdicky. Byly to nase druhe Vanoce mimo domov a i kdyz jsme si je uzili krasne, uz se tesime na pristi, zasnezene, doma v Liberci.

Radek s narozeninovym dortem
Oslava narozenin

Dalsi nase plany nam prekazily rozsahle pozary, ktere v sirokem okoli Sydney vypukly o vanocich. Pred Silvestrem byly veskere treky v Modrych horach uzavrene a tak jsme se presunuli na plaz jizne od Sydney. I kdyz jsme zadny pozar nevideli zblizka, byly dny, kdy nebylo temer videt pres mohutny dym, byl vyhlasen absolutni zakaz manipulace s ohnem a po silnicich neustale projizdely kolony pozarnich vozidel. Nekoli vypalenymi useky jsme na kolech projizdeli. Dva dny pred koncem roku jsme tedy stravili na plazi, ale samotneho Silvestra jsme nakonec oslavili v Sydney. Pozval nas vsechny Ondruv kamarad z Liberce Jirka, ktery uz pet let zije v Australii. Dva prijemne dny jsme prozili v jeho rodine. S manzelkou Ninou ma krasna dvojcatka Kolju a Sasenku a i kdyz se v rodine mluvi anglicky, rodice Niny, kteri pochazeji z Ruska, vsichni oslovuji Baba a Deda.

Pro zbyle dny v Australii jsme vyuzili pozvani od Glenna, cyklisty z Great Ocean Road. K prohlidce Sydney a zarizovani potrebnych veci (uspesne jsme ziskali novozelandske vizum) tak mame prijemnou zakladnu. Sami nebo s Glennem podnikame vylety do centra mesta, po okolnich plazich a dokonce jsme i zasli do kina na film Pan prstenu. Odpocivame tu, cerpame sily a uz se moc tesime na cyklistikovani na Novem Zelandu, kam preletame v utery, 15. ledna, na Radovy narozeniny.

Mejte se doma vsichni moc krasne a budeme se tesit na dalsi nove zpravicky.

Ze Sydney vas vsechny zdravi,

Gabca a Rada

Odlet na Novy Zealand
Odlet na Novy Zeland (v tech velkych krabicich si vezeme kola)

Další: Nový Zéland
zpět na hlavní stránku   <<  zpět G&R na cestách obsah dále  >>
Vytvořeno: 20.října 2000          Poslední aktualizace:
 Copyright © 2001 Gabča a Radek, fotocesty.cz e-mail: info@fotocesty.cz